Jan Keller

V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně.

Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence[3] a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah.[4] V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu.

V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.

Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace (dnes Sedmá generace).[5] Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky.

V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout komplexní diagnózu stavu moderní společnosti a sociologické výpovědi o ní.[6]

Je potřetí ženatý, žije ve Frýdku-Místku.

Dne 28. října 2013 obdržel z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání České republiky – Medaili za zásluhy I. stupeň, jako ocenění za zásluhy o stát v oblasti vědy.

• Vystupuje proti placenému školnému, které shrnul do deseti důvodů.[13]
• Vyjadřuje nesouhlas se zvětšováním rozdílu mezi bohatými a chudými: pro situaci, kdy např. plat nejvýše a nejníže postaveného zaměstnance určité firmy dosáhne rozdílu v řádu stonásobků a více, zavedl termín „nesouměřitelnost“.[14]
• V letech 2006–2008 se zapojil do kampaně proti plánům na stavbu americké vojenské základny v ČR jakožto součásti plánovaného systému protiraketové obrany USA.[15]
• Na dotaz Parlamentních listů co si myslí o oficiální statistice Eurostatu,[16] která uvádí, že mezi léty 2010 až 2016 odteklo z ČR do zahraničí na dividendách 7,6 procenta HDP, tedy 2252 miliard korun, zatímco dotace z EU činily 1,9 procenta HDP, neboli 563 miliard korun, Keller odpověděl, že „je bohužel pravda. Ze sociologického hlediska je to ještě zajímavější. Když se české ekonomice daří, bohatnou z toho horní příjmové vrstvy na Západě. Když nám z Bruselu posílají kapesné v podobě eurodotací, jde to především z kapes středních vrstev na Západě. Ve výsledku se tak rozevírají nejen nůžky mezi bývalou západní a východní Evropou, ale narůstá i nerovnost mezi majetkovou elitou a zbytkem společnosti na Západě.“[17]

• Systém vybraných odvětvových sociologií, 1986
• O povaze sociální reality. Soubor textů ke kritice nemarxistické sociologické teorie, 1987
• Sociální jednání z hlediska marxistické sociologie, 1988
• Sociologie organizace a byrokracie, 1989
• Současná francouzská sociologie, 1989
• Nedomyšlená společnost, Doplněk,1992
• Až na dno blahobytu, Hnutí Duha, 1993
• Přemýšlení s Josefem Vavrouškem, G plus G, 1995
• Šok z ekologie, Český spisovatel, 1996
• Hodnoty pro Budoucnost, 1996, G plus G
• Abeceda prosperity, Nakladatelství Doplněk,1997
• Naše cesta do prvohor. O povaze automobilové kultury.
• Úvod do sociologie, SLON, Praha 1999
• Vzestup a pád středních vrstev, 2000
• Politika s ručením omezeným, 2001
• Dějiny klasické sociologie, SLON, Praha 2004
• Soumrak sociálního státu, SLON, Praha 2006
• Teorie modernizace, SLON, Praha 2007
• Vědomostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna, SLON, Praha 2008
• Nejistota a důvěra aneb K čemu je modernitě dobrá tradice
• Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti, (SLON), Praha 2010
• Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme, (SLON), Praha 2011
• Sociologie středních vrstev, (SLON), Praha 2012
• Posvícení bezdomovců, 2013
• Odsouzeni k modernitě, 2015
• Evropské rozpory ve světle migrace, 2017
• Společnost věčného mládí, 2019
• Hybridní politika, 2020