Vojenská kontrarozvědka

VKR vznikla 29. května 1952 jako nástupce odboru C (dříve Velitelství vojenské zpravodajské služby (VVZS), ještě dříve Hlavní informační správa (HIS) a ještě dříve HS OBZ) v rámci ministerstva národní bezpečnosti (MNB). Po zániku MNB v roce 1953 byla VKR začleněna jako součást StB do struktury ministerstva vnitra (MV) jako jeho VI. správa (jako HS VKR přestala existovat).

1. března 1964 došlo k obnovení HS VKR (stále v rámci MV, jako III. správa MV). Začátkem léta 1966 se HS VKR stala součástí znovuvzniklé Hlavní správy Státní bezpečnosti (HS-StB) jako III. správa HS-StB.

Po roce 1968 byla VKR zařazena do struktury federálního ministerstva vnitra (FMV) v rámci Federální správy zpravodajských služeb (FS-ZS) jako III. správa FS-ZS - Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky (HS VKR). Později došlo k přejmenování na III. správu Hlavní správy SNB - HS VKR

Koncem května 1990 byla VKR zrušena a 1. června 1990 byli zaměstnanci převedeni do působnosti Federálního ministerstva národní obrany (FMNO). 1. července 1990 vzniklo Vojenské obranné zpravodajství.

Činnost v armádě byla vymezena usnesením politického sekretariátu ÚV KSČ o působnosti VKR. Od svého založení působila VKR v rámci ČSLA jako součást StB. VKR se zabývala především vyhledáváním nepřátelských agentur a osob v rámci ČSLA, odhalování sabotážní a diverzní činnosti v rámci ČSLA a spolupráce s veliteli na zavádění preventivně výchovných opatření. K dalším obranným úkolům patřila zpravodajská ochrana Zpravodajské správy Generálního štábu (ZS/GŠ).

Po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy převzala VKR úkoly kontrarozvědné ochrany Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR.

VKR se také podílela na zpravodajské činnosti v zahraničí; její agenti zajišťovali např. sledování významných osob působících v rámci čsl. exilu. Po roce 1968 se navíc VKR zajišťovala sledování vojáků, kteří vyjádřili nesouhlas s okupací či podporu tzv. pražského jara. Koncem 80. let VKR spolupracovala na sledování vojáků účastnících se protirežimních akcí a infiltraci opozičních organizací.

• genmjr. Ing. Josef Stavinoha (1953–1971)
• genmjr. Ing. Cyril Method Ohrablo (1972–1981)
• genmjr. Ing. Pavol Vrlík (1981–1989)
• genmjr. Ing. Josef Červášek (1989–1990)