Železniční přejezd

Přejezd se závorami v Pise – při spouštění závor se otáčí větrníček na sloupku a zvoní. Pohon může být ruční i elektrický

Před zavedením automatických zabezpečovacích zařízení se rozlišovaly a dosud se dopravním značením rozlišují dva základní typy přejezdů: chráněný (se závorami) a nechráněný (bez závor). Termín „nechráněný“ byl obsažen v názvu výstražné dopravní značky dle československého vládního nařízení č. 100/1938 Sb. n. a z. i protektorátního vládního nařízení č. 242/1939 Sb., ve vyhlášce 141/1960 Sb. se již používá termín „železniční přejezd bez závor“.

Podle způsobu a míry zabezpečení se přejezdy rozlišují na

• přejezdy zabezpečené výstražným křížem neboli bez přejezdového zabezpečovacího zařízení čili nechráněné, které jsou pouze označené, ale nejsou vybaveny žádnou signalizací upozorňující na průjezd vlaku nebo posunujícího dílu a zakazující na potřebnou dobu vjezd. Tradiční termín „nezabezpečený přejezd“ je dosud užíván nejen v publicistice a odborné literatuře, ale i v názvu traťových návěstidel pro tramvajové dráhy dle přílohy 1 část II kap. B odst. 15 vyhlášky č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah. „Přejezd nezabezpečený“ je rovněž uveden mezi doporučenými standardizovanými výrazy v rešeršním systému TRIS.[4] ČSN 73 6380:2004 označuje tyto přejezdy v kapitole 6.3 jako „přejezdy zabezpečené pouze výstražným křížem“. Dopravní řád drah používá sousloví „přejezd, který není vybaven přejezdovým zabezpečovacím zařízením“.
• přejezdy chráněné, a to buď manuálním ovládáním nebo automatickým zabezpečovacím zařízením, mají signalizaci, která varuje uživatele pozemní komunikace před přijíždějícím vlakem nebo posunujícím dílem. Signalizace je zpravidla zvuková a světelná, někde doplněná i závorami; manuálně ovládané závory zpravidla nebývají doplněné světelnou signalizací a někdy ani zvukovou.

Výstražný kříž stojí několik tisíc Kč, přejezdové zabezpečovací zařízení 5 až 7 milionů Kč, někdy i více. SŽDC by uvítala další možnosti v cenových relacích mezi těmito částkami.[5]

Způsob zabezpečení přejezdu stanoví § 4 stavebního a technického řádu drah (177/1995 Sb.). Bez dynamického zabezpečení mohou být v České republice železniční přejezdy pouze na tratích s traťovou rychlostí do 60 km·h⁻¹ (pěší přechody až do 100 km·h⁻¹), a to jen v případech, ve kterých jsou zajištěny dostatečné rozhledové poměry z pozemní komunikace na železniční trať a dopravní moment přejezdu není vyšší než 10 000. Na takovýchto přejezdech je uživatel pozemní komunikace upozorněn na blížící se vlak slyšitelnou návěstí Pozor. Strojvedoucí blížícího se vlaku dává tuto návěst v místech, kde mu to nařizuje návěst Pískejte – tzv. „pískáček“, „pískací kolík“, umístěný vedle trati. Na ostatních přejezdech musí být světelné zabezpečovací zařízení, u stávajících přejezdů je přípustné mechanické. Sezonní přejezdy mohou být zabezpečeny uzamykatelnou závorou a užívané podle smlouvy mezi provozovatelem dráhy a vlastníkem pozemní komunikace.

Vícekolejný přejezd zabezpečený výstražným křížem starého vzoru v Lukách pod Medníkem

Ačkoliv první výstražné dopravní značky byly zavedeny v Československu až v roce 1935, povinné označení nechráněných přejezdů tabulkou „Pozor na vlak“ existovalo již nejméně od roku 1890.[6] Bílá tabulka s červeně orámovaným červeným textem POZOR VLAK se na přejezdech vyskytuje i dnes.

