Zlámanka

Zlámanka je vesnice, část okresního města Kroměříž. Nachází se asi 7 km na jih od Kroměříže. Je zde evidováno 78 adres.[2] Trvale zde žije 143 obyvatel.[3] Předsedou osadního výboru je Martin David.[4]

Zlámanka
Kříž na návsi
Lokalita
Charaktervesnice
ObecKroměříž
OkresKroměříž
KrajZlínský kraj
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°14′17″ s. š., 17°22′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel159 (2011)[1]
Katastrální územíZlámanka (2,53 km²)
PSČ767 01
Počet domů69 (2011)[1]
Zlámanka
Další údaje
Kód části obce193003
Kód k. ú.793001
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlámanka je také název katastrálního území o rozloze 2,53 km2.[5]

Jméno

Nejstarší písemný doklad z roku 1374 ukazuje latinsko-české jméno Fracta lhota - "Zlámaná lhota". V dalším dochovaném dokladu z roku 1561 je střední rod Zlámansko, další doklady pak už mají dnešní podobu Zlámanka. Přívlastek Zlámaná pravděpodobně byl odkazem na vrásnitý, kopcovitý terén v místě, případně se jím mohlo označovat, že vesnice byla založena na půdě oddělené ("odlomené") od většího celku.[6]

Historie

Nejstarší písemnou zprávou o obci je zmínka o faře Zlámanka při panství zdouneckém v zemských deskách z roku 1561. V roce 1596 nechává zbudovat zdounecký pán, později nejvyšší písař Markrabství moravského, Vilém Zoubek ze Zdětína spolu se svou druhou manželkou Magdalenou Stošovnou z Kounic, kostel zasvěcený svatému Jiří.

Zajímavostí je, že se zřejmě jednalo o kostel nekatolický, podle historických pramenů totiž před rokem 1600 nebyl ve Zlámance žádný katolický kněz a sám Vilém Zoubek teprve téhož roku konvertoval na katolickou víru. O svých zakladatelích svědčí kamenný štít zazděný na pravé straně kostela. Jsou na něm vyryta počáteční písmena jmen obou zakladatelů (WZZZ a MSSZK) a také erb paní Magdaleny s leknínem a erb Zoubků ze Zdětína, který tvoří dvě spoutané ruce.

Ze strany hřbitova je na boční zdi kostela umístěna pamětní deska padlým občanům ve světové válce 1914–1918.[7] Naproti pamětní desky je náhrobek Karla Davida padlého při osvobozování Kroměříže u kotojedského nádraží.[8]

Obyvatelstvo

Struktura

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[9]

Místní části18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel část Zlámanka257281300301356334321284258243188166143159
Počet domů část Zlámanka4552565964667374727060737269

Trňák

Trněný mlýn

Od Lubné přes Zlámanku protéká potok Trňák, který se posílený o Zlámanský potok u Šelešovic vlévá do Kotojedky. V lokalitě stejného jména stojí bývalý mlýn.

Pamětihodnosti

  • Farní kostel sv. Jiří
  • Kříž na návsi u požární zbrojnice z roku 1908
  • Kříž v lokalitě Trňák z roku 1913
  • Zastavení se sochou svaté Anny
  • Kříž pod hřbitovem z roku 1897
  • Památník osvoboditelům a obětem II. světové války 1939 - 1945 před kulturním domem[10]

Rodáci

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online.
  4. Kroměříž. Osadní výbor [online]. Dostupné online.
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09.
  6. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 795.
  7. Pamětní deska padlým občanům
  8. Karel David
  9. Zlámanka [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online.
  10. Památník osvoboditelům a obětem

Literatura

  • PEŘINKA, František Vácslav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Zdounecký okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1910. 460 s.
  • DUBOVSKÝ, Aleš. Z historie Kroměříže, místní část Zlámanka,. Kroměříž: Saša A. Michajlovič, 1996. 80 s.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.