Rohan

Přirozenou jižní hranici Rohanu tvoří pohoří Ered Nimrais, které odděluje království Rohan od jižněji položeného Gondoru. Na jihovýchodě tvoří hranici mezi oběma zeměmi Hraniční potok a rozvětvené ústí řeky Entvy. Na východě hraničí Rohan s neprostupnou pahorkatinou Emyn Muil a jeho hranice se táhne podél řeky Anduiny. Severní hranici země tvoří řeka Lipava vlévající se do Anduiny severně od Vysočiny, okraj Fangornského lesa a jižní cípy Mlžných hor. V těchto místech stála věž Orthank, z níž na konci třetího věku vytvořil Saruman Železný pas. Jediným snadným přístupem do země je rovinaté území mezi Mlžnými a Bílými horami zvané Rohanská brána. Zde tvořila přirozenou západní hranici Rohanu pouze mělká a lehce překročitelná řeka Želíz tekoucí z Mlžných hor na jih.

Aglarond čili Třpytivé jeskyně byl původní název pevnosti vybudované Dúnadany v severozápadní části Ered Nimrais ještě ve druhém věku. Společně s pevností Angrenost bránil Aglarond vstup do gondorského Calenardhonu ze západu.

Po založení Rohanu v roce 2510 T. v. gondorští kameníci chátrající pevnost opravili a Aglarond byl svěřen Rohirům. Ti nazývali pevnost Súthburg a od dob krále Helma bývala tamní pevnost známa jako Hláska a údolí jako Helmův žleb.[6]

Tato pevnost zachránila Rohiry dvakrát před naprostou zkázou. Poprvé za Dlouhé zimy na přelomu let 2758 a 2759, kdy ochránila obyvatele Rohanu před invazí Vrchovců a korzárů vedených Vrchovcem Wulfem. Při tomto obléhání umrznul také nejslavnější rohanský král mezi Eorlem a Théodenem Helm zvaný Kladivo.[7] Podruhé pak na jaře roku 3019, kdy se král Théoden ubránil invazi skřetů a zlých lidí vyslaných čarodějem Sarumanem ze Železného pasu, načež Sarumanova vojska porazil v bitvě u Hlásky.

Po konečném vítězství nad Temným pánem se ve Třpytivých jeskyních usídlil trpaslík Gimli, který sem přivedl část svého lidu z Ereboru. Se svým lidem vykonal velká díla, vytvořil mimo jiné i nové brány pro Minas Tirith ukované z mithrilu a oceli.[8]

Aldburg, nacházející v kraji Úvalu rozprostírajícím se jižně od řeky Sněžné, byl jedním z vůbec nejstarších sídel Rohirů v zemi. Toto hradisko bylo sídelním městem prvního rohanského krále Eorla Mladého, jenž usednul na trůn v roce 2510 třetího věku. Po smrti Eorla se jeho syn Brego po dokončení Zlaté síně Meduseldu v roce 2569 přesunul do Edorasu. Poté se Aldburg, který sloužil jako základna pro svolávání hotovosti celé Východní marky, stal sídelním městem třetího Bregova syna Eofora, z něhož svůj původ odvozovali rovněž maršálové Jízdmarky Éomund a jeho syn Éomer.[9]

Edoras, hlavní a největší město Rohanu a od roku 2569 sídlo rohanských vládců, se nacházel v jižní části Východní Poloniny. Město bylo vystavěno severně od hory Roháč na zeleném pahorku, který obtékala řeka Sněžná pramenící v Bílých horách. Pahorek, na němž byly vystavěny dřevěné domy obyvatel Edorasu, byl obehnán příkopem a širokým valem. Na vrcholku kopce se nacházela zelená terasa, kde nechal král Brego vystavět svůj Zlatý palác, Meduseld. Tento palác měl střechu a veřeje dveří pobité zlatem, takže odrážel světlo daleko do kraje. Před branou do města byly navršeny mohyly, v nichž byla uložena těla zemřelých rohanských králů. Mohyly byly porostlé bílými stáličkami, simbelmynë, které kvetly po celý rok.[10]

