Zvonek řepkovitý

Zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides) je vytrvalá bylina kvetoucí velkými modrofialovými květy zvonkovitého tvaru. Je v české přírodě nejběžnější druh rodu zvonek a často bývá považován za plevel.

Zvonek řepkovitý
Zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďzvonkovité (Campanulaceae)
Rodzvonek (Campanula)
Binomické jméno
Campanula rapunculoides
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Široce rozšířený druh rostoucí téměř v celé Evropě. Vyskytuje se od Velké Británie a Španělska na západě až po západní Sibiř na východě. Jeho severní hranice rozšíření sahá do poloviny Skandinávského poloostrova, jižní k břehům Středozemního a Černého moře. Byl zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i Tichomořské ostrovy kde je považován za potenciálně invazní rostlinu. Na mnoha místa se dostal lidským přičiněním jako okrasná rostlina.

V České republice je hojnou rostlinou, hlavně v teplejších oblastech na místech s intenzivním zemědělství. Mimo to se vyskytuje i ve světlých lesích, křovinách, na skládkách i podél cest. Nejlépe roste ve výživných půdách které zůstávají mírně vlhké a jsou slabě kyselé. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 1500 m.[1][2]

Popis

Květy zvonku řepkovitého

Vytrvalá, řídce chlupatá rostlina, vysoká 30 až 100 cm, která vyrůstá z hlízovitě zhrublých kořenů s dlouhými podzemními výběžky uloženými v ornici. Lodyhu má 30 až 80 cm vysokou, tupě hranatou, přímou, jednoduchou nebo jen chudě rozvětvenou. Ve spodní části je nafialovělá a chlupatá, v horní zelená a lysá.

Listy v přízemní růžici mají dlouhé řapíky (až 3 cm), ve spodní části lodyhy jsou řapíky kratší (asi 1 cm) a v horní části jsou listy přisedlé. Čepele jsou srdčité nebo vejčité, po obvodě nestejně pilovité a na vrcholu tupě špičaté. Bývají dlouhé 3 až 10 cm a široké 2 až 3 cm, směrem vzhůru se zmenšují a přecházejí v úzké listeny. Listy jsou na líci holé a na rubu žilnaté a roztroušeně chlupaté. Přízemní listy jsou v době kvetení již odumřelé.

V úžlabí listenů jednotlivě vyrůstají pětičetné květy a vytvářejí jednostranný hrozen. Oboupohlavné květy mají krátké svěšené stopky se dvěma listenci. Stopky se v době kvetení vztyčují, před deštěm a večer se opět sklání. Srostlý vytrvalý kalich má pět krátkých, čárkovitých, špičatých a nazpět ohnutých cípů. Nálevkovitě zvonkovitá koruna, dlouhá 2 až 3 cm, je modře fialová, zřídka bělavá a je do poloviny rozeklána v pět cípů. Pět volných tyčinek nese prašníky. Ze spodního kuželovitého semeníku tvořeného třemi plodolisty vyrůstá čnělka s podvinutou trojlaločnou bliznou čnící z koruny. Květy kvetoucí od června do září jsou protandrické. Prašníky dozrávají mnohem dříve než blizny a ty se opylují pylem z jiného květu doneseným létajícím hmyzem hledajícím a nacházejícím v květech nektar.

Plod je vejčitá až polokulovitá, trojpouzdrá tobolka obalena vytrvalým kalichem. Obsahuje četná asi 1,5 mm velká, medově hnědá, podlouhlá, na jedné straně vypouklá semena s drobným blanitým lemem. Z tobolky se vysypávají třemi drobnými otvory otvírající se nejčastěji za větrného počasí usnadňující rozptýlení semen. Je to druh se dvěma cytotypy, tetraploidní 2n = 4x = 68 a hexaploidní 2n = 6x = 102.[1][2][3][4]

Rozmnožování

Rostliny se rozmnožuje vegetativně i pohlavně. Vegetativně se šíří svými nehlubokými kořenovými výhonky a vytváří velké kolonie. V prvém roce se vytvoří jen drobná listová růžice a hlavní kořen, ten druhým rokem zduří a vyrostou z něj plodné lodyhy. Zároveň na něm druhým rokem vzniknou pupeny z nichž rostou další plazivé oddenky nesoucí listové růžice s kořeny a vznikají tak nové rostliny. Na obdělávaných půdách se rozmnožují hlavně vegetativně, při orbě se kořeny roztrhají a rozšíří po celém poli.

Stejně intenzivní je i pohlavní rozmnožování, jedná statná rostlina vytvoří i několik tisíc semen. Ta nejlépe klíčí na světle nebo v nejsvrchnější vrstvě půdy, v hloubce pod 2 cm jsou již většinou mrtvá. Mají dlouhou dormanci a obvykle klíčí po přezimování až na jaře dalšího roku, bývají poměrně krátkověká. Jsou roznášena větrem, vodou, s jiným osivem nebo i s kompostem.[3][4][5]

Význam

Tato rostlina se mnohdy vyskytuje jako nežádoucí plevel, zapleveluje jednoleté, víceleté i vytrvalé kultury a má vysokou konkurenční schopnost, mimo polí a luk roste také v zahradnictvích i školkách. Nejvíce jí vyhovují místa na kterých po několik let zůstává půda v klidu a může si tam vytvořit zásobu dobře regenerujících oddenků. Neprospívá ji časté sečení a hluboké zpracovávání půdy. V poslední době rozšíření zvonku řepkovitého v ČR stoupá a bývá řazen mezi potenciálně nebezpečné plevele.[3][4][5]

Galerie

Reference

  1. JAŠKOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Zvonek řepkovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 27.06.2008 [cit. 2015-05-06]. Dostupné online. (česky)
  2. GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska VI/1: Campanula rapunculoides [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2008 [cit. 2015-05-06]. S. 285–287. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. ISBN 978-80-224-1002-1. (slovensky)
  3. Herba, Atlas plevelů: Zvonek řepkovitý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2015-05-06]. Dostupné online. (česky)
  4. MIKULKA, Jan; SLAVÍKOVÁ, Lucie. Ohrožené, invazní a rezistentní plevele: Zvonek řepkovitý [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, odbor Agroekologie, Praha – Ruzyně, rev. 2009 [cit. 2015-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-16. (česky)
  5. DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 344-345 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Zvonek řepkovitý, s. 220–221.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.