Zdeněk Sázava

Středoškolská studia absolvoval na reálném gymnáziu v Brně-Husovicích (1942–1950), v letech 1950–1954 pražskou Husovu československou bohosloveckou fakultu (HČBF), paralelně studoval (1951–1952) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hebraistiku, aramejštinu a řečtinu. Po vysvěcení na kněze CČS(H) v roce 1954 nastoupil duchovenskou službu v náboženské obci Rychnov nad Kněžnou; v letech 1955–1977 působil v Hradci Králové jako duchovní, farář a předseda okrsku.
Na HČBF získal doktorát teologie (1969), v roce 1974 mu byla na základě habilitačního spisu s tématem Lukáš – historik sui generis udělena docentura pro obor novozákonní věda. Řádným profesorem Nového zákona se na Husově československé bohoslovecké fakultě stal v roce 1977, od roku 1984 vedl katedru biblické teologie, v letech 1981–1990 zastával funkci proděkana HČBF.
Angažoval se v mezikonfesní novozákonní překladatelské skupině českého ekumenického překladu Bible (1976–1984). V roce 1981 byl přijat za řádného člena světové oborové organizace novozákoníků Studiorum Novi Testamenti Societas. Vedle své rozsáhlé činnosti pedagogické, badatelské, publicistické, editorské a přednáškové domácí i zahraniční (hostoval v průběhu let 1981–1993 na univerzitách Tübingen, Pasov, Erlangen, Heidelberg), od roku 1984 vedl v ústředí CČSH ekumenicko-zahraniční oddělení.
Po inkorporaci HČBF do svazku Univerzity Karlovy v roce 1990 působil na Husitské teologické fakultě UK až do roku 2005 jako vedoucí katedry biblistiky a judaistiky, byl členem Akademického senátu HTF UK (1990–1994), AS UK (1994–1998) a zastupoval fakultu v Ústřední radě CČSH (1994–1998). Souběžně pracoval i v teologické komisi Ekumenické rady církví v ČR, ve vědecké radě Centra biblických studií při Akademii věd ČR a v několika komisích Sdružení církví Leuenberské konkordie. Přednášel také na Husově institutu teologických studií. Jako emeritus žil v Hradci Králové. Zemřel 17. ledna 2017.