Zkouška tvrdosti podle Rockwella

Zkouška tvrdosti podle Rockwella patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6508-1. Princip: zkušební těleso - indentor - vlivem přesně stanoveného zatížení vniká do zkoumaného materiálu, přičemž se z míry deformace povrchu tohoto materiálu (měří se hloubka vtisku zkušebního tělíska) určuje jeho tvrdost. Zatížení se provádí jako předběžné a celkové. Předběžné zatížení je z důvodu minimalizace vlivu pružnosti materiálu.

Značení a provedení jednotlivých druhů zkoušek podle Rockwella

  • HRA - indentorem je diamantový kužel s vrcholovým úhlem 120 °, zkouška probíhá při zatěžování silou 588 N
  • HRB - indentorem je kalená kulička o průměru cca 1,6 mm, zkouška probíhá při zatěžování silou 980 N
  • HRC - indentorem je opět diamantový kužel, v tomto případě zkouška probíhá při zatěžování silou 1471 N

HRA je nejméně invazivní metoda vhodná pro testování křehkých materiálů a tenkých vrstev, HRB se testují měkké a středně tvrdé materiály, HRC pak tvrdé materiály.

Menší zatížení používají stupnice Super Rockwell. Velikosti zatížení jsou 15 - 30 - 45kg. V závislosti na použitém vnikacím tělísku se označují jako N (diamantový kužel) resp.T (kulička 1,587mm). Označení stupnice Super Rockwell je tedy například HR15N kde 15 je velikost celkového zatížení.

Další metody mechanického zkoušení kovů

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.