V roce 2758 byl Rohan napaden z východu Vrchovci a korzáry vedenými Vrchovcem Wulfem. Král Helm Kladivo byl poražen u brodů Želíze a zatlačen do pevnosti Aglarond. Wulf se mezitím zmocnil Edorasu, při jehož obraně byl zabit také Helmův syn Haleth, a prohlásil se králem. Za Dlouhé zimy na přelomu let 2758 a 2759 utrpěli Rohirové i útočníci velké ztráty hladem i zimou. Na jaře se pak Fréaláfovi, synu Helmovy sestry Hildy, podařilo překvapit a usmrtit v Meduseldu Wulfa a znovu obsadit Edoras. Poté byli Vrchovci i s pomocí Gondorských vyhnáni z Rohanu.[7]

Edoras navštívili také Gandalf, Aragorn, Legolas a Gimli, přičemž čarodějovi se podařilo vyléčit Sarumanem zakletého krále Théodena a pohnout jej k útoku proti Železnému pasu. Po konečném vítězství nad Sauronem bylo do Edorasu v srpnu 3019 přivezeno tělo zemřelého krále Théodena, který zde byl 10. srpna slavnostně pohřben.[11] V Edorasu navštívili krále Éomera před jeho smrtí v roce 63 čtvrtého věku půlčíci Smělmír Brandorád a Peregrin Bral.[12]

Šerá brázda byla označení pro starobylé opevněné hradiště nacházející se v pohoří Ered Nimras jižně od hlavního města Edorasu. Toto hradisko bylo zbudováno neznámými lidmi na plošině Firienfeld nad Brázdnou dolinou dávno před příchodem Númenorejců do Středozemě. Jediný přístup k Šeré brázdě byl možný pouze po úzké, stoupavé a dobře bránitelné silnici, která se vinula k náhorní plošině až od hluboko vymletého koryta říčky Sněžné. Firienfeld zarostlý trávou a vřesem byl sevřen mezi tří štíty Ered Nimrais - Roháč z jihu, Pilici ze severu a hrůzostrašný Dwimorberg z východu. Právě Dwimorberg bylo místo kudy se přes hvozd Černobor dalo vstoupit na Stezky mrtvých.[13]

Do téměř nedobytné Šeré brázdy se rohanští králové uchylovali v časech nouze. Za Dlouhé zimy se zde se svými muži skryl synovec krále Helma, Fréaláf, kterému se na jaře 2759 podařilo dík nečekanému útoku obsadit Edoras a vyhnat Vrchovce se země.[14] Po porážce Sarumana shromáždil před odjezdem do bitvy na Pelennorských polích v Šeré brázdě své vojsko i král Théoden. Přivítal jej zde pán lidu z Brázdné doliny Dúnhere. Z Šeré brázdy se na cestu po Stezkách mrtvých vypravil také Isildurův dědic Aragorn.

Gondor za doby svého největšího rozmachu

Území Rohanu bylo osídleno mořeplavci z Númenoru ještě před jeho pádem v roce 3319 druhého věku. Muži ze Západu v zemi postavili pevnost Aglarond a nedobytnou věž Orthank. Po založení Gondoru byla do Jižního království začleněna celá země, tehdy nazývaná Calenardhon. Králové Gondoru ve 13. století Třetího věku navázali kontakt a spojenectví s lidem žijícím v Rhovanionu. Ve 21. století se Éothéod, jeden ze seveřanských kmenů, přesunul z údolí Anduiny na sever na území mezi Mlžnými a Šedými horami. Obrana Gondoru však nadále ochabovala a tak v roce 2510 gondorský vládnoucí správce Cirion požádal lid ze severu o pomoc. Toho roku totiž došlo k mohutnému útoku skřetů a divokých lidí z východu. Útočníci překročili Anduinu a zatlačili severní gondorskou armádu do svízelné situace. Vůdce Éothéodu Eorl Mladý tehdy nečekaně zareagoval na Cirionovu výzvu a v nejvyšší čas dorazil do Calenardhonu, načež v bitvě na polích Celebrantu nad nájezdníky slavně zvítězil. Za tuto nezištnou pomoc obdržel Eorl od Ciriona jako dar pláně Calenardhonu a založil zde svou Marku Jezdců, kterou Gondorští nazývali královstvím Rohan. Tehdy zavázal Eorl sebe i své potomky věčným slibem pomoci a přátelství ke svým jižním sousedům.[15]

