Západní Sia

Říše Západní Sia či Si Sia (čínsky pchin-jinem Xī Xià, znaky 西夏), oficiálním názvem Veliký stát Bílého a Vysokého (čínsky pchin-jinem Báigāo Dà​guó, znaky zjednodušené 白高大国, tradiční 白高大國), též Bílý vysoký veliký stát Sia (čínsky pchin-jinem Báigāo Dà​ Xià guó, znaky zjednodušené 白高大夏国, tradiční 白高大夏國), byl tangutský stát rozkládající se v letech 1038–1227 v dnešní severozápadní Číně, v Kan-su, Ning-sia a částech Čching-chaje a vnitřního Mongolska.

Západní Sia
Bílý vysoký veliký stát Sia
白高大夏國
←  1038–1227  →
geografie

Čína před rokem 1125
rozloha:
800 000 km² km² (Odhad k roku 1142.)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
3 000 000 (maximum)
národnostní složení:
tangutština, čínština
státní útvar
vznik:
1038, kdy se tangutský kníže Li Jüan-chao prohlásil císařem říše Západní Sia
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
knížectví Tangutů
 následující:
Mongolská říše

Historie

Tanguti v Kan-su a okolí vytvořili koncem 9. století autonomní knížectví uznávající závislost na severočínských říších. Roku 982 se vzbouřili proti říši Sung a v nastalé válce donutili Sungy roku 1006 uznat tangutskou faktickou nezávislost. Roku 1038 se tangutský panovník Li Jüan-chao postavil na roveň sungskému císaři, když se sám prohlásil císařem a svůj stát nazval Bílý vysoký veliký stát Sia.

V následujících dvou staletích Západní Sia střídavě válčila a udržovala mírové vztahy s čínskou říší Sung a kitanskou říší Liao (resp. džürčenskou říší Ťin, která v první čtvrtině 12. století dobyla Liao a severní polovinu sungského státu). Administrativa byla uspořádána podle sungského vzoru. Tanguti rozvíjeli vlastní osobitou kulturu, mimo jiné zavedli i vlastní písmo a prohlásili buddhismus státním náboženstvím.

Západní Sia byla od počátku 13. století závislá na Mongolské říši, roku 1216 odmítla přispět vojskem k mongolskému tažení proti Chórezmské říši. Mongolové po porážce Chórezmu zahájili roku 1225 válku proti Tangutům a do dvou let jejich stát dobyli a připojili ke svému území.

Tangutští panovníci (Tabgačové)

Tabgačové čili Toba byl též vládnoucí klan království Západní Sia (1038–1227), ale král přijal jméno „Li“ podle Čínského stylu. Toba Si-kong, nebo „Li Si-kong“ byl předek Li Te-mingův, který byl otec Li Jüan-chaoa, prvního krále království [1].

Osm klanů Tangutů:

  • Si-feng Ši (细封氏),
  • Fej-tching Ši (费听氏),
  • Wang-li Ši (往利氏),
  • Pcho-čchao Ši (颇超氏),
  • Jie-li Ši (野利氏),
  • Fang-tang Ši (房当氏),
  • Mi-čchin Ši (米擒氏),
  • To-ba Ši (拓跋氏).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Western Xia na anglické Wikipedii a Си Ся na ruské Wikipedii.

  1. ČCHEN, Čching-pching; ČCHEN, Siang; WEN, Wej. (内蒙访古 → Nej-meng Fang-ku) - Návštěva starověkého Vnitřního Mongolska. Chöch chot: (呼和浩特市大學 → Chu-che-chao-tche Š'-ta-süe) - Chöch chotská Universita, 2004. 29 02 2008. (čínsky)

Literatura
  • DUNNELL, R. W. Tanguts and the Tangut State of Ta Hsia. Princeton, NJ: [s.n.], 1983. 398 s. (anglicky) A thesis presented to Princeton University in partial fulfillment of the requirements for the degree of Doctor of Philosophy in East Asian Studies.
  • DUNNELL, R. W. Naming the Tangut Capital: Xingqing/Zhongxing and Related Matters. Bulletin of Sung-Yuan Studies (宋遼金元). 1989, čís. 21, s. 53–66. (anglicky)
  • DUNNELL, R. W. The Great State of White and High: Buddhism and State Formation in Eleventh-Century Xia. Honolulu: University of Hawaii's Press, 1996. xxv, 278 s.
  • FRANKE, Herbert; TWITCHETT, Denis C., a kol. The Cambridge History of China : Volume 6 : Alien regimes and border states, 907-1368. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. 816 s. ISBN 0521243319, ISBN 9780521243315. (anglicky)
  • GERNET, Jacques. A history of Chinese civilization. Cambridge: Cambridge University Press, 1982. ISBN 0-521-24130-8.
  • KEPPING, K. B. The Official Name of the Tangut Empire as Reflected in the Native Tangut Texts. Manuscripta Orientalia: International Journal for Oriental Manuscript Research. Prosinec 1995, roč. 1, čís. 3, s. 22–32. (anglicky)
  • КЕПИНГ, К. Б. «Великое государство Белого и Высокого» — официальное название тангутского государства. In: Петербургское востоковедение. Выпуск 7 – St.Petersburg Journal of Oriental Studies. Volume 7. 1995. vyd. СПб.: Центр «Петербургское востоковедение», 1995. ISSN 0896-8392. ISBN 5-85803-047-5. S. 172–192. (rusky)
  • КЫЧАНОВ, Е. И. Очерк истории тангутского государства. М.: Наука (ГРВЛ), 1968. 355 s. (rusky)
  • КЫЧАНОВ, Е. И. Монголо-тангутские войны и гибель государства Си Ся. In: Татаро-монголы в Азии и Европе. Сборник статей. 2, přepr. a dopl.. vyd. М.: Наука (ГРВЛ), 1977. S. 46–61. (rusky)
  • КЫЧАНОВ, Е. И. История тангутского государства. СПб.: Изд-во СПбГУ. Факультет филологии и искусств СПбГУ, 2008. 776 s. (Исторические исследования). ISBN 978-5-8465-0652-7. (rusky)
  • MOTE, F. W. Imperial China: 900–1800. Harvard: Harvard University Press, 1999. ISBN 0-674-01212-7.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.