Zuzana je zase sama doma

Zuzana je zase sama doma (1961) je pásmo písniček s průvodním slovem od Jiřího Suchého. Oproti staršímu pásmu Zuzana je sama doma (1961), kde hlas Zuzany ze záznamu jednoduše spojoval jednotlivé písničky, Zuzana je zase sama doma je satirou proti měšťáctví a proti odmítání jazzové a rock'n'rollové hudby, se kterým se tehdy Semafor potýkal. Zuzana (opět hlas Zuzany Stivínové ze záznamu) seznamuje diváky s jednotlivými obyvateli jejího domu a hraje si písničky z magnetofonu (které jsou pak naživo hrány na jevišti). Na jevišti také vystupují tři z obyvatel domu: pan Laube, který brojí proti hudbě, kterou nemá rád, pan Pokorný a Helenka. Ze záznamu je také telefonní rozhovor Zuzany s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem o tom, že o ní napsali Písničku pro Zuzanu.

Téměř polovinu písniček z pásma napsali Jiří Šlitr (hudba) s Jiřím Suchým (text), v několika případech také Suchý přetextoval americké písně a čtyři písně jsou Šlitrovými melodiemi na texty Pavla Kopty a Miroslava Horníčka. Píseň mladého samouka napsal Jiří Suchý sám.

Vrcholem představení byl duet Evy Pilarové a Waldemara Matušky Ach ta láska nebeská, který vyhrál první ročník ankety Zlatý slavík v kategorii písní.

Zpěváky doprovázel Sextet divadla Semafor, který řídil Ferdinand Havlík. Dále v něm hráli Karel Růžička, Jaroslav Štrudl, Antonín Gondolán, Jiří Kysilka a Lubomír Pánek.

Pásmo Zuzana je zase sama doma bylo také natočeno jako televizní film.

Třetí „Zuzanou“ v Semaforu bylo pásmo Zuzana není pro nikoho doma (1963).