Útok v Nahariji (1979)

Dne 22. dubna 1979 se z Libanonu do Izraele vydala skupina čtyř příslušníků Palestinské osvobozenecké fronty.[5] Vedl ji šestnáctiletý Samir Kuntar (* 1962), kterého dále doprovázeli Abdel Madžíd Asslan (* 1955), Mhann Sálim Al-Muajed (* 1960) a Ahmed al-Abras (* 1949). Čtveřice vyplula od břehů jiholibanonského města Týros na gumovém člunu s motorem o výkonu 55 koňských sil s maximální rychlostí 88 km/h. Jejím cílem bylo zaútočit v severoizraelském městě Naharija, která se nachází 10 kilometrů od izraelsko-libanonské hranice. Tam skupina dorazila kolem půlnoci.

Po příjezdu se řídili instrukcemi, které obdrželi v Bejrútu – prvním cílem bylo vyhledání a zabití policisty.[1] Útočníci tak začali bušit do dveří zdejších domů a do interkomů hovořili arabsky, čímž chtěli dosáhnout toho, aby vystrašení obyvatelé zavolali policii.[1] Na místo posléze dorazil policejní důstojník Elijahu Šachar, kterého čtveřice zastřelila. Podle pozdější policejní rekonstrukce byl Šachar zabit poté, co dorazil na místo a vypálil dva varovné výstřely do vzduchu. Na to Kuntarova skupina zareagovala hromadnou střelbou.[1] Kuntar sám se vychloubal, že vypálil třicet ran.[1]

Útočníci poté vnikli do bytového domu v Žabotinského ulici č. 61 s plánem zajmout dvě až tři osoby a odvést je zpět do Libanonu. Při pokusu o násilné vniknutí do jednoho z bytů zabil jeden z místních obyvatel Abdela Madžida Asslana.[1][6] Následně Kuntarova skupina narazila na Moše Sasona, dalšího obyvatele bytového domu, který se pokoušel dostat do krytu se svými dvěma malými dcerami, které nesl v podpaží. Kuntar do Sasona vrazil a praštil jej zbraní zezadu do hlavy. Tomu se však podařilo uprchnout, když náhle zhaslo osvětlení v hale a ukryl se za zaparkovaným autem.[7][8] Tři zbývající teroristé vpadli do bytu rodiny Haranů. Zajali 31letého otce rodiny Dannyho Harana a jeho čtyřletou dceru Ejnat. Manželce Smadar Haranové se podařilo ukrýt do prostoru nad ložnicí spolu s dvouletou dcerou Ja'el a sousedkou paní Sasonovou.[7][8]

Kuntarova skupina posléze odvlekla Dannyho Harana a jeho dceru Ejnat na pláž, kde následně vypukla přestřelka mezi nimi, policisty a vojenskou jednotkou z elitního komanda Sajeret Golani, kteří mezitím dorazili. Podle očitých svědků následně Kuntar, když skupina zjistila, že byl jejich člun poškozen střelbou, z blízka střelil Dannyho Harana do zad před jeho dcerou, a následně jej utopil v moři, aby se ujistil, že je mrtvý.[1][5] Následně, podle forenzních důkazů a očitého svědectví, Kuntar zabil čtyřletou Ejnat tím, že jí rozmlátil hlavu o skálu pažbou své zbraně.[1][5] Smadar Haranová nešťastnou náhodou udusila svou dvouletou dceru Ja'el, když se pokoušela utišit její pláč, který by mohl prozradit místo jejich úkrytu.[9][10]

Mhanna Salim Al-Muajed byl zabit při přestřelce na pláži.[1] Kuntar a Ahmed Assad Abras byli zajati.

Při útoku v Nahariji zahynuli celkem čtyři Izraelci. Byli jimi:[5]

• policejní důstojník Elijahu Šachar (24 let)
• Danny Haran (32 let)
• Ejnat Haranová (4 roky)
• Ja'el Haranová (2 roky)

Samir Kuntar a Ahmed Al-Abras byli izraelským soudem v roce 1980 usvědčeni z vraždy čtyř osob a odsouzeni ke čtyřem doživotním trestům odnětí svobody a dalším 47 letům za způsobená zranění.[5]

Dne 13. července 2008 byl po téměř třiceti letech utajení zveřejněn spis číslo 578/79, obsahující důkazy a svědectví z Kuntarova procesu.[5] Podle tohoto spisu dokládaly důkazy předložené patologem v průběhu případu, že Ejnat Haranová byla zabita násilně tupým předmětem – pravděpodobně pažbou zbraně. Zpráva patologa též dokládala, že Ejnatina mozková tkáň byla nalezena na Kuntarově zbrani.[1]