Výstražný kříž ve vládních nařízeních z let 1935, 1938 a 1939 nebyl mezi vyobrazeními dopravních značek uveden. Zařazen byl ve dvou variantách (pro jednokolejnou a pro vícekolejnou trať) počínaje vyhláškou 141/1960 Sb. a byl určen pouze pro přejezdy bez závor. Vyhláška č. 99/1989 Sb. změnila podobu výstražného kříže pro vícekolejnou trať (místo prolínajících se kříží jen přídavný půlkříž pod jednoduchým křížem) a změnila význam výstražných křížů, zavedla je i pro přejezdy se závorami. Výstražný kříž starého provedení platil podle přechodných ustanovení až do konce roku 1994. Na Slovensku vyhláška č. 90/1997 Z. z. nahradila tvarované výstražné kříže obdélníkovými značkami s vyobrazením kříže nebo křížů.

V současné době mají být v České republice ze strany pozemní komunikace přejezdy vždy označeny dopravní značkou „Výstražný kříž“ (v České republice A 32a nebo A 32b podle vyhlášky 30/2001 Sb.). Kromě prováděcí vyhlášky k zákonu o silničním provozu to pro přejezdy celostátní dráhy a regionálních drah a vleček stanoví i § 3 odst. 1 stavebního a technického řádu drah (177/1995 Sb.).

Před účinností vyhlášky 99/1989 Sb. se vlečkový přejezd označoval odlišně, a to značkou Vlečkový přejezd (značka č. 7 dle vyhlášky 141/1960 Sb., značka č. 31 dle vyhlášky 80/1966 Sb., A 27 dle vyhlášky 100/1975 Sb.), která byla tvořena výstražnou dopravní značkou Jiné nebezpečí doplněnou dodatkovou tabulkou s vyobrazením parní lokomotivy.

Některé přejezdy jsou kromě výstražného kříže vybaveny technickými zařízeními, které varují uživatele pozemní komunikace před přijíždějícím vlakem nebo posunujícím dílem. Obvykle se zřizují závislosti přejezdových zabezpečovacích zařízení na návěstidlech. Tato návěstidla pak nelze postavit na návěst povolující jízdu, pokud není přejezd uzavřen, a naopak.

Přejezd s mechanickým přejezdovým zařízením v Náchodě. Po zřízení blízkého silničního podjezdu se zvedaly pravidelně již jen závory pro pěší. V roce 2018 nahrazeno světelným zabezpečovacím zařízením se zvukovou výstrahou a závorami.

Trvale zavřené závory v Praze-Jinonicích

Mechanické přejezdové zabezpečovací zařízení je základní mechanická výstraha je dávána polohou závor (závorových břeven). Obsluha mechanických závor je ruční pomocí drátovodů. Obsluhující zaměstnanec (závorář) závory uzavírá včas před jízdou vlaku pomocí ručního pohonu. V některých případech se vyskytují vedle ručních závorových pohonů i pohony elektrické. Dříve to byl jediný způsob zabezpečení přejezdů. Kde nestačilo ovládání staniční obsluhou, byla zřizována závorářská stanoviště na širé trati. Jeden zaměstnanec mohl obsluhovat i několik přejezdů. Mechanické závory ovládané na dálku byly opatřeny předzváněčem, který při zahájení obsluhy dával zvukovou výstrahu odbitím stanoveného počtu úderů zvonce ještě před vlastním sklápěním závor.

Na silnicích a místních komunikacích jsou obvykle závory v základní poloze otevřené a zavírají se pouze na dobu nutnou k průjezdu vlaku. Na některých účelových komunikacích nebo výjezdech z pozemků se používají i závory, které jsou v základní poloze uzavřené a uzamčené a je stanoven postup, za jakých podmínek a jakým způsobem se otevírají pro průjezd silničního vozidla.

Ve Spojeném království i některých dalších zemích se místo sklopných závor používají závory otočné, které v otevřené poloze zahrazují trať.

V Řevnicích je před přejezdem umístěna speciální předvěst, která napoví řidičům osobních automobilů, že je rychlejší použít objízdnou trasu podjezdem

Přejezd se světelným přejezdovým zařízením u zastávky Dolní Břežany-Jarov, (dříve pouze Jarov) typ VÚD

