Kratochvíle (zámek)

Kratochvíle (německy Kurzweil) je renesanční zámek 2 km severozápadně od města Netolice v okrese Prachatice. Patrová vila byla využívána jako lovecké letní sídlo. Zámek je ve správě Národního památkového ústavu a je veřejně přístupný.

Kratochvíle
Zámecká budova
Základní informace
Slohrenesanční
ArchitektiBaldassare Maggi z Arogna
Výstavbapřed r. 1401 (tvrz)
Přestavbapo r. 1569, 1583–1589 (zámek), 1762–1764, 1844
Stavebníkneznámý
Další majiteléKrčínové z Jelčan, Rožmberkové, Habsburkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaPetrův Dvůr, Netolice, Česko Česko
Souřadnice49°3′32,25″ s. š., 14°10′5,9″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky42162/3-3707 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Vstupní brána
Fresky na venkovní zdi a kaple Narození Panny Marie

Na místě dnešního zámku původně stával hospodářský dvůr nazývaný Leptáč, který v roce 1569 věnoval Vilém z Rožmberka regentu rožmberského dominia a budovateli jihočeských rybníků Jakubu Krčínovi z Jelčan. Krčín zde postavil nový dvůr, kolem něhož zřídil rozsáhlou loveckou oboru. Takto půvabně položený dvůr se rožmberskému vladaři zalíbil natolik, že ho v roce 1579 směnil s Krčínem za městečko Sedlčany s deseti vesnicemi.[1] Do současné podoby po vzoru italských vil nechal zámek vystavět Vilém z Rožmberka v letech 1583–1589, výstavbou pověřil vlašského stavitele Baldassara Maggiho z Arogna. Reliéfní výzdobu patra vily a zámecké kaple provedl v letech 1588–1589 italský štukatér Antonio Melana. Autorem malířských prací na zámku z roku 1589 je Georg Widman. Petr Vok z Rožmberka prodal zámek v roce 1601 císaři Rudolfu II. Dalšími majiteli zámku byli Eggenbergové a Schwarzenberkové.[2]

Pozemková reforma

V době před 1. pozemkovou reformou čítal nemovitý majetek krumlovského majorátu knížete Jana Nepomuka ze Schwarzenberka 176 379 ha a byl rozčleněn do 12 velkostatků: v jižních Čechách – Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Třeboň, Netolice, Protivín, Vimperk, Chýnov a Dlouhá Ves a v severozápadních Čechách – Cítoliby, Mšec, Lovosice a Postoloprty s lesním okrskem Domoušice.[3] Hned v první etapě pozemkové reformy mu byl v roce 1921 konfiskován velkostatek Chýnov (celé panství); Libějice (všechna zem. půda); Netolice (všechna zem. půda); Český Krumlov (celé panství).[4]

Na zámku Kratochvíle sídlil přídělový komisariát pro velkostatky Netolice-Libějovice-Radomilice-Hluboká.[5] Velkostatek Netolice-Libějice-Radomilice o celkové rozloze 4 097,22 ha sestával ze 17 dvorů. Z půdy, která zbyla po odečtení rybníků s jejich zátopovou plochou, bylo pro drobný příděl použito 1 908 ha (57%), pro zbytkové statky 1 440 ha (43%). Celkem bylo zřízeno celkem 16 zbytkových statků a sice na dvorech Schwarzenberg, Petrův Dvůr, Nový Dvůr u Lhenic, Štětín, Bavorov, Blanice, Čechtice, Sedlec, Grejnarov, Záhorčí, Rabín, Radomilice, Libějice, Háj, Svobodné Hory a Žitná.

Stát (ministerstvo zemědělství) si ponechal zbytkové statky „Schwarzenberg”, „Grejnarov” a „Libějice”, jakož i veškeré rybníky se zátopovou plochou. Zbytkové statky Schwarzenberg a Grejnarov se staly dvory státního lesního hospodářství, které na Netolicku převzalo též rybniční hospodářství. Na zbytkovém statku v Libějovicích zřídilo ministerstvo zemědělství pokusné stanice. Zbytkové statky Bavorov, Blanice, Čechtice, Sedlec, Háj a Žitná měly být přiděleny jednotlivým zaměstnancům, kteří v důsledku pozemkové reformy přišli o svá místa, zbytkový statek Rábín s výměrou 200 ha byl přidělen nově utvořenému pachtovnímu družstvu ze zaměstnanců Netolického velkostatku.

Dvůr Záhorčí byl přidělen městu Vodňany s podmínkou, že přiměřené výměry vlastní zemědělské pudy využije k účelům pozemkové reformy. Zbytkové statky Nový Dvůr u Lhenic, Štětín a Radomilice byly přiděleny do pachtu nájemcům, kteří byli pozemkovou reformou zbaveni dosavadního nájmu. Nejmenší zbytkový statek Svobodné Hory s 20 ha půdy byl přidělen místnímu uchazeči. O příděl zbytkového statku Petrova Dvora mělo být rozhodnuto v nejbližší době. Zaměstnancům velkostatku bylo přiděleno 552 ha půdy u zbytkových statků a 323 ha v drobném přídělu, celkem 875 ha, tudíž 26% z veškeré půdy. Přídělem půdy byli zaopatřeni: 3 úředníci, 10 zřízenců, 24 deputátníků a 94 denních dělníků. Vedle těchto 131 zaměstnanců, hospodařilo 35 zaměstnanců družstevně. Ostatní zaměstnanci, pokud by nebyli penzionováni, měli být zaměstnáni u nabyvatelů zbytkových statků nebo peněžně odškodněni.

