Šeng Š’-cchaj

Narodil se 3. prosince 1895 do rolnické rodiny, která pocházela z provincie Liao-ning. V mládí absolvoval studia v Šanghaji, poté se vydal studovat národní hospodářství do Tokia. V této době se začaly formovat jeho nacionalistické a zároveň marxistické myšlenky. Po návratu do Číny se roku 1919 účastnil Hnutí čtvrtého května. Ve dvacátých letech vstoupil do armády. V tomto období se opět vydal do Japonska, tentokrát za studiem na vojenské akademii, k čemuž mu pomohl Čankajšek. Sloužil kuomintangské armádě, která usilovala o nacionalistickou vládu v Číně, přestože členem Kuomintangu se kvůli svému marxistickému přesvědčení nestal.

Roku 1930 byl armádou poslán do Sin-ťiangu, který tou dobou ovládal Ťin Šu-žen. O rok později došlo k ujgurskému povstání, které byli schopni odrazit jen s pomocí Sovětského svazu. Ten si na oplátku vyžádal několik výsad, díky kterým byl schopen kontrolovat téměř celou oblast Sin-ťiangu.[2] Období Šeng Š'-cchajovy vlády se považuje za dobu velkých sovětských vlivů. V Urumči byl přítomen sovětský konzul, bez jehož vědomí nemohl Šeng Š'-cchaj učinit žádné rozhodnutí.

Vlády se chopil 12. dubna roku 1933. Svou politiku definoval šesti základními body: antiimperialismus, vazby se Sověty, rasová a národnostní rovnost, „čistá“ vláda, mír a rekonstrukce oblasti. Sin-ťiang se stal monopolem Sovětů, kteří zde měli bez souhlasu čínské nacionalistické vlády přístup ke všem přírodním zdrojům včetně ropy. Sovětský vliv se tak netýkal pouze armády, nýbrž celého hospodářství.[3] Šeng Š’-cchajova politika však byla silně anti-muslimská a anti-kazašská, zapříčinila proto roku 1937 islámské povstání. Šeng Š’-cchaj jej potlačil a brzy poté začaly ve spolupráci se Stalinem politické čistky, během nichž došlo k zatčení a odstranění údajných spiklenců. Bylo to období, kdy byl Sin-ťiang Sovětským svazem prakticky ovládán navzdory snahám Komunistické strany Číny o znovusjednocení této oblasti s vlastí. Sin-ťiang se ocitá v situaci, kdy byl sovětským loutkovým státem.[4] Roku 1938 Šeng Š’-cchaj navštívil Moskvu a stal se členem Komunistické strany Sovětského svazu.[5]

V prosinci roku 1941 vstoupily Spojené státy americké do války. Šeng Š’-cchaj viděl oslabenou pozici Sovětského svazu, a tak se v myšlenkách vrátil k čínské nacionalistické straně a také se stal členem Kuomintangu. Ze Sin-ťiangu vyhnal sovětské poradce a nechal odstranit mnoho členů Komunistické strany Číny včetně Mao Ce-mina, bratra Mao Ce-tunga. Po sovětském úspěchu v bitvě u Stalingradu se opět obrátil na sovětské síly a poslal v červnu 1943 Stalinovi dopis s žádostí o pomoc.[6] Stalin však odmítl a dopis poslal vůdci strany Kuomintang, Čankajškovi.

Následně je poté roku 1944 Šeng Š’-cchaj zbaven svého úřadu a poslán vykonávat jinou funkci do Čchung-čchingu. Ze Sin-ťiangu si kromě svého majetku odvezl také velké bohatství, kterého za dobu svého tamějšího působení nabyl. V letech 1944-1945 byl Čankajškem jmenován ministrem zemědělství.

Roku 1949 se společně s armádou Kuomintangu stáhl na Tchaj-wan, kde 13. července 1970 zemřel. Se svou manželkou měli čtyři děti, z nichž dvě byly narozeny za dob jeho působení v Sin-ťiangu.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šeng Š’-cchaj na Wikimedia Commons