Výstražník vzor AŽD 71 u zastávky Březová u Broumova

Výstražník vzor AŽD 97 u stanice Dolní Lipka

Světelné přejezdové zabezpečovací zařízení dává uživatelům pozemní komunikace výstrahu dvěma střídavě přerušovanými červenými světly, doplněnými zvukovou výstrahou. V místech náročnějších na zabezpečení bývá tato signalizace doplněna i automaticky ovládanými závorami. Zařízení jsou ovládána buď ručně,^[zdroj?] nebo samočinně detekcí jízdy kolejových vozidel. Má-li zabezpečovací zařízení poruchu, signalizuje ji strojvedoucímu přijíždějícího vlaku, a to buď prostřednictvím proměnného traťového návěstidla, nebo (na moderněji vybavených tratích) prostřednictvím signalizace na stanovišti strojvedoucího. Tento signál přikazuje strojvedoucímu jet k přejezdu sníženou rychlostí a dávat opakovaně slyšitelnou návěst Pozor. Podle § 35 odst. 3 Dopravního řádu drah (173/1995 Sb.) je na takovém přejezdu a 60 m před ním omezena rychlost drážního vozidla do 10 km/h a musí opakovaně dávat akustickou výstrahu.

Nejstarší typ PZZ (Přejezdového zabezpečovacího zařízení) byla Frýba, který už dnes se nikde nenachází.

Poté nastoupilo PZZ SSSR, které bylo dováženo ze Sovětského Svazu (SSSR), a mohlo být vybaveno i závorami.

PZS (Přejezdovou zabezpečovací signalizaci) SSSR v České republice najdeme, jako poslední typ v Sušici. Se bzučákem v Otradovicích byl zrušen 14. prosince 2018.

Češi (konkrétně Výzkumný ústav dopravní) vyvinul v roce 1959 zařízení typu VÚD (chybně označováno jako VÚD 62) pro lokální a neelektrifikované tratě. Na této mapě můžete vidět, kde byly nebo jsou PZS VÚD.

V roce 1968 přišlo AŽD Praha s novým typem PZZ, konkrétně AŽD 71, které mohlo být pro všechny tratě, a bylo kompatibilní se závorami. V obci Zadní Třebaň bylo v roce 2006 nainstalováno PZS AŽD 71, které má bzučák. Takovéto přejezdy byly i ve Velkých Hydčicích, Hrochově Týnci, Chrudimi nebo Voděradech na Mladoboleslavsku.

Přibližně od roku 1993 se vyrábí nové výstražníky AŽD 97, které nahrazují starší PZS AŽD 71, SSSR a VÚD. Často se stavějí se závorami. Avšak např. na železniční trati Brno – Česká Třebová mají tyto výstražníky mechanický zvonek a oddělené závory. Od roku 2013 se dělají i s LED světly (např. v Stratově).

Některá zařízení jsou schopna blikajícím bílým světlem informovat uživatele pozemní komunikace o tom, že zařízení je v činnosti bez poruch a v ovládacím obvodu přejezdu není žádné kolejové vozidlo, které by mohlo bezpečnost provozu na přejezdu ohrozit.

Signály jsou v české vyhlášce 30/2001 Sb. uvedeny pod označeními S 14a (přerušovaná červená světla) a S 14b (přerušované bílé světlo). V předchozích, československých vyhláškách a nařízeních v obrazové příloze uvedeny nebyly. Blikající bílé světlo bylo zavedeno novelizační vyhláškou 42/1971 Sb., účinnou od 1. července 1971.

Světelně zabezpečené přejezdy pro pěší se vybavují dálkově ovladatelnou akustickou signalizací pro nevidomé (§ 4 odst. 6 stavebního a technického řádu drah, 177/1995 Sb.).

Železniční přejezd přes tramvajovou dráhu v Praze-Braníku

Na pozemní komunikaci se před přejezdem zpravidla umisťuje z obou stran výstražná dopravní značka – A 29 pro železniční přejezd se závorami (vyobrazení plaňkového plotu, inspirované někdejší podobou závor, které nebyly tvořeny jen břevnem) a A 30 pro železniční přejezd bez závor (vyobrazení parní lokomotivy). Tyto značky (byť jejich podoba se od té doby mírně změnila) patřily už mezi prvních šest druhů dopravních značek zavedených v Československu roku 1935 (značky č. 4 a 5 dle vládního nařízení č. 203/1935 Sb. n. a z., ve vládním nařízení č. 100/1938 Sb. n. a z. uvedeny pod stejnými čísly, v protektorátním vládním nařízení č. 242/1939 Sb. pod čísly 5 a 6, ve vyhlášce 141/1960 Sb. pod čísly 4 a 5, ve vyhlášce 80/1966 Sb. pod čísly 16 a 17, ve vyhlášce 100/1975 Sb. i ve vyhlášce 90/1989 Sb. s čísly A 23 a A 24). Před zavedením protektorátních značek byly výstražné značky tvořeny bílými symboly na modrém podkladu bez lemu, protektorátní vláda zavedla červenobílé provedení obdobné dnešnímu.

