Zpravodajská správa Generálního štábu

ZS/GŠ byla založena československou vládou v Košicích v dubnu 1945 jako 2. oddělení Hlavního štábu ministerstva národní obrany.

Naplno svou činnost tehdejší 2. oddělení rozvinulo na podzim 1945; byla obnovena zahraniční zpravodajská činnost a byly dobudovány armádní zpravodajské orgány. Služba se od svého založení orientovala na sovětské vojenské zpravodajství a její činnost se tudíž orientovala proti západním armádám.

V roce 1948 proběhly v 2. oddělení HŠ čistky, během nichž její řady opustilo množství politicky nespolehlivých zpravodajců. Zároveň nadále probíhalo zavádění sovětského modelu řízení služby. Hlavními protivníky se staly západní část Německa, Rakousko a státy nověvytvořeného NATO. Do konce čtyřicátých let byly pod 2. oddělení převedeny útvary radiového odposlechu a školící a výcviková střediska.

Během reorganizace velení armády v roce 1950 došlo k přejmenování 2. oddělení HŠ na zpravodajské oddělení HŠ a na jaře 1951 na zpravodajskou správu Generálního štábu. K další reorganizaci došlo v roce 1956; vznikl radiový prapor.

V roce 1959 došlo k jednomu z největších skandálů v historii ZS/GŠ; k defekci (zběhnutí důstojníka zpravodajské služby k nepříteli) Františka Tišlera, která byla o to nepříjemnější, že na nedostatky v Tišlerově práci předem poukazovala Vojenská kontrarozvědka, zodpovědná za obranu ZS/GŠ. Po této nepříjemnosti následovala hloubková kontrola služby a v roce 1962 reorganizace. V rámci ní došlo k přesunu řady skupin (radiový a radiotechnický průzkum, vojskový průzkum, diverzní průzkum, vývoj techniky, dešifrování a další) pod přímé velení zástupce náčelníka ZS/GŠ a informační, šifrovací, kádrové, mobilizační a finanční a také zpravodajská škola byly přímo podřízeny náčelníkovi ZS/GŠ.

V roce 1965 došlo k další reorganizaci; strategická rozvědka, doposud řízená přes rezidentury v cizině byla přímo podřízena řízení z centra. Zároveň došlo k zúžení zájmu operačního agenturního průzkumu na Německo a Francii a zrušení domácích rezidentur.

První struktura služby byla ustavena 17. června 1945. Služba byla rozdělena do šesti skupin podle činností, kterými se zabývaly:

• A studijní - analýza získaných informací, vedení archivu a kartoték
• B pátrací - rozdělena na tři sekce (Německo, Maďarsko, Rakousko), radiová a odposlechová služba
• C zahraniční, později výcviková -
• D organizační, později technická - spoje, šifrování a dešifrování, laboratoře, radiovýzkum a mobilizační referát
• E výcviková, později organizační - řízení vojenských atašé a členů misí v zahraničí, styk s dalšími resorty
• F pomocná

V srpnu 1945 vznikla další skupina:

• G osobní a kádrová - zajištění obměny zpravodajského personálu, vnitřní ochrana služby

Studijní oddělení se dále dělilo na čtyři sekce (později přejmenované na skupiny), které se zaměřovaly jednak na státy NATO, západní Evropy a Blízkého východu a jednak na speciální oblasti (vojenská technika)

Pátrací oddělení se dále dělilo na tři skupiny:

• skupina B-1: řízení předsunutých ústředí v ČSR a zahraničí (Vídeň, Hamburk)
• skupina B-2: nelegální operace
• skupina B-3: řízení zahraničních agentur (např. Ankara, Londýn, Washington, Paříž atd.)

• mjr. just. JUDr. Anton Rašla (1945)
• plk. gšt. Karel Hanus (1945 - 1948)
• brig. gen. Ludvík Klen (1948 - 1951)
• genmjr. Antonín Racek (1951 - 1959)
• genmjr. Oldřich Burda (1959 – 1968)
• genmjr. Josef Turošík (1968 – 1969)
• genpor. Josef Brož (1969 – 1988)
• genmjr. Anton Slimák (1988 – 1989)
• genmjr. Jan Kozojed (1990 – 1992)[1]

• Státní bezpečnost
• Vojenská kontrarozvědka

• ROEWER, Helmut; SCHÄFER, Stefan; UHL, Matthias - Encyklopedie tajných služeb ve 20. století, Euromedia Group, 2006, ISBN 80-242-1607-8

• Podrobnosti na vojenstvi.cz
• Viktor Dobiáš Organizační vývoj Zpravodajské správy Generálního štábu v 80. letech, Bakalářská diplomová práce