Síran železnatý

Síran železnatý
Obecné
Systematický název	Síran železnatý
Triviální název	Zelená skalice
Ostatní názvy	zelený vitriol
Anglický název	Iron(II) sulfate
Německý název	Eisen(II)-sulfat
Sumární vzorec	FeSO4
Vzhled	bílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně)
Identifikace
Registrační číslo CAS	7720-78-7
	17375-41-6 (monohydrát); 7782-63-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-753-5
Indexové číslo	026-003-00-7
PubChem	24393
Číslo RTECS	NO8500000
Vlastnosti
Molární hmotnost	151,908 g/mol; 169,926 g/mol (monohydrát); 223,972 g/mol (tetrahydrát); 242,135 g/mol (pentahydrát); 278,05 g/mol (heptahydrát)
Teplota tání	90 °C (heptahydrát)
Teplota rozkladu	440 °C
Teplota dehydratace	monohydrát; 300 °C (- H2O); tetrahydrát; 64 °C (-3 H2O); heptahydrát; 56,8 °C (- H2O); 64 °C (-3 H2O)
Hustota	3,346 g/cm³ ; 2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomu	tetrahydrát ; nD= 1,534; heptahydrát; nDa= 1,471; nDb= 1,478; nDc= 1,486
Tvrdost	2 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě	15,8 g/100 g (0 °C); 20,8 g/100 g (10 °C); 26,30 g/100 g (20 °C); 32,8 g/100 g (30 °C); 40,1 g/100 g (40 °C); 48,4 g/100 g (50 °C); 55,3 g/100 g (64 °C); 43,7 g/100 g (80 °C); 37,27 g/100 g (90 °C); monohydrát; 65,8 g/100 g (64 °C); 51,42 g/100 g (80 °C); 36,69 g/100 g (100 °C); tetrahydrát; 108,97 g/100 g (56 °C); 109,95 g/100 g (60 °C); heptahydrát; 32,96 g/100 g (0 °C); 61,48 g/100 g (20 °C); 111,27 g/100 g (40 °C); 150,12 g/100 g (50 °C); 138 g/100 g (90 °C)
Rozpustnost v polárních ; rozpouštědlech	methanol; ethanol (málo)
Součinitel tepelné vodivosti	0,586 W m−1 K−1
Měrná magnetická susceptibilita	0,872 10−6 cm3 g−1 (17 °C); 521 10−6 cm3 g−1 (16 °C)
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížky	a= 1 407 pm; b= 650,3 pm; c= 1 104 pm; β= 105°34´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−928,4 kJ/mol; −1 243,7 kJ/mol (monohydrát); −2 129 kJ/mol (tetrahydrát); −3 014,6 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−460 J/g; 18,6 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S°	170,5 J K−1 mol−1; 409,2 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−820,9 kJ/mol; −2 510,3 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp	0,662 J K−1 g−1; 1,418 8 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
	; GHS07[1]; Varování[1]
R-věty	R22 R36/38
S-věty	(S2) S46
NFPA 704	0 1 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran železnatý (FeSO₄) je anorganická sloučenina, železnatá sůl kyseliny sírové. Jeho heptahydrát FeSO₄·7H₂O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol. Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.

Výroba a výskyt

Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:

{\mathsf {Fe+H_{2}SO_{4}+7\,H_{2}O\ \rightarrow \ FeSO_{4}\cdot 7\,H_{2}O+H_{2}}}

Železo reaguje se zředěnou kyselinou sírovou za vzniku síranu železnatého a vodíku.

Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď :

{\mathsf {Fe+CuSO_{4}\ \rightarrow \ Cu+FeSO_{4}}}

Železo reaguje se síranem měďnatým za vzniku mědi a síranu železnatého.

Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO₂) z ilmenitu (FeTiO₃).

V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS₂), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.

FeSO₄·H₂O (minerál: szomolnokit)
FeSO₄·4H₂O (minerál: rozenit)
FeSO₄·5H₂O (minerál: siderotil)
FeSO₄·6H₂O (minerál: ferohexahydrit)
FeSO₄·7H₂O (minerál: melanterit)

Použití

Dezinfekce

Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.

Lze použít i jako dezinfekci při onemocnění paznehtů dobytka

Doplněk stravy

Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení

Barvení

Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust. Reakcí s vápenným mlékem vzniká tzv. tereziánská žluť, používaná zejména během 18. století k nátěrům fasád (často u veřejných budov).[2]

Proti mechu v trávnících

Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu.^[zdroj?!]

Historie

Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[3] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu síran železnatý na Wikimedia Commons

Reference

Ferrous sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Ročenka STOP 2016 [online]. Praha: STOP, 2017 [cit. 2021-01-20]. S. 61. Dostupné online.
http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2002_12_05.pdf

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[pubchem_cid_24393-1] Ferrous sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Ročenka STOP 2016 [online]. Praha: STOP, 2017 [cit. 2021-01-20]. S. 61. Dostupné online.

[3] ttp://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2002_12_05.pdf