Lesní školka

Periodický proces pěstování sazenic v lesní školce lze rozdělit do základních školkařských operací:

ochrana výsevů a sazenic sítí

• Příprava půdy – cílem je vytvořit optimální podmínky pro síji a další vývoj a pěstování semenáčků. Provádí se nejčastěji tyto operace: orba, rotavátorování, smykování, vláčení, válcování, hnojení, dezinfekce, ruční úprava (doladění) záhonů.
• Výsev semen – o kvalitě síje rozhoduje kvalita vysévaného semene (klíčivost), jeho předosevní příprava, příprava půdy, vlastní secí prostředek (seřízení, výška zásypky) i obsluha stroje.
• Školkování – vyzvednuté, vytříděné a upravené semenáčky se přesazují (rozesazují) na záhony tak, aby měly dostatek prostoru v půdě i nad ní. Cílem je vypěstovat ze semenáčku kvalitní, výsadby schopnou prostokořennou sazenici.
• Podřezávání sazenic – mechanické zkracování kořenů semenáčků a sazenic ostrým nástrojem (čepelí) na záhonech bez vyzvedávání. Cílem je vytvořit mohutnější kořenový systém, bez dlouhých tenkých kořenů.
• "Sklizeň" – představuje soubor úkonů od vyzvedávání, třídění a ošetřování po nakládání, rozvoz a zakládání v porostech.[1].

Lesní školky se obvykle zřizují na lesních pozemcích ale i na zemědělské půdě. Pro zřízení školky je výhodou rovinatý terén s propustnými (hlinito - písčitými) půdami. Důležitý je také zdroj vody pro zavlažování, přípojka elektřiny a dobrá dopravní dostupnost. Samozřejmostí je důkladné oplocení chránící sazenice a semenáčky před zvěří a případnými nenechavci.

postřik prováděný speciálním nosičem nářadí

Vybavení a mechanizace je v podstatě obdobná jako u zahradnických podniků specializovaných na pěstování sazenic okrasných dřevin (foliovníky, pařeniště, pluhy, brány, kultivátory, motorizované nosiče nářadí, secí a sázecí stroje, zavlažovací systémy, stroje pro balení sazenic, možnost stínění záhonů sítěmi...). V moderních školkách je i zázemí pro pracovníky, dílny pro mechanizaci, prostory pro přípravu substrátů, haly pro třídění a balení sadebního materiálu, sněžné jámy (pro uchování sazenic), sklady chemikálií (hnojiva, pesticidy...) a obalů (RCK, plastové kelímky, výsadbové kontejnery...), klimatizované sklady sazenic a osiva atp [2].

V minulosti bylo pro obnovu lesa v některých oblastech (např. Orlické hory, Krkonoše…[3]) používáno proveniečně nevhodné osivo. Většina takto vzniklých porostů nevhodných ekotypů vykazuje nízkou odolnost proti škodlivým činitelům a velmi slabou produkci dřeva. Proto pro umělou obnovu musí být používáno výhradně osivo z uznaných semenných porostů ze stejné lesní oblasti při respektování vegetační stupňovitosti. Původ osiva a sazenic se po celou dobu od sběru až po výsadbu dokládá příslušnými dokumenty zaručujícími původ.[4]