Zánět vzdušných vaků krůt

Původcem onemocnění je Mycoplasma meleagridis (MM). Po obarvení Geimsou se jeví jako kokoidní tělíska velikosti 0,4 µm. Ribosomy jsou rozloženy kolem buněčné periferie. Nejčastějším morfologickým typem je sférická forma velikosti 200–700 nm. Replikuje se binárním dělením. U DNA kmene 17529 je složení bází G+C 27–28 %, velikost genomu 4,2 ± 0,5×10⁸ daltonu.

MM je fakultativní anaerob. Roste optimálně na agaru při teplotě 37–38 °C, kolonie vznikající během 2–3 dní inkubace jsou malé a ploché, velikosti 0,04–0,2 mm. Požadavky na kvalitu médií jsou vysoké, nezbytné jsou kvasničný autolyzát a prasečí nebo koňské sérum. Drůbeží séra nejsou vhodná. Na bujón se většina izolátů špatně adaptuje.

M. meleagridis nefermentuje dextrózu ani jiné cukry, neredukuje tetrazoliové soli, ale má argininovou a fosfatázovou aktivitu. Hemolyzuje koňské erytrocyty.

Většina obvykle používaných dezinfekčních prostředků je účinná. V médiu při pH 8,4–8,7 přežívá 25–30 dní ve vysokém titru, čerstvé agarové kultury přežívají nejméně 6 dní při pokojové teplotě. Teplotou 45 °C je inaktivována během 6–24 hodin, teplotou 47 °C již během 40–120 minut. Lyofilizované kultury zůstávají životné nejméně 5 let. M. meleagridis dobře přežívá bez podstatného poklesu životnosti ve zmraženém krůtím semenu.

M. meleagridis se antigenně liší od ostatních aviárních mykoplasmat. K typizaci MM se používají aglutinace, imunofluorescence, testy inhibice růstu a metabolismu a komplement fixační test. Některé izoláty vykazují hemaglutinační aktivitu, která ale nesouvisí s virulencí.

Existují patogenní i nepatogenní kmeny M. meleagridis. V klinické manifestaci nemoci se projevuje i kmenová variabilita.

M. meleagridis je specifický patogen pouze pro krůtakrůty; kur domácí je k infekci nevnímavý.

M. meleagridis se vyznačuje vysokou infekciozitou a přenáší se vertikálně i horizontálně. Je přenášena mezi krůtami v kterémkoliv věku přímým kontaktem s infikovanými jedinci nebo nepřímo přes kontaminované prostředí. K přímému přenosu infekce dochází v líhních, v rámci hejna nebo i mezi hejny vzdušnou cestou. Nepřímý přenos závisí na podmínkách ošetřování. Po dosažení pohlavní dospělosti krůt má horizontální přenos jen malý význam.

Vertikální přenos M. meleagridis představuje nejzávažnější způsob šíření infekce. K infekci reprodukčního traktu krůt dochází primárně po inseminaci infekčním semenem. Místo, kde dochází k infekci vejce, není přesně známo. Pravděpodobně to nejsou vaječníky, kde se dosud nepodařilo MM prokázat ani u vylučujících nosnic, ale vejcovod. Způsob přenosu známý u M. gallisepticum, tj. kontaktem infikovaného abdominálního vzdušného vaku s povrchem ovariálního folikulu, nebyl potvrzen. Infekce MM se lokalizuje v pohlavním aparátu krůt i krocanů (kloaka, penis), kde může perzistovat až do dospělosti. U krůt infikovaných vertikálně dochází v průběhu embryonálního vývoje pravděpodobně k imunologické toleranci, protože M. meleagridis perzistuje u nich ve vejcovodu mnohem déle v porovnání s krůtami infikovanými v dospělosti.

U infikovaných násadových vajec je zvýšená embryonální mortalita a krůťata líhnutá z takových vajec vykazují v prvních 3–6 týdnech života snížení hmotnostních přírůstků i životaschopnosti, zánět vzdušných vaků (aerosakulitidy) a kostní abnormality.

Klinický obraz v mnoha případech záleží na virulenci M. meleagridis, přítomnosti stresujících faktorů a kontaminujících infekcí.

Klinicky zjevné respirační příznaky se při infekci samotné M. meleagridis vyskytují poměrně zřídka, a to i bez ohledu na poměrně častý pitevní nález aerosakulitid u krůťat vertikálně infikovaných. Nestálým rysem nemoci u takto infikovaných krůťat je také výskyt kostních abnormalit, projevující se prohnutím, zkroucením nebo zkrácením tarzometatarzálních kostí, zduřením kloubu hlezna a deformací krčních obratlů, nebo zakrslost či abnormality v opeření. K úhynům dochází spíše v důsledku kanibalismu. K respiračnímu onemocnění s typickými příznaky většinou dochází při simultánních infekcích dalšímimykoplasmaty, které působí synergicky. Současná infekce MM s M. iowae vyvolává těžké záněty vzdušných vaků, s M. synoviae pak sinusitidy. Horizontální infekce krůt probíhá zpravidla subklinicky.

M. meleagridis neovlivňuje snášku ani oplozenost násadových vajec, ale zvyšuje mortalitu embryí v poslední fázi inkubace. Negativně ovlivňuje růst i hmotnost mladé drůbeže, zvyšuje počet brakovaných a na porážce konfiskovaných zvířat pro zánět vzdušných vaků.

Změny vzdušných vaků jsou charakterizovány zesílením stěny, nažloutlým exsudátem, který se nachází i na sousedících tkáních a občasnou přítomností různě velikých hrudek kaseózního (sýrovitého) materiálu volně uloženého v dutině tělní. Změny vyvolávané samotnou MM jsou méně intenzivní v porovnání se simultánní infekcí s M. iowae. Výskyt kostních změn obvykle souvisí s výskytem aerosakulitid.

Mateřské protilátky (aglutininy) jsou detekovatelné ve vysokém procentu u krůťat od infikovaných krůt; perzistují asi 2 týdny po vylíhnutí. Nechrání ale před poškozením vzdušných vaků u infikovaných embryí. Perzistující infekce u vertikálně infikovaných krůt je vysvětlována imunologickou tolerancí. Obecně imunita při infekci M. meleagridis není velká

• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.
• SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)
• RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky)

• Mykoplasmové infekce ptáků