Préteritum

V češtině se tímto termínem označuje dnes již jediný používaný minulý čas, tzv. složené préteritum, které bylo původně perfektem.

Ostatní minulé časy (imperfektum, aorist) z českého jazyka vymizely zcela nebo se příliš nepoužívají (antepréteritum).

• řekl jsem
• řekl jsi
• řekl

• řekli jsme
• řekli jste
• řekli

V němčině se tímto termínem označuje jednoduchý minulý čas, na rozdíl od minulého času složeného – perfekta. Původní funkcí německého préterita bylo označení prostého minulého děje bez jakéhokoliv zřetele k současnosti nebo vidového rozlišení, což jej předurčovalo k použití zejména jako času vyprávěcího. V současnosti se však rozdíl mezi préteritem a perfektem stírá a v hovorové němčině perfektum značně převládá.

Německé préteritum se tvoří v zásadě dvěma způsoby:

• Silná slovesa je tvoří změnou kmenové samohlásky, případně pomocí dalších změn ve kmeni:

gehen – ich ging „šel jsem“

stehen – ich stand „stál jsem“

lesen – ich las „četl jsem“

tragen – ich trug „nesl jsem“

singen – ich sang „zpíval jsem“

• Slabá slovesa tvoří préteritum příponou -te:

bauen – ich baute „stavěl jsem“

loben – ich lobte „chválil jsem“

reden – ich redete „hovořil jsem“

• ich sagte
• du sagtest
• er sagte

• wir sagten
• ihr sagtet
• sie sagten

V angličtině se préteritum obvykle nazývá „minulý čas prostý (past simple)“.

Obvykle se préteritum tvoří jen pomocí koncovky -d nebo -ed. V případě nepravidelných sloves se mění i kořen slova.

• I said
• you said
• he said

• we said
• you said
• they said

Ve finštině se préteritum obvykle nazývá imperfektum, což bývá matoucí. Je to jednoduchý složený čas, kterým se vyjadřují děje nemající vztah k přítomnosti.

Vytvoření správných tvarů finského préterita/imperfekta je ze všech čtyř finských časů nejsložitější. Velmi se u něj projevují výjimky ze striktních pravidel aglutinačního jazyka.

• minä sanoin
• sinä sanoit
• hän sanoi

• me sanoimme
• te sanoitte
• he sanoivat

V normativní latinské mluvnici se pojem préteritum běžně neužívá. Jemu odpovídající minulé časy má latina dva: imperfektum vyjadřuje časy v minulosti probíhající delší dobu nebo opakovaně, tvoří se od slovesného kmene přítomného příponou -ba-; perfektum vyjadřuje děje proběhlé v minulosti jednorázově, tvoří se obměnou slovesného kmene přítomného různými příponami či změnami kmene a zvláštními koncovkami.

Ve Španělštině je Pretérito indefinido jeden z minulých časů. Tvoření je buď pravidelné nebo nepravidelné. Užívá se pro děje, které proběhly v minulosti v časově ohraničeném úseku. Mluvčí považuje tento děj za ukončený. Příklad: Gonzalo fue camionero. – Gonzalo pracoval jako řidič kamionu. (Už nepracuje)

Označení ukončených minulých dějů, které probíhají po sobě. Příklad:

• Estudié inglés. Más tarde viajé a otros países. – Studoval jsem angličtinu. Poté jsem cestoval do jiných zemí.