Bezprostředně po svém zajetí Kuntar doznal, že Ejnat Haranovou umlátil pažbou své zbraně.[5] Později u soudu však obvinění popřel. Ve svém svědectví Kuntar tvrdil, že Danny Haran byl zabit palbou izraelských vojáků, a že neví co se stalo jeho dceři, neboť omdlel v důsledku ztráty krve po pěti střelných zranění, které při přestřelce utrpěl.[5][11] Vysvětlil, že cílem skupiny bylo přivést do Libanonu rukojmí, a tak zajal čtyřletou dívku, aby policii zabránil ve střelbě na jeho skupinu.[5][12]

Podle některých zdrojů byli Kuntar a Al-Abras odsouzeni k pětinásobnému trestu odnětí svobody a zabili dva policisty.[12]

Samir Kuntar (vpravo dole) po svém propuštění při návštěvě Háfizova mauzolea v íránském Šírázu, 2009

Den po útoku prohlásil vůdce Palestinské osvobozenecké fronty Abú Abbás v Bejrútu, že teroristický útok v Nahariji byl proveden „na protest proti podepsání dohod z Camp Davidu“ o rok dříve.[10] Tyto dohody mezi Egyptem a Izraelem vedly k uzavření egyptsko-izraelské mírové smlouvy.

Vdova Smadar Haranová se v roce 1980 provdala za klinického psychologa Ja'akova Kaisera, který byl vážně raněn v jomkipurské válce o sedm let dříve. Společně mají dvě dcery. Smadar se stala psychoterapeutkou s magisterským diplomem v oboru sociální práce.[13] Podle Leonarda A. Colea vedla v Izraeli kampaň za uctění památky obětí terorismu podobně, jako se v uctívá památka padlých vojáků. V roce 1997 byla na Jom ha-zikaron na vojenském hřbitově na Herzlově hoře odhalena pamětní zeď obětí terorismu.[13] Vražda její dcery Ejnat je v izraelských, amerických, britských a kanadských médiích označována za jeden z nejbrutálnějších teroristických útoků v dějinách Izraele.[1][2][3][4]

Ahmed al-Abras byl v květnu 1985 propuštěn na základě Džibrílské dohody. V roce 2003 Izrael zprostředkovaně jednal s Hizballáhem o výměně ostatků tří izraelských vojáků, které libanonské hnutí zajalo v roce 2000 a propuštění Elchanana Tannenbauma, izraelského podnikatele a plukovníka izraelské armády v záloze, kterého uneslo z Dubaje. Ačkoli vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh trval na propuštění Samira Kutnara, izraelský ministr zahraničních věcí Silvan Šalom a premiér Ariel Šaron jej odmítli propustit a prohlásili, že „vražda rodiny je v Izraeli neodpustitelná.“ Nakonec Nasralláh ustoupil a Kuntar v rámci výměny propuštěn nebyl.[13][14]

Samir Kuntar strávil v izraelském vězení téměř třicet let, než byl 16. července 2008 propuštěn v rámci dohody o výměně vězňů mezi Izraelem a Hizballáhem, kterou zprostředkovala německá Spolková zpravodajská služba. Ta zahrnovala předání ostatků izraelských vojáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva a informací o osudu izraelského navigátora Rona Arada, který je od roku 1986 nezvěstný v boji poté, co se katapultoval nad jižním Libanonem.[15] Izrael naproti tomu předal Hizballáhu zprávu o osudu 4 íránských diplomatů, kteří v roce 1982 zmizeli v Libanonu (podle této zprávy byli mučeni a následně zabiti křesťanskými falangisty).[16] Dále pak ostatky 199 padlých příslušníků Hizballáhu z druhé libanonské války v roce 2006.[2][17] Jeho propuštění způsobilo v Izraeli mimořádnou nevoli a kritiku si dohoda vysloužila i od ředitele Mosadu Me'ira Dagana.[18]

Kuntar zabití Dannyho Harana a jeho dcery popíral,[12] ačkoli připustil zabití policisty Elijahu Šachara.[1] Nikdy nad svými činy nevyjádřil lítost.[5] V Izraeli je považován za strůjce jednoho z nejbrutálnějších teroristických útoků v dějinách země,[2] zatímco v Libanonu je širokou veřejností považován za národního hrdinu.[19] Zahynul v prosinci 2015 při údajném izraelském leteckém útoku v Damašku.[20]