Návěstní deska s výstražnou dopravní značkou v Davli

Dále se před přejezdem umisťují návěstní desky (A 32) ve vzdálenosti 240 metrů (se třemi červenými pruhy, v kombinaci s výstražnou dopravní značkou), 160 metrů (se dvěma pruhy) a 80 metrů (s jedním pruhem). Návěstní desky (tehdy nazývané „značky před přejezdem dráhy“) byly zavedené vládním nařízením č. 100/1938 Sb. n. a z. od května 1938 a měly být umístěny na všech státních silnicích a na nestátních silnicích se silnou automobilovou dopravou. Protektorátní vládní nařízení č. 242/1939 Sb. obsahovalo ve vyobrazení odlišné varianty pro levou a pravou stranu silnice (se sklonem pruhů dolů směrem ke středu silnice a shodným zkosením horní hrany značky). Stranové varianty desek i zkosení horní hrany se objevily i ve vyhlášce 141/1960 Sb., ale vyhláška 80/1966 Sb. se vrátila k obdélníkovému tvaru desek a levostrannou variantu vypustila. Na Slovensku znovuzavedla levostranné varianty návěstních desek vyhláška 9/2009 Z. z.

Na železniční trati se železniční přejezdy bez zabezpečovacího zařízení označují tzv. houkacími kolíky (návěst „Pískejte“ podle bodu 7.1 části I přílohy č. 1 k Dopravnímu řádu drah, vyhl. 173/1995 Sb.), který je buď červenobíle reflexně pruhovaný, nebo s bílými odrazkami v červených pruzích. Pro tramvajové dráhy existují dva různé způsoby označení železničního přejezdu stanovené dopravním řádem drah: buď obdobným sloupkem, nebo obdélníkovou značkou se zeleným vnitřkem a bílým okrajem. Osoba řídící drážní vozidlo musí dávat za jízdy od návěstidla až k přejezdu opakovaně návěst „Pozor“; návěst nemusí být opakována, jestliže osoba řídící drážní vozidlo má bezpečně zjištěno, že se k přejezdu neblíží uživatel pozemní komunikace.

Návěst „Přejezdník“, případně „Opakovací přejezdník“ podle bodu 10 části I přílohy č. 1 k Dopravnímu řádu drah, vyhl. 173/1995 Sb. je návěstidlo, označené černými a bílými pruhy, které signalizuje osobě řídící drážní vozidlo stav přejezdového zabezpečovacího zařízení. Přejezdník se umisťuje nejméně na zábrzdnou vzdálenost před přejezdem, opakovací přejezdník těsně před přejezdem. Návěst „Otevřený přejezd“ dávají dvě dolní žlutá světla, která mohou být nahrazena odrazkami, při návěsti „Uzavřený přejezd“ svítí navíc dolní bílé světlo. Nesvítí-li žádné světlo, znamená to totéž jako návěst „Otevřený přejezd“.

Podle § 2 odst. 6 prováděcí vyhlášky 104/1997 Sb. k zákonu o pozemních komunikacích se mostní a další objekty (podjezdy, železniční přejezdy, tunely) na komunikacích označují pořadovými čísly počínaje číslem 1 od začátku staničení komunikace. U dálnic a silnic se číslo objektu skládá z čísla dotčené komunikace a pomlčkou odděleného pořadového čísla objektu doplněného případně třemi indexy. Číslo objektu na místní komunikaci se skládá z označení místní komunikace (číslo a třída), pomlčkou odděleného znaku objektu (např. M = most) a jeho pořadového čísla. Podrobnosti číslování mostů na komunikacích obsahuje závazná ČSN 73 6220. Tímto číslem přejezdu jsou však, navzdory vyhlášce, označeny pouze některé přejezdy.[7]

