Zlatá mládež

Zlatá mládež (francouzsky Jeunesse dorée) je v dnešní době subkultura, do které spadají potomci velmi bohatých lidí. Jsou díky tomu už v poměrně nízkém věku finančně nezávislí, čehož více či méně využívají a více či méně to dávají na odiv.

S většinou zástupců zlaté mládeže jsou už od dětství spojené různé stereotypy. Nejdříve v podobě navštěvování různých kroužků spojených s prestiží a vysokým společenským statusem, jako jsou například tenis, golf, balet či jízda na koni, později v podobě drahých dovolených, luxusních vozů a prestižních univerzit.

Pojem zlatá mládež ale nemá přesnou definici a liší se v závislosti na území, době, ale i politickém režimu.

Historie zlaté mládeže

Velká francouzská revoluce

Termín zlatá mládež se poprvé objevil za Velké francouzské revoluce v 18. století pod francouzským názvem Jeunesse dorée a měl politický význam. Označoval skupinu mladých mužů, jejíž členové pocházeli nejčastěji ze střední třídy úředníků a malých obchodníků. Skupina nazývající se zlatá mládež byla řídící politickou silou termidorské reakce a hlavním „nástrojem“ Thermidoriánů, s kterými v době revoluce spolupracovala na teroru proti Jakobínům. Členové zlaté mládeže Jakobíny v ulicích a kavárnách pronásledovali a přinutili Národní shromáždění k zakázání a zrušení jakobínského klubu. Zlatá mládež se stala pilířem života společnosti, který se vracel do pařížských salonů a zobrazoval veselé hýření a nestydatý luxus.[1] Přívlastek zlatá mládež vznikl na základě mravů, čistého a až absurdně upraveného vzhledu a elegantního oblékání této skupiny v porovnání s vulgárními postupy Jakobínů a jejich neupravenými oděvy. Z tohoto důvodu se pro tuto skupinu lidí používal i název Muscadins, respektive „Šviháci“. Ženskými protějšky „šviháků“ byly Merveilles, což z francouzského překladu znamená „Zázrak“, pro které byly typické umělecké bílé paruky. Do zlaté mládeže byli kromě úředníků a malých obchodníků verbováni „synové buržoazie“ – dezertéři z vojenské služby, a především literáti (novináři, básníci, spisovatelé), právní úředníci (notáři, advokáti, právníci) a lidé z divadelní komunity (herci, zpěváci, tanečníci...). Jednalo se o heterogenní koalici , s kterými v době sociálních skupin, která byla spojována záští vůči levici a Jakobínům. Ke zlaté mládeži se později hlásili všichni mladí muži z vyšších tříd pařížské společnosti, kteří nějakým způsobem utrpěli revolucí a patřili k tzv. čestné buržoazii. Skupina mohla dle odhadů čítat dva až tři tisíce mladých mužů, kteří se shromažďovali v Café de Chartres a Královském paláci. Členové zlaté mládeže byli vzhledem ke svým profesím často lidé dobrého vkusu. Postupem času po vyhlášení První francouzské republiky se význam termínu zlatá mládež změnil z politického na společenský. Od doby Thermidoru vznikla nová symbolická elita - malá skupina lidí z respektovaných rodin, kteří se dobře oblékali. V pařížské společnosti se o nich mluvilo jako o „okruhu lidí obou pohlaví, kterým společnost záviděla, snažila se je napodobit a v závislosti na okolnostech jim lichotila či je pomlouvala.“. Termín zlatá mládež (Jeunesse dorée) se v tomto významu používá ve francouzštině dodnes.[2]

