Zdeněk Adla

Zdeněk Adla se narodil v roce 1910 a pocházel z rodiny košíkáře. Měšťanskou školu navštěvoval v Kostelci nad Labem. Od roku 1925 se v Praze učil písmomalířem. O tři roky později začal studovat na střední Státní grafické škole v Praze, již ale nedokončil, aby se mohl věnovat politice a novinářství. Od roku 1929 pracoval jako organizační tajemník sekretariátu Komunistického svazu mládeže pro Pražský kraj, od roku 1931 do rozpuštění svazu zastával funkci v agitpropu, tj. byl agitačním pracovníkem propagace.[2]

Ve 30. letech pracoval jako grafik pro KSČ, navrhoval plakáty, obálky brožur a ilustrace knih K. Boreckého. Vlastním nákladem vydával básnické sbírky mladých komunistů (Ilja Bart, Jan Dolina). Roku 1934 nastoupil jako reklamní grafik do obchodního domu Teta.[2]

Hned počátkem druhé světové války roku 1939 byl zatčen a do roku 1945 vězněn v Dachau a Buchenwaldu. I zde vedl skupinu mladých komunistů Bohema. Po osvobození se věnoval mnohostranné novinářské práci. Pracoval v sekretariátu ÚV KSČ a založil časopis Hlas osvobozených. Od června 1945 byl redaktorem a po roce 1948 až do roku 1951 i šéfredaktorem časopisu Svět sovětů. Roku 1949 se oženil se spisovatelkou Věrou Adlovou rozenou Studenou. V letech 1952–1955 působil jako dopisovatel ČTK v Moskvě. Po návratu se nejprve stal zástupcem šéfredaktora časopisu Květy a přispíval do mnoha dalších periodik (Obrana lidu, Rudé právo, Oheň, Rozsévačka, Literární noviny, Tramp, Vlasta, a jiných). Mezi lety 1962 a 1970 zastával místo šéfredaktora časopisu Mateřídouška. Roku 1967 založil časopis Sluníčko, který poté ještě dva roky redigoval.[2] V letech 1961–1962 a od roku 1971 až do své smrti se věnoval literatuře pro děti a mládež jako spisovatel z povolání. Roku 1963 se svou ženou Věrou Adlovou a B. Foltýnem uspořádal učebnici Čítanka pro 5. ročník ZDŠ. Roku 1973 vydal s T. Mackem Čítanku pro 4. ročník ZDŠ. Zemřel v roce 1990.

Jeho manželkou byla spisovatelka Věra Adlová. Má dceru Mgr. Světlanu Spiwokovou, která je zlatnicí-šperkařkou a restaurátorkou, a nemanželského syna Martina.^[zdroj?!]

Zdeněk Adla se věnoval psaní především dětské literatury. Vydával nejenom leporela a didaktické verše, které si často ilustroval, ale také pohádky a prozaické i umělecko-naučné knihy pro dospívající mládež. Ve svých dílech obvykle mísil racionální a fantaskní prvky (Pejskovy pohádky, Můj prolhaný kůň). Někdy však využíval spíše detektivní postupy (Kleopatra v kytaře) nebo tajemné zápletky (Vlče, Je to světový táto). Jedná se většinou o jednoduché vyprávění, v němž figurují kladné postavy mladých hrdinů zvládajících těžkosti života. V umělecko-naučné literatuře, kterou psal s manželkou Věrou i samostatně, se snažil popularizovat ideje socialismu, ale i historická a zeměpisná fakta. Zároveň se v nich pokoušel rozvíjet obrazotvornost a vědomosti dětí předškolního věku. Napsal i jeden román s autobiografickým pozadím pro dospělé V mrazech jabloně nekvetou. [2]