František Bořek-Dohalský

František Bořek Dohalský z Dohalic (5. října 1887 Přívozec[1] – 3. ledna 1951 Praha), byl český šlechtic, člen protinacistického odboje a československý velvyslanec v Rakousku.

František Bořek Dohalský
František Bořek Dohalský z Dohalic
Vyslanec Československa v Rakousku
Ve funkci: 1. října 1945 – 18. června 1949 (do 18. března 1947 jako zmocněnec čs. vlády)
Předchůdce	Rudolf Künzl-Jizerský (do 3. února 1938)
Nástupce	Dalibor Krno
Narození	5. října 1887 Přívozec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. ledna 1951 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Choť	I. (1912) Milada Krafferová (1892–1919) II. (1927) Věra Baxantová (196–1966)
Rodiče	František Karel Bořek-Dohalský (1843–1925) a Maria Ludovika Josefa Antonie Eleonora d'Hoop (1863–1920)
Děti	1. Jiří (1914–1990) 2. Miroslav (1918–1919)
Příbuzní	bratr: Antonín Bořek-Dohalský (1889–1942) bratr: Ludvík Bořek-Dohalský (1895–1909) bratr: Zdeněk Bořek Dohalský (1900–1945)
Profese	diplomat a spisovatel
Commons	František Bořek-Dohalský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl hrabětem z rodu Dohalských, jejichž kořeny sahají až do 15. století.

Pamětní deska rodině Dohalských v Domažlicích

Byl dvakrát ženat. Poprvé 19. listopadu 1912 v Praze s Miladou Krafferovou (dcera Gustava Kraffera a Jany Kubešové, narozena 24. května 1892 v Hradci Králové, zemřela 30. října 1919 v Domažlicích). Spolu měli syny Jiřího (* 18. února 1914 Domažlice) a Miroslava (* 9. 1918). Po smrti manželky Milady se František oženil podruhé 2. července 1927 v Praze s Věrou Baxantovou (dcera Karla Baxanta a Ludmily Etrichové, narozena 25. dubna 1896 v Kyjevě, zemřela 23. září 1966 v Praze).

Působil jako diplomat na velvyslanectví v Londýně a poté jako legační rada ve Vídni. V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty. V období okupace se bratři Dohalští zapojili do domácího odboje.[2] V neděli 5. června 1942 byl však František zatčen gestapem a poté vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Dachau. Věznění nacisty zlomilo Františkovi zdraví. Po válce byl československým vyslancem ve Vídni. Závěrečným otřesem, ze kterého se již nevzpamatoval, bylo zatčení jeho syna Jiřího, odborového rady Kanceláře prezidenta republiky, StB v červenci 1950. Zemřel 3. ledna 1951 v Praze.

Syn Jiří Bořek-Dohalský strávil ve vězení z politických důvodů 10 let. V té době se jeho manželka Josefa (dcera Ericha Thurn-Taxise a Gabriely, hraběnky Kinské) s jejich čtyřmi syny (Jiří, Václav, Antonín a Zdeněk) přestěhovala do Lysé nad Labem, do zahradnického domku vedle zámku, který do roku 1938 patřil rodu Kinských. Zde Josefa a Jiří v říjnu 1990 také zemřeli. V domku žil až do své smrti 12. listopadu 2017 jejich syn Antonín Bořek Dohalský.