Po smrti prvního krále Eorla Mladého, který padnul na Vysočině v boji s Východňany, nastoupil na trůn v roce 2545 jeho syn Brego. Ten vyhnal zbývající nepřátele z Rohanu a nechal zbudovat své královské sídlo Meduseld v Edorasu. Za panování jeho syna Aldora Starého byli ze země vyhnáni poslední Vrchovci a Rohirové osídlili mnoho horských údolí v Bílých horách. Země pod vládou jeho potomků zažívala období míru a prosperity až do vlády sedmého rohanského krále Déora, za jehož vlády znovu povstali Vrchovci, kteří přepadali Západní úvaly a obsadili špatně bráněný Železný pas.[16]

Za vlády devátého krále Helma vpadla v roce 2758 do Rohanu velká síla Vrchovců podpořená korzáry, kteří se vylodili v ústích řek Želíz a Lefnui. Útočníci vedení Vrchovcem Wulfem postupně obsadili většinu země a podařilo se jim dobýt i Edoras. Král Helm Kladivo ustoupil s částí svého lidu do jeskyní Aglarondu, kde se celou zimu bránil dokud nedorazili spojenci z Gondoru a posily z Šeré brázdy. Král Helm při obléhání padnul, avšak Vrchovce se jeho synovci Fréaláfovi nakonec podařilo vyhnat ze země. Fréaláf, který založil Druhou řadu rohanských králů byl korunován desátým králem v roce 2759.[7]

Rohanských zbylo po krutých bojích a Dlouhé zimě velice málo a delší čas trvalo než se z těchto těžkých ran alespoň částečně zotavili. Proto nový král Fréaláf přivítal čaroděje Sarumana, kterému spolu s gondorským správcem Berenem dovolili usadit se v Železném pasu. Čaroděj Saruman Rohirům z počátku pomáhal, avšak kvůli užívání palantíru, kde se jeho mysl střetla se samotným Sauronem, brzy propadnul zlu.[17] Tehdy začal potají pátrat po Vládnoucím prstenu a s pomocí Grími Červivce oslaboval stárnoucího krále Théodena, který byl zanedlouho spoután čarodějovou vůlí.

Rohan (oranžový) během Války o Prsten

V roce 3019 vpadli Sarumanovi skřeti a divocí lidé z Vrchoviny do Rohanu. Rohirové byli poražení v bitvách na brodech Želíze a skřeti usmrtili králova syna Théodreda. Díky síle vzkříšeného Gandalfa byl však uzdraven král Théoden, který prozřel a konečně vyhnal svého rádce Grímu Červivce, načež vyšel do války proti útočícímu Sarumanovi. Čarodějova vojska byla nakonec poražena v bitvě u Helmova žlebu a díky entům a huornům byl zničen i Železný pas. Po těchto vítězstvích a porážce Sarumana vedl král Théoden svou jízdu na pomoc ohroženému Gondoru. Před obleženou Minas Tirith došlo k bitvě na Pelennorských polích. Théoden v této vítězné bitvě zemřel, jeho neteři Éowyn se však podařilo jeho smrti pomstít, když v souboji usmrtila samotného Pána nazgûlů. Théodenův synovec Éomér převzal po smrti svého strýce královský titul a vyjel s Isildurovým dědicem Aragornem do bitvy u Černé brány.[18]

