Beskydy (loď)

Konstrukce lodi pochází již z 20. let 20. století.[6] Trup lodi byl ocelový, nýtovaný, s obšívkou o síle 4–6 mm a rozdělený sedmi vodotěsnými přepážkami. Na palubě se nacházejí tři nástavby. Na přídi je nástavba strojovny, hlavní nástavba s kormidelnou, kuchyní a sociálním zařízením se nachází zhruba uprostřed délky trupu a za ní je nástavba vchodu do podpalubí, kde jsou umístěny kajuty. Jako hlavní pohonná jednotka slouží reverzní vznětový motor Škoda 6 L 350 o výkonu 404 kW při 320 ot/min, vyrobený roku 1955. Loď není vybavena převodovkou, změna směru otáčení koles tak probíhá přímo reverzací otáček motoru. Lamelová spojka i startování je pneumatické. Motor je chlazen vodou. Jako palivo je používána motorová nafta, jejíž maximální zásoba činí 16 778 l. Udávaná spotřeba paliva je 86,71 l/h. Výkon motoru je ovládán strojníkem přímo ve strojovně, kam jsou předávány informace z můstku pomocí lodního telegrafu. K pohonu remorkéru slouží dvě na zádi umístěná kolesa o průměru 3 490 mm. Každé koleso disponuje osmi naklápěcími lopatami o rozměrech 3 440 × 655 mm. Náhon koles je zajištěn přes hřídel, která vede středem trupu ze strojovny na přídi, a ozubený převod uložený v olejové vaně. Pro manévrování slouží jedna nevyvážená dutá kormidelní ploutev ovládaná elektricky systémem soustavy Ward-Leonard. Kormidlo též umožňuje nouzové ruční ovládání. Pro napájení jednotlivých zařízení slouží elektrické rozvody stejnosměrného napětí 110 V a 24 V. Pro vlečení lodí plavidlo disponuje elektrickým navijákem a lanem o délce 100 metrů a pevnosti 134 kN. Kotevní systém zahrnuje dvě příďové kotvy o hmotnosti 1 200 kg a jednu záďovou kotvu o hmotnosti 300 kg. Loď je též vybavena havarijním a drenážním čerpadlem, která umožňují odčerpávání vody také z jiných plavidel.[2][1][5]

Remorkér Beskydy byl postaven jako jeden z dvanácti zadokolesových vlečných motorových remorkérů (ZKMR) pro dopravu sestav plavidel na českých řekách v roce 1956. První čtyři plavidla této třídy byla postavena podle projektu Ing. Otakara Neudörfla v letech 1931 až 1939 (Tábor, Blaník, Vltava a Morava) pro společnost Československá plavební akciová společnost labská (ČPSL). Zbylých osm v letech 1953 až 1959 (Šumava, Tatry, Beskydy, Jeseníky, Slapy, Orlík, Lipno a Kamýk). Ty se od předválečných lišily zejména nově zkonstruovaným trupem, který však byl naprosto identických rozměrů a také výkonnějším motorem. Členění lodi a uspořádání pohonu zůstalo stejné. První čtyři poválečné lodě vznikly ještě na objednávku společnosti Československá plavební akciová společnost oderská (ČPSO). Dodány ale byly stejně jako další poválečné lodě již nově vzniklé Československé plavbě labsko-oderské (ČSPLO). Po zařazení do služby roku 1956 byla loď určena pro dopravu na Labi z Čech do Hamburku. První větší havárie potkala loď v roce 1996, kdy praskla kliková hřídel motoru z roku 1954. Vzhledem ke změně z vlečné plavby na plavbu tlačnou se Československé plavbě labské (ČSPL) již nevyplatilo motor opravovat a tak byla loď rok po havárii prodána Evropské vodní dopravě (EVD) na náhradní díly pro loď Šumava. Díky tomu, že EVD stále provozovala vlečné čluny, byla ale loď nakonec opravena a pronajata společnosti Lodní remorkáže kapitána Vladimíra Weinlicha. Ta loď provozovala nejen pro účely EVD až do roku 2016. V roce 2012 začalo jednání o vyhlášení lodi kulturní památkou. Současně byly rovněž získány jak státní dotace, tak dotace z fondů EU, které posloužily na opravu lodního tělesa a modernizaci lodních systémů. K prohlášení kulturní památkou došlo v roce 2016, poté se provozovatelem lodě stala EVD-Sped.[5]

• 
  Beskydy v Drážďanech
• 
  Pohled na záď s dobře patrným kormidlem
• 
  Pohled na palubu lodě
• 
  Pohled do interiéru můstku lodě
• 
  Lodní telegraf na můstku pro komunikaci se strojovnou