Evidenční číslo na přejezdu v Řevnicích

Evidenční číslo na přejezdu v Olovnici

Po mimořádné události dne 19. března 2007 u Vraňan, ke které došlo kvůli nedorozumění mezi policejním operátorem a železničním výpravčím, Drážní inspekce v závěrečné zprávě z 11. července 2007[8] mezi jinými opatřeními navrhla, aby přejezdy všech provozovatelů dostaly unikátní čísla, která by na nich byla fyzicky vyznačena, a poskytnout jejich databázi integrovanému záchrannému systému. O rok a půl později, počátkem roku 2009, s tímtéž nápadem přišla SŽDC,[9] poté jej zkušebně zavedla v Libereckém kraji[9] a od 1. srpna 2009 pro celou Českou republiku systém v rámci státu unikátního (tj. každý přejezd má jiné číslo) číslování železničních přejezdů na celostátní dráze, státních i nestátních regionálních drahách a na železničních vlečkách v úsecích mimo uzavřené areály. Pro dráhy vlastněné státem je vyhrazena číselná řada P1 až P9000, pro nestátní regionální dráhy P9001 až P9999, pro vlečky P10000 až P99999. Označení je uvedeno černým písmem o výšce 5 cm na bílé samolepicí reflexní fólii rozměrů 21×7 cm, která se lepí ze zadní strany do ramene každého výstražného kříže nebo na rubovou stranu světelné skříně výstražníku. SŽDC odpovídá za centrální evidenci přejezdů, vlastník dráhy za označení.[10] Centrální databázi přejezdů, obsahující GPS souřadnice přejezdů a kontakty na příslušné výpravčí a dispečery DOZ, mají k dispozici operační a informační střediska Hasičského záchranného sboru ČR.[7][9] Tramvajové dráhy nejsou do systému zahrnuty. Drážní inspekce ve zprávě z července 2007 doporučovala, aby na přejezdech byla uvedena i telefonní čísla na osoby provozovatele dráhy řídící dopravu v příslušných úsecích,[8] tomuto doporučení však tehdejší provozovatel dráhy České dráhy ani přebírající SŽDC nevyhověly.

Přejezdy jsou zpravidla číslovány na každé trati v aritmetickém sledu za sebou bez ohledu na typ a vybavení přejezdu nebo přechodu. Číslování začíná tratí 120 ve směru od Prahy, takže přejezd P1 je přes Bubenskou ulici v Praze-Holešovicích, P2 až P4 v oblasti Letné a Špejcharu P5 a P6 ve Starých Dejvicích atd.

1. ledna 2003 převzala SŽDC při svém vzniku od Českých drah 8585 přejezdů, k 31. prosinci 2006 evidovala 8389 (vlastních) přejezdů, z toho 4734 pouze s výstražným křížem, 2080 se světelným zařízením bez závor a 988 se světelným zařízením i závorami. 145 přejezdů SŽDC za první čtyři roky své existence zrušila.[11]

V České republice bylo k 31. 12. 2020 dle údajů Správy železnic[12] 7784 přejezdů. Z toho

• 3571 pouze výstražné kříže
• 2367 přejezdů se světelným zařízením bez závor
• 1542 přejezdů se světelným zařízením se závorami
• 288 přejezdů s mechanickým zabezpečením (z toho 229 obsluhovaných místně a 59 na dálku)
• 109 trvale opatřených uzamykatelnou zábranou
• 16 jinak zabezpečených přejezdů (jednodrátové, otočné, posuvné závory)

V roce 2020 bylo na tratích spravovaných Správou železnic 37 přejezdů zrušeno (z toho 1 dočasně) a 13 zřízeno (z toho 9 dočasně).

K 31. prosinci 2020 bylo rozdělení přejezdů podle druhu pozemní komunikace následující:

• 162 na silnicích první třídy
• 564 na silnicích druhé třídy
• 1461 na silnicích třetí třídy
• 1783 na místních komunikacích
• 3814 na účelových komunikacích

Ke konci roku 2020 byla na 668 přejezdech Správy železnic trvale omezena traťová rychlost kvůli rozhledovým poměrům.[12]

Statistiku přejezdů jiných provozovatelů Správa železnic ve svých zprávách neuvádí, ačkoliv spravuje jejich centrální evidenci.

Jindřichohradecké místní dráhy v prohlášení o dráze ze září 2013 uvádějí na svých 79 km tratí počet 134 přejezdů, z toho 6 zabezpečených přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závor ovládaným jízdou vlaku.