Po pádu Saurona zavládl v Rohanu mír. Král Elessar obnovil pro Éoméra Cirionův dar a Éomér znovu složil Eorlovu přísahu. Rohanský král, který si za manželku vzal Lothíriel dceru knížete Imrahila z Dol Amrothu, často doprovázel se svými jezdci krále Obnoveného království do bojů v dalekých zemích za jezerem Rhûn. Po Éomérově smrti nastoupil na Rohanský trůn jeho syn Elfwine Sličný.[19]

Trvalé spojenectví mezi Rohanem a Gondorem vzniklo již v roce 2510, kdy byl Rohan založen. Severní oblasti Gondoru tehdy napadli divocí Východňané a skřeti. Seveřané vedení Eorlem tehdy přispěchali ohroženému Gondoru na pomoc a díky jejich příjezdu došlo k vítězství na polích Celebrantu, po němž byli gondorští nepřátelé odraženi a vyhnáni ze země. Za pomoc daroval Rohirům správce Cirion oblast známou jako Calenardhon a Eorl Mladý tehdy složil Eorlovu přísahu. V ní přislíbil Gondorským věčné přátelství a sebe i své potomky zavázal slibem, že Rohanští bojovníci v budoucnu vyslyší každé gondorské požádání o pomoc.

Ve válce o prsten byli Rohani jedinými, kteří účinně podporovali slábnoucí Gondor v jejich obraně Anduiny proti Sauronovým vojskům.[22] Žádné spojenectví rozdílných národů nebylo ve Středozemi z obou stran dodržováno tak věrně jako to mezi Rohanem a Gondorem.[23]

Hlavní spojnicí Rohanu s Gondorem byla ve třetím věku tzv. Velká západní cesta táhnoucí se z Edorasu do hlavního města Jižního království - Minas Tirith. Tato silnice kopírovala severní úbočí Bílých hor. Na vrcholcích Ered Nimras pak gondorští správci zřídili strážní majáky, s jejichž pomocí informovali Rohanské o blížícím se nebezpečí.

Vrchovci byli pozůstatkem národů, jež žili mezi Bílými a Mlžnými horami ještě před příchodem Númenorejců. Tento divoký a barbarský lid obývající hraniční oblast za řekou Želíz nenáviděl království Gondor a využíval každé příležitosti k jeho napadení. Po založení Rohanu se Vrchovci stali největšími rohanskými nepřáteli.[24] Rohanští králové si trvalou nenávist Vrchovců získali vyháněním těchto divochů za řeku Želíz. Vrchovci se tuto bráněnou hranici pokusili opakovaně překročit, pokaždé však byli poraženi.[23] Jejich nejznámějším útokem byl vpád v roce Dlouhé zimy, kdy se horalům podpořeným korzáry vedeným Wulfem podařilo dokonce dobýt Edoras a na krátko obsadit většinu Rohanu.[7]

Za války o Prsten se Vrchovci opět postavili proti Rohanu, přičemž jejich vojenských služeb při útoku na rohanské království využíval čaroděj Saruman.

• TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-0999-8.
• TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán Prstenů - Společenstvo prstenu. Praha: Mladá fronta, 2002. ISBN 80-204-0362-0.
• TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán Prstenů - Dvě věže. Praha: Mladá fronta, 2002. ISBN 80-204-0372-8.
• TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán Prstenů - Návrat krále. Praha: Mladá fronta, 2002. ISBN 80-204-0373-6.
• TOLKIEN, John Ronald Reuel, 2009. Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě. Příprava vydání Christopher Tolkien; překlad Stanislava Pošustová-Menšíková. Praha: Argo. ISBN 978-80-257-0193-5.

• Válka o Prsten
• Seznam králů Rohanu
• Bitva na Poli Celebrantu
• Éothéod