Zdeněk Šarapatka

Původní profesí typograf vystudoval speciální pedagogiku a sociální patologii na Univerzitě Karlově v Praze. V oboru působil mimo jiné jako středoškolský učitel psychologie a od roku 1990 jako ředitel Středního odborného učiliště polygrafického v Praze. Do roku 1998 byl členem ČSSD.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 1998 kandidoval jako člen ČSSD v obvodu č. 19 – Praha 11. Se ziskem 17,03 % hlasů se však umístil na 3. místě a nepostoupil do druhého kola.[3] V něm podpořil tehdejšího senátora ODA Daniela Kroupu. Následně si ho tehdejší premiér Miloš Zeman vybral jako svého odborného poradce pro školství, vědu a výzkum. Jako jediný nebyl do premiérského týmu vybrán Zemanovým šéfporadcem Šloufem. Do širšího povědomí se dostal v souvislosti s aférou Olovo. Ta vypukla v květnu 2000, kdy deník MF Dnes přinesl informaci, že mezi poradci premiéra Zemana vznikl hanopis za účelem zdiskreditovat významnou představitelku ČSSD a Zemanovu vnitrostranickou kritičku Petru Buzkovou. V srpnu téhož roku Šarapatka usvědčil z autorství Olova Šloufova poradce Vratislava Šímu, bývalého aparátníka SSM, který se jako Šloufův podřízený na ústředním výboru SSM zabýval před rokem 1989 propagandistickými kampaněmi. Policie a státní zástupce Šímu obvinili, nadřízený státní zástupce ale konstatoval, že skutek Šíma sice spáchal, ale nebyl společensky nebezpečný. Nejvyšší státní zástupkyní byla v době vyšetřování aféry Marie Benešová, Zemanova někdejší poradkyně. Tímto krokem Šarapatka proti sobě popudil většinu prozemanovské ČSSD. Na protest proti praktikám premiéra Zemana proto odešel z Úřadu vlády, vystoupil z ČSSD a opustil politiku i státní správu.[4] V knize Rudý Zeman kauzu dokumentuje populární novinář a spisovatel Jaroslav Kmenta.[5]

Rok byl nezaměstnaný, pak jej ministr vnitra ČR Stanislav Gross přes výhrady Miloše Zemana zaměstnal jako svého poradce a vedoucího vicepremiérské kanceláře. Podobný post zastával i poté, co se Gross stal premiérem. Jako vrchní ředitel sekce premiéra měl na starosti tým poradců, některé odborné útvary Úřadu vlády a vládní protokol. Na podzim 2004 byl ale odvolán a dostal výpověď.[6] Ve funkci jej Gross nahradil pozdějším velvyslancem v Rusku Miroslavem Kostelkou a pak Zdeňkem Doleželem z korupční kauzy „Pět na stole v českých“.[7] V roce 2005 rozhodl soud o neplatnosti Šarapatkovy výpovědi; Úřad vlády se proti rozsudku nikdy neodvolal.[8]

Je autorem knihy Jak jsem se bavil v politice, kterou v roce 2006 vydalo nakladatelství Firma 6P. Od roku 2006 nastoupil novinářskou dráhu. Je komentátorem názorového deníku Forum24.[2] Do roku 2013 moderoval politické diskuze v BTV, TV Public, TV Barrandov a v Rádiu Bonton.[9]

V květnu 2015 kandidoval do Rady České televize, ale nebyl zvolen, hlasy mu totiž odmítli dát příznivci Miloše Zemana mezi poslanci sociální demokracie.[10] V dalších kolech hlasování do Rady ČT v září 2015 ale uspěl, získal 93 hlasů od 155 poslanců (porazil tím kanoistu Martina Doktora či geologa Václava Cílka).[11] Šarapatka vystupoval proti snahám části českých politiků a ruské propagandy manipulovat veřejnoprávním zpravodajstvím ČT.[12][13] Znám byl také jeho veřejný, kritický postoj k pořadu ČT Máte slovo a zvýhodňování předsedy politického hnutí ANO Andreje Babiše. Šarapatka navrhl zrušení pořadu pro porušování zákona o České televizi.[14] V červnu 2020 iniciovala poslankyně hnutí ANO 2011 Barbora Kořanová odvolání Zdeňka Šarapatky z Rady České televize, s návrhem ve Volebním výboru Poslanecké sněmovny ale neuspěla.[15] Její snahu odsoudila řada osobností z mediální branže.[16] V Radě ČT Šarapatka hájil svobodu slova a nezávislost České televize před pokusy radních, zastupujících politické proudy z hnutí ANO 2011, SPD, KSČM a prezidenta Zemana, o její politické ovládnutí.[17] Mandát člena Rady ČT mu zanikl v září 2021.[18]

V květnu 2019 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že ministerstvo financí má do sedmi dnů od právní moci rozsudku poslat Zdeňku Šarapatkovi doporučený dopis, v němž se mu Česká republika omluví za dehonestující výrok prezidenta Zemana.[19] Prvoinstanční rozsudek potvrdil v únoru 2020 pravomocně i pražský městský soud.[20] Protože k omluvě nedošlo, v červnu se Šarapatka obrátil na soudního exekutora k vymáhání rozsudku, exekuční řízení však bylo pozastaveno kvůli podanému dovolání ministerstva financí k Nejvyššímu soudu. Ten v září 2020 dovolání odmítl a potvrdil povinnost státu omluvit se Šarapatkovi za Zemanovy výroky.[21] Ministerstvo financí poté podalo ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud mu ve svém nálezu vyhověl s tím, že se Šarapatkovi neměl omlouvat stát, ale Zeman jako soukromá osoba.[22] Věc tak podle nálezu ÚS znovu projednal Obvodní soud pro Prahu 1,[23] který z tohoto důvodu, že nemělo být žalováno ministerstvo, ale přímo Miloš Zeman, žalobu zamítl.[24]