Železniční trať Záhřeb–Rijeka

Železniční trať Záhřeb–Rijeka (chorvatsky Željeznička pruga Zagreb–Rijeka, v chorvatské železniční síti označovaná pod číslem M202 nebo 60) je jednokolejná elektrifikovaná trať, spojující chorvatskou metropoli Záhřeb s přístavním městem Rijeka. Je dlouhá 229 km a vede jihovýchodním směrem.

Železniční trať Záhřeb–Rijeka
StátChorvatsko Chorvatsko
Číslo60
Provozovatel dráhyHŽ Infrastruktura
DopravceHŽ Cargo, HŽPP aj.
Technické informace
Délka229 km
Rozchod koleje1435 mm (normální)
Napájecí soustava25 kV 50 Hz AC
Počet kolejí1
Externí odkazy
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Trať byla budována směrem od Záhřebu dále na jihovýchod. Prvním zprovozněným úsekem se stala v roce 1865 sekce mezi městy Zidani Most (v dnešním Slovinsku a chorvatským Sisakem. Byla součástí rakouské Jižní dráhy. Dne 6. září 1873 byl zprovozněn úsek trati z Karlovace do Rijeky, čímž bylo možné provozovat přímé vlaky z Rijeky až do Budapešti. V roce 1880 trať odkoupila uherská vláda, která měla zájem na dalším prodloužení trati směrem k moři. Ještě v první polovině 70. let 19. století totiž začala vláda budova rozsáhlý přístav v Rijece, který se měl stát klíčový pro ekonomický rozvoj Uherska. Na začátku 20. století dosáhl obrat cestujících i zboží v rijeckém přístavu rekordních hodnot, což také znamenalo nárůst provozu na trati. Jen v roce 1906 bylo po trati přepraveno na padesát tisíc lidí. Mnozí z nich byli vystěhovalci, kteří tudy směřovali do USA.

Po roce 1918 připadla trať Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, na nádraží v Rijece byl zřízen hraniční přechod se sousední Itálií (jejíž součástí bylo město Rijeka až do druhé světové války. Během konfliktu byla trať cílem různých záškodnických akcí; specializoval se na ně žumeracko-pokupský oddíl Jugoslávských partyzánů.[1] Po skončení konfliktu byla v rámci modernizace jugoslávské dopravní sítě trať modernizována a postupně elektrifikována. První byl v roce 1953 dokončen úsek Rijeka-Fužine, o sedm let později následoval úsek Fužine-Moravice, v roce 1963 úsek Moravice-Karlovac a v roce 1970 byla dokončena elektrifikace celé trati až do Záhřebu. Později bylo sjednoceno napětí na standard, užívaný i na trati Bělehrad–Záhřeb.

Trasování trati nebylo v průběhu historie nikdy měněno, ačkoliv na začátku 21. století se objevil[zdroj?] záměr trať modernizovat a zrychlit na ní provoz. Přeložení části trati a výstavba potřebných tunelů by měly vyžádat náklady okolo 2 miliard eur.[2]

Vlečky

K trati patří rovněž i několik krátkých tratí (vleček), např. 12,554 km dlouhá železniční trať Škrljevo-Bakar, 3,985 km dlouhá trať ze Sušaku do Brajdici (v rijeckém přístavu a 1,853 km dlouhá trať mezi Rijekou a Brajdicí. Všechny tři se nacházejí v blízkosti samotné Rijeky.

Stanice

Fotogalerie
  • Trať v roce 1908
  • Trať v roce 2004
  • Trať u Oštarije
  • Trať v centru Rijeky
  • Tunel Brajdica
  • Stanice Vrbovsko
  • Stanice Gornje Dubrave

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahnstrecke Zagreb–Rijeka na německé Wikipedii.

  1. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 47. (srbochorvatština)
  2. Archivováno 13. 1. 2016 na Wayback Machine Článek na portálu novilist.hr (chorvatsky).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční trať Záhřeb–Rijeka na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.