Tanguti

Tanguti nebo Tangutové (tibetsky Miniag, čínsky 党项 pchin-jinem Dǎngxiàng nebo Fan, turecky: plurál → Tangutlar) je název středověkého lidu kteří koncem 9. století založili stát či dynastii Západní Sia, také známý jako Tangutská říše v oblasti současní severozápadní Číny. Čínští historici je tradičně považovali za součást Čchiangského národa (Kuo-ti), nicméně současná zjištění naznačují genealogické propojení zakladatele státu Li Jüan-chaoa se starověkým lidem Sien-piů [pozn. 1] a jeho vládnoucího klanu Toba čili Tabgačů.

Původ

Tanguti pocházeli z Tibeto-Barmské skupiny. Byli příbuzní Tibeťanů a mluvili Tangutštinou. Čínštími učenci jsou obvykle považováni za následníky „Čchiangů“ nebo „Tang-siangů“ [pozn. 2]. V minulosti byl „Čchiang“ souhrnné označení pro více etnických skupin, včetně Tibeťanů kteří žili v severozápadní Číně. Po založení Tu-jü-chunského království (284-670) Sien-piy, byli označováni jako „Čchiang Chu“. [1] Sami si říkali „Mi“, „Minia“, „Miniagové“, ale postupně převládl termín stepních národů Turko-mongolů „Tanguti“. Historické záznamy a nedávné archeologické nálezy prokazují že rodokmen Li Jüan-chaoa a královské rodiny odkazuje na přímou linii Sien-piského kmene Tabgačů. [2]

Většina populace vyznávala buddhismus. V roce 1227, Tangutké království padlo pod údery Čingischána. Od 16. století byli Tanguti asimilováni Číňany, Mongoly a Tibeťany.

Tangutští panovníci (Tabgačové)

Tabgačové čili Toba byl též vládnoucí klan království Západní Sia (1038–1227), ale král přijal jméno „Li“ podle Čínského stylu. Toba Si-kong, nebo „Li Si-kong“ byl předek Li Te-mingův, který byl otec Li Jüan-chaoa, prvního krále království. [2]

Osm klanů Tangutů:

  • Si-feng Ši (细封氏),
  • Fej-tching Ši (费听氏),
  • Wang-li Ši (往利氏),
  • Pcho-čchao Ši (颇超氏),
  • Jie-li Ši (野利氏),
  • Fang-tang Ši (房当氏),
  • Mi-čchin Ši (米擒氏),
  • To-ba Ši (拓跋氏).

Odkazy

Poznámky
  1. Sien-piská kočovní konfederace byla řízena Tan Šı-chajem ze Sien-pištích (čínsky pchin-jinem xiānbēi, znaky 鮮卑) Mu-žungů. Jeho říše se rozpínala na 7000 km (východ-západ)a zahrnovala všechny země bývalé Siung-nuská říše. Po rozpadu konfederace se roztříštili na několik částí. Nejvýznamnějšími větvemi byly: Mu-žungové, Tabgačové čínsky Toba, Kitani, Ši-wejové a Žuan-žuané
  2. Tang-siangové (čínsky v českém přepisu Tang-siang, pchin-jinem dǎngxiàng, znaky 党项)

Reference
  1. LÜ, Jianfu. (土族史 → Tchu-cu-š') - Historie Turků. Peking: (中囯社会科学出版社 → Čung-kuo Še-chuej kche-süe čchu-pan-še) - Vydavatelství Čínských společenských věd, 2002. S. 283–309. (čínsky)
  2. ČCHEN, Čching-pching; ČCHEN, Siang; WEN, Wej. (内蒙访古 → Nej-meng Fang-ku) - Návštěva starověkého Vnitřního Mongolska. Chöch chot: (呼和浩特市大學 → Chu-che-chao-tche Š'-ta-süe) - Chöch chotská Universita, 2004. (čínsky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.