Železniční trať Rijeka–Pivka

Trať je vedena severo-jižním směrem z města Pivka krasovou krajinou ve Slovinsku až do chorvatského přístavu Rijeka. Ve své severní části prochází údolím řeky Reka až do města Ilirska Bistrica. Poté směřuje na jih, u stanice Šapjane překonává v tunelu chorvatsko-slovinskou hranici v nadmořské výšce okolo 500 m n. m. V rovinaté zalesněné krajině směřuje až do města Rukavac, poté se přibližuje Kvarnerskému zálivu a v předměstských částech Rijeky postupně klesá k hladině moře. Po nějakou dobu je vedena rovnoběžně s dálnicí A7. V Rijece směřuje především do areálu místního přístavu.

V roce 1869 odsouhlasil rakousko-uherský stát financování výstavby tratě a brzy poté byly zahájeny stavební práce. Vzhledem k tomu, že trať překonávala vnitřní hranici mezi Předlitavskem a Zalitavskem, byla její realizace prováděna odděleně jak na území Rakouska, tak i Uherska. Trať postavila společnost Jižní dráhy (německy Südbahn-Gesellschaft) Trať byla dána do provozu v roce 1873.[1] Výstavba trati byla poměrně náročná; bylo nezbytné prorazit celkem tři tunely a překonat několikasetmetrové stoupání.

Trať umožnila rozvoj rijeckého přístavu, neboť umožnila dopravu zboží z největšího uherského přístavu do Vídně a napojení na Jižní dráhu. Zprovozněna byla čtyři měsíce před dokončením trati do Záhřebu. Pro město Opatija umožnila rozvoj turistiky.

Po roce 1918 byla trať předána pod správu italských drah. V roce 1936 Itálie trať elektrifikovala. Během druhé světové války byla cílem útoků partyzánů.^[zdroj?] V dobách existence socialistické Jugoslávie byla spravována z drážního ředitelství v Lublani, po osamostatnění Chorvatska byla část od nové státní hranice předána do správy chorvatských drah (dnes HŽ Infrastruktura).

• Pivka
• Narin
• Kilovče
• Ilirska Bistrica
• Šapjane
• Jurdani
• Rošići
• Rukavac
• Opatija–Matulji
• Krnjevo
• Rijeka

Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční trať Rijeka–Pivka na Wikimedia Commons