Jazzová éra v Londýně

Ve Velké Británii, v Londýně se okolo jazzové éry roku 1920 začaly v novinách objevovat články na téma zlaté mládeže, které se říkalo The Bright Young People. Tito lidé byli popisováni jako kosmopolitní, dobře vychovaní, se zálibou v umění. Byly pro ně charakteristické rozjařené večírky a neukázněná zábava. Tato skupina měla svůj vlastní slang a kulturní znaky, které jí specifikovaly. Patřili do ní mladí a vzdělaní lidé obou pohlaví z řad spisovatelů, malířů, fotografů či modelek, kteří byli ve společnosti často označováni za celebrity. Pocházeli z „dobrých“ rodin, měli kvalitní vzdělání z prestižních univerzit a rádi se společensky bavili. Nosili krásné šaty a pořádali večírky, na kterých nechyběl alkohol a drogy.[3][2]

50. a 60. léta v kinematografii

Označení se také objevilo ve filmech z 50. let jako ztělesnění sociálně nezodpovědného životního stylu mládeže. Moralizující příběhy nejčastěji tematizovaly nesmyslnost života v zahálce. Ve filmu Les tricheurs (Marcel Carné, 1958) se točí život skupiny dospívajících kolem nicnedělání, uvolněné sexuality a zločinů z nudy, dokud jeden z nich nezahyne ve sportovním autě. Také snímek Federica Felliniho Sladký život (1960) filmová kritika přiřazuje k filmům zobrazujícím bezvýznamný, na potěšení orientovaný život mládeže v Římě.[4]

Vnímání zlaté mládeže

Vnímání zlaté mládeže jak v České republice, tak i ve světě bývá spíše negativní. Lidé její zástupce vnímají ve skrze jako rozmazlené, namyšlené, povýšené osoby, jenž si lehkomyslným rozhazováním peněz užívají života, aniž by v životě pracovali. ,,Obyčejní” lidé se vůči nim často vymezují (my x oni).[2]

Na druhou stranu tyto názory mohou mnohokrát vycházet z pouhých předsudků. Renata Klánová ve svém výzkumu zjišťuje, jak vnímají zástupci zlaté mládeže sebe sama i například v souvislosti s okolím.[2]

Většina tázaných přiznává, že si se své postavení a s ním související výhody sice uvědomuje, každopádně nepřímo upozorňuje na to, že všechno není tak jednoduché, jak se může zdát. Oproti dalším vrstevníkům jsou na ně z důvodu úspěchu jejich rodičů kladeny vyšší nároky, někteří na ně automaticky nahlíží špatně a své rodiče často, kvůli jejich práci, vídávají pouze zřídka.[2]

Související články

  • Bright Young People

Sociální sítě

Velmi důležitou součástí dnešního světa jsou i sociální sítě, zejména pro mladé lidi. Samozřejmě se na nich tedy objevují i zástupci zlaté mládeže, a hlavně ti nejmladší z nich zde svůj život dávají patřičně na odiv. Sdílí zde všechno, čím se mohou pochlubit, ať už momentky z jejich cestování nebo kupříkladu fotky v drahém oblečení. Sbírají zde pozitivní ohlasy a tím získávají jakýsi pomyslný společenský kredit.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeunesse dorée na německé Wikipedii.

  1. TODD, Christopher. Reviews : Fragile Lives. Violence, Power and Solidarity in Eighteenth-Century Paris. By Arlette Farge. Translated by Carol Shelton. Cambridge: Polity Press, 1993. Pp. 314. £13.95. The Gilded Youth of Thermidor. By François Gendron. Translated by James Cookson. Montreal and Kingston: McGill-Queen's University Press, 1993. Pp. xix. [xii]. 212. £33.95. Journal of European Studies. 1994-03, roč. 24, čís. 1, s. 58–59. Dostupné online [cit. 2020-12-04]. ISSN 0047-2441. DOI 10.1177/004724419402400107.
  2. KLÁNOVÁ, Renata. Výzkum životního stylu pražské "zlaté mládeže". Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra sociologie. Vedoucí práce Rössler, Jan.
  3. TAYLOR, D. J. DJ Taylor on the bohemian group of Bright Young People. the Guardian [online]. 2007-09-29 [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Nostalghia.cz - Federico Fellini. www.nostalghia.cz [online]. [cit. 2020-12-04]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.