Zkouška tvrdosti podle Brinella

Zkouška tvrdosti podle Brinella je měření tvrdosti materiálů podle švédského inženýra Johana Augusta Brinella, která patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6506-1 . Princip spočívá ve vnikání zkušebního tělesa - indentoru - kulového tvaru do zkoumaného materiálu a následného zjištění průměru vtisku. Tvrdost podle Brinella se označuje akronymem HB (Brinell hardness). Jestliže je pro měření použita kulička z kalené oceli, označuje se metoda ve zkratce HBS. Ta je vhodná pro měkčí materiály. Je-li třeba měřit materiály větší tvrdosti, pak se použije kulička ze slinutých karbidů, označení takové zkoušky je potom HBW. Obecně se však Brinellova metoda používá na materiály měkké a středně tvrdé.

Schema Brinellovy zkoušky.

U zkoušení tvrdosti dřeva je typickým testem ocelová kulička o průměru 10 milimetrů jako indentor tlačená silou 1000 N u tvrdých dřevin, 500 N u středně tvrdých a 100 N u měkkých.

Tvrdost se měří podle vzorce:

kde:

F = Síla působící na indentor (N)
D = průměr kuličky (mm)
d = průměr otlačené plochy (mm), bere se průměr ze dvou navzájem kolmých měření (d1 a d2)

Další metody mechanického zkoušení materiálů

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.