Zelená (Málkov)
Zelená (německy Grün[2]) je část obce Málkov v okrese Chomutov. Nachází se asi 800 m západně od Málkova na březích Lideňského potoka. V roce 2011 zde trvale žilo 397 obyvatel v 82 domech.[3]
Zelená | |
---|---|
Pohled od severozápadu | |
Lokalita | |
Charakter | část obce |
Obec | Málkov |
Okres | Chomutov |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°26′56″ s. š., 13°19′27″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 397 (2011)[1] |
Katastrální území | Kralupy u Chomutova, Ahníkov a Zelená (13,28 km²) |
Nadmořská výška | 410 m n. m. |
PSČ | 431 02 |
Počet domů | 82 (2011)[1] |
Zelená | |
Další údaje | |
Kód části obce | 91031 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zelená je také název katastrálního území o rozloze 1,76 km².[4] Zelená leží i v katastrálním území Ahníkov o rozloze 4,49 km²[5] a Kralupy u Chomutova o rozloze 7,03 km².[6]
Název
Původní název vesnice Grün pochází z oblasti jihozápadního Saska, Chebska, Smrčin a Durynska, odkud se šířilo spolu s osadníky do jiných míst. Slovo Grün znamenalo pole vytvořené na místě paseky. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Grnj (1543), Grin (1518), Grinu (1638) a Grün (1787).[7]
Historie
Jako rok první písemné zmínky o Zelené bývá uváděn rok 1490, ale podle chomutovské německojazyčné vlastivědné literatury vesnice existovala už na konci 14. století. Na zemském sněmu se v roce 1533 projednávalo zastavení vsí Zelené a Málkova jakémusi Fictumovi, kterým byl myšlen pravděpodobně Bohuslav Felix z Fictumu, majitel prunéřovského panství. Po porážce českého stavovského povstání Zelenou roku 1623 získal Jaroslav Bořita z Martinic a připojil ji ke svému spojenému panství Ahníkov – Prunéřov. Z období třicetileté války se dochovala zmínka o vypálení jednoho zdejšího statku, ale podle berní ruly z roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu. Žilo v ní šest sedláků a sedm chalupníků, kteří hospodařili na polích, lukách a v lese. V roce 1680 zemřelo ve vsi během morové epidemie jedenáct obyvatel.[8]
Podle tereziánského katastru tvořilo Zelenou jedenáct usedlostí, několik rybníků a řemesly se v ní živili jeden krejčí a dva nádeníci. V roce 1794 měla vesnice 25 domů se 127 obyvateli. Šest usedlostí bylo selských, sedm patřilo chalupníkům a zbývajicích dvanáct domů domkářům. Hlavním zdrojem obživy bylo pěstování zemědělských plodin, chov dobytka a v malé míře také výroba příze. Do roku 1846 se počet obyvatel zvýšil na 148.[8]
Ve druhé polovině devatenáctého století vesnici postihly dvě povodně. První se udála 31. května 1881 a druhá 10. září 1896. Při druhé povodni bouří rozvodněný Lideňský potok poničil hostinec a celkově způsobil škody ve výši 2 200 zlatých. V roce 1893 byl založen Zemědělský a lesnický spolek a o tři roky později vznikl spolek dobrovolných hasičů. Elektřina byla do vsi zavedena na základě smlouvy uzavřené roku 1921 s chomutovskou firmou.[8]
Zelená mívala vlastní kapli, pro kterou byl chomutovským zvonařem Richardem Heroldem ulit zvon, jehož vysvěcení proběhlo 21. září 1919. Po druhé světové válce začala kaple chátrat a v šedesátých letech dvacátého století byla zbořena. V roce 1949 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. Po jedenácti letech existence bylo zrušeno a začleněno do státního statku. Děti v té době navštěvovaly mateřskou školu v Zásadě, ale po zániku vesnice byla školka přestěhována v roce 1985 do Zelené.[8]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 200 obyvatel (z toho 108 mužů) německé národnosti, kteří s výjimkou jednoho evangelíka patřili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 230 obyvatel německé národnosti, z nichž byl jeden evangelík, jeden bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[10]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 1 350 | 1 518 | 1 560 | 1 761 | 1 721 | 1 936 | 2 011 | 1 300 | 1 301 | 1 101 | 418 | 312 | 319 | 397 |
Domy | 214 | 231 | 236 | 246 | 260 | 270 | 314 | 307 | 268 | 259 | 85 | 55 | 55 | 82 |
Obecní správa
Po zrušení poddanství se v roce 1850 Zelená stala samostatnou obcí,[8] ale od roku 1961 je částí obce Málkov.[12] Roku 1977 se Zelená stala sídlem místního národního výboru a pozdějšího obecního úřadu.[8]
Pamětihodnosti
Sloup Nejsvětější Trojice od žateckého sochaře Jana Karla Vettera[8] pochází ze zaniklých Kralup. Původně byl roku 1974 přestěhován do Libědic, ale v roce 2012 byl zrenovován a znovu přesunut do Zelené. Součástí sloupu jsou sochy tří andělů a tří světců: svatého Jana Nepomuckého, svatého Donáta a svatého Floriána.[13][14]
U sloupu roste lípa malolistá chráněná jako památný strom pod názvem Ahníkovská lípa. Je asi deset metrů vysoká a obvod kmene měří 440 centimetrů.[15] Druhý památný strom, Zelenská lípa (též lípa malolistá), roste za Podkrušnohorským přivaděčem. Zelenská lípa je vysoká patnáct metrů a obvod jejího kmene je 520 centimetrů.[16] Oba stromy jsou chráněné od roku 2000.
Galerie
- Sloup Nejsvětější Trojice
- Zelenská lípa
- Ahníkovská lípa
- Bytové domy u Podkrušnohorského přivaděče
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Vyhláška ministerstva vnitra č. 16/1952, O změnách úředních názvů míst v roce 1951. [PDF online, cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28.
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 498.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Zelená, s. 150–151.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 665. Dostupné online.
- Sloup z Kralup se podruhé stěhoval. S. 4. Nástup [online]. 2012 [cit. 2014-07-02]. Čís. 34, s. 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. ISSN 1212-5636.
- PACHNER, Jaroslav. Sloup Nejsvětější Trojice z Kralup u Chomutova. S. 3. Nástup [online]. 2011 [cit. 2014-05-17]. Čís. 43, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. ISSN 1212-5636.
- Ahníkovská lípa [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- Zelenská lípa [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zelená na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Kralupy u Chomutova na webu ČÚZK
- Katastrální mapa katastru Ahníkov na webu ČÚZK
- Katastrální mapa katastru Zelená na webu ČÚZK