Zelený růst

Termín zelený růst se objevuje v národních či mezinárodních strategiích jako výraz pro alternativní model růstu. S koncepcí zeleného růstu se pracuje především v národních strategiích udržitelného rozvoje.[2] Zelený růst můžeme označit také jako komplexní model rozvoje daného společenství, který bere v potaz jednotlivé aspekty environmentální, ekonomické i sociopolitické, přičemž je jeho cílem harmonické uspořádání jednotlivých složek společnosti i přírody a jejich vzájemná symbióza.[3]

Ekonomický model, který propaguje koncepce zeleného růstu, je v rozporu se současným systémem „business as usual“ a neoliberálním přístupem, který podle zastánců environmentální ekonomie přispívá k dlouhodobě neudržitelnému vývoji a periodicky se opakujícím ekonomickým krizím. Hlavní paradigma, je podobné tomu, které vyznává i koncept udržitelného rozvoje, tedy, že: „v uzavřeném systému naší planety není neomezený růst možný“. Zastánci volného trhu naopak namítají, že současný model je jedinou cestou k vyšší životní úrovni všech a že technický pokrok vyřeší i zatím zdánlivě neřešitelné problémy.

V České republice patří k hlavním stoupencům tradiční (neo)liberalistického modelu především bývalý prezident Václav Klaus a jeho spolupracovníci a názoroví stoupenci. Mezi jeho odpůrce a protagonisty zeleného růstu a alternativních modelů pak například ekonom Tomáš Sedláček, Jan Keller, Vladimír Špidla a mnozí další. Ve světovém měřítku je pak jedním z hlavních průkopníků zeleného růstu ředitel direktorátu pro životní prostředí OECD Simon Upton.[4].