Přejezd zabezpečený pouze výstražným křížem v Roudnici nad Labem

Jízdu silničních vozidel přes železniční přejezd upravuje v České republice § 28 a 29 Zákona o silničním provozu. Tento zákon a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb. také stanoví způsob označení přejezdu na pozemní komunikaci. Na železničním přejezdu a 50 m před ním je maximální povolená rychlost 30 km/h (bliká-li bílé světlo přejezdové signalizace, pak je maximální povolená rychlost 50 km/h).

Řidič nesmí vjíždět vozidlem na přejezd při výstraze dávané světelnou nebo zvukovou signalizací nebo při sklopených, sklápějících se nebo zvedajících se závorách nebo nedovoluje-li situace za přejezdem pokračovat v jízdě. Pokud nebliká bílé světlo signalizace, nesmí vjíždět řidič na přejezd ani tehdy, je-li již vidět nebo slyšet přijíždějící vlak nebo jiné drážní vozidlo nebo je-li slyšet jeho houkání nebo pískání. Při přejíždění si řidič musí počínat zvlášť opatrně.

Pověřený zaměstnanec provozovatele dráhy je oprávněn ústním souhlasem povolit řidiči vjezd na přejezd i tehdy, pokud signalizace nebo závory vjezd zakazují. Kroužením červeným nebo žlutým praporkem nebo červeným světlem může zaměstnanec dráhy dát pokyn k zastavení silničních vozidel.

Vjíždění na železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno, je přestupek se sazbou 6 bodů podle přílohy k zákonu 361/2000 Sb.

Zákonem č. 56/1950 Sb. byla rychlost na železničním přejezdu omezena do 15 km/h, pro řidiče autobusů a vozidel s nebezpečným nákladem platila povinnost před přejezdem zastavit. Vyhláška 80/1966 Sb. s účinností od 1. ledna 1967 stanovila ve vzdálenosti 30 m před přejezdem a při jeho přejíždění rychlost do 30 km/h, pro autobusy a nákladní automobily nebo traktory přepravující osoby platila obecně povinnost před přejezdem zastavit. Vyhlášky č. 100/1975 Sb. zavedla blikající bílé světlo, které znamenalo, že v úseku 50 metrů před přejezdem byla rychlost omezena do 50 km/h a neplatil třicetikilometrový limit; současně byla vypuštěna povinnost některých typů vozidel zastavovat před přejezdem. Povinnost zastavit vozidlo platí pouze tam, kde je označení přejezdu doplněno dopravní značkou Stůj, dej přednost v jízdě.

Na přejezdu je podle § 17 odst. 5 zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu, zakázáno předjíždění, podle § 24 odst. 4 couvání, podle § 27 odst. 1 zastavení a stání. Podle § 28 se vozidla před přejezdem řadí v pořadí, v jakém přijela (§ 57 odst. 4 umožňuje cyklistům objíždět čekající vozidla zprava).

Podle dřívějšího drážního zákona měl drážní provoz na přejezdu vždy přednost před provozem na pozemní komunikaci, drážní zákon 266/1994 Sb. toto ustanovení (§ 6 odst. 3) omezil na přejezdy železničních drah, čímž se přejezdy tramvajových a průmyslových drah atd. ocitly v právním vakuu (takové přejezdy nespadají ani do definice křižovatky, takže označování přednosti v jízdě nebo použití světelné signalizace je právně problematické).

Železniční přechod chráněný labyrintem (Německo)

Vstup na dráhu mimo k tomu určená místa zakazuje v § 4a Zákon o dráhách (266/1994 Sb. ve znění pozdějších změn). Z tohoto zákazu jsou vyjmuta místa křížení dráhy s pozemní komunikací a dráha v úseku, kde je vedena po pozemní komunikaci.

Přecházení chodců přes železniční přejezd upravuje § 55 Zákona o silničním provozu. Chodci nesmějí vstupovat na přejezd v případech obdobným těm, kdy řidič podle § 29 ZSP na přejezd nesmí vjíždět.

Přechod přes tramvajový pás (úsek tramvajové dráhy vedený po pozemní komunikaci) nebo přechod samostatné tramvajové dráhy bývá někdy označen jako přechod pro chodce podle pravidel silničního provozu a vybaven signály pro chodce a signály pro tramvaje. Z právního hlediska je takové označování sporné.