S velkostatkem Netolice-Libějice převzal Státní pozemkový úřad také průmyslové podniky: cihelnu v Petrově Dvoře, kterou ponechal u zbytkového statku, cihelnu v Rábíně, kterou přidělil tamnímu cihláři, lihovar v Rábíně, který přidělil tamnímu lihovarskému družstvu a pivovar v Petrově Dvoře - ten byl nakonec přidělen družstvu hostinských a zaměstnanců pivovaru.[6]

  • Záhorčí (68 ha, přídělová cena 422.662.- Kč, majitel obec Vodňany),
  • Libějice (70 ha, přídělová cena 587.769.- Kč, majitel ministerstvo zemědělství,
  • Štětín (118 ha, přídělová cena 552.000.- Kč, majitel Zelenka Jan),
  • Schwarzenberg (154 ha, přídělová cena 327.498.- Kč, majitel ministerstvo zemědělství),
  • Blanice (13 ha, přídělová cena 54.000.- Kč, majitel Prajer Antonín),
  • Grejnarov (123 ha, 370.000.- Kč, nový majitel ministerstvo zemědělství),
  • Nový Dvůr u Lhenic (77 ha, přídělová cena 359.246.- Kč, majitel Hosman František),
  • Petrův Dvůr (58 ha, přídělová cena 250.000.- Kč, majitel Komrska Josef),
  • Bavorov (42 ha, přídělová cena 280.000.- Kč, majitel Vocel František),
  • Rábín - lihovar (26 ha, přídělová cena 161.240.- Kč, majitel lihovarnické družstvo),
  • Blanice malá (68 ha, přídělová cena 289.000.- Kč, majitel Kraus Miroslav),
  • Čechtice.[7][8][9][10]

Zámek Kratochvíle zůstal v majetku státu, ministerstva zemědělství, které při provádění pozemkové reformy obdrželo rybníky, dva zbytkové statky a převzalo lesy velkostatku Netolice. Několik obytných budov v blízkosti zámku pro zaměstnance velkostatku ministerstvo zemědělství určilo k ubytování několika rodin penzionovaných zaměstnanců velkostatku.[11]

20. a 21. století

V letech 1926–1933 zde bylo Správou statků zřízeno malé zemědělské muzeum, které vedl správce Státních statků inž. Svoboda (strážil zahradník p. Faktor). Muzeu ale konkurovalo městské muzeum na radnici se sbírkami školního ředitele p. Hampla.[12] Na konci druhé světové války zámek sloužil k uchovávání sbírek Městského muzea v Českých Budějovicích.[13] V 2. polovině 20. stol. byly provedeny restaurátorské práce na malířské a štukové výzdobě zámku a v letech 1981–1992 byl provedena obnova zámecké zahrady. Další záchranné práce byly provedeny v rámci projektu Renesance v letech 2006–2011.[2]

Ve vile byla od roku 1981 jedinečná expozice českého animovaného filmu s vystavenými originály prací mj. Václava Čtvrtka, Břetislava Pojara, Jiřího Trnky, Hermíny Týrlové a Karla Zemana.[14] Expozice byla v roce 2007 uzavřena[15] a odvezena, kvůli finančním problémům majitele sbírky, společnosti Krátký film.[16]

Popis

Vila je obklopena zdí s baštami, v průčelí s hospodářskými stavbami, kaplí Narození Panny Marie a vstupní věží. Vnitřní zahrada zámku byla založena v renesančním slohu s fontánami. Od vily je oddělena vodním příkopem. Podle uspořádání přízemí obytného stavení se Maggi přiblížil jednomu z vilových návrhů Francesca di Giorgio Martini a podobná je i dispozice známé římské vily Farnesiny od Baldassare Peruzziho z let 1505–1511.

Nejokázalejší místností zámku je velký přijímací zlatý sál. Okolo roku 1560 bydlel na zámku synovec Viléma z Rožmberku – Jan Zrinský ze Serynu, součástí prohlídkového okruhu je i tehdejší pokoj tohoto šlechtice s připomenutím jeho otce – Mikuláše Zrinského ze Serynu.[2]

Návštěvnost
Návštěvnost zámku[17]
RokPočet návštěvníků
201232 164[18]
201327 580[18]
201534 940[17]
201610 526[17]
201734 896[17]

Po dokončení přestavby zámku do původní podoby z konce 16. století v roce 2011 navštívilo téměř 42 000 lidí, ve srovnání s rokem 2010 se návštěvnost zvýšila o 40 %.[19] V dalších dvou letech sice znovu poklesla – v roce 2012 přes 32 000 lidí a v roce 2013 téměř 28 000 lidí[18], ale v roce 2014 se znovu zvýšila – přes 36 000 lidí.[20] Zámek se tak zařadil na sedmé místo v návštěvnosti mezi 13 kulturními památkami ve správě Národního památkového ústavu v Jihočeském kraji, zatímco o rok dříve byl desátý a v roce 2011 osmý.

Zámek v literatuře

V roce 1934 sem Vladislav Vančura umístil děj románu Konec starých časů. Jiří Menzel však v roce 1989 pro filmovou podobu použil zámek Krásný Dvůr.

Zajímavost

Na půdě zámku sídlí v létě kolonie netopýra velkého a zámek byl proto vyhlášen za evropsky významnou lokalitu v soustavě Natura 2000.[21][22]

Odkazy

Reference
  1. TROUP, Vojtěch. Kratochvíle. Zámek - Castle - Le Château - Schloss - Дворец. 1. vyd. Praha: ČTK-Presfoto, 1991. 22 s. ISBN 80-7046-072-5. S. [1]. (česky, anglicky, francouzsky, německy, rusky)
  2. Zámek Kratochvíle: Renesanční letohrádek a historie jeho památkové obnovy. [s.l.]: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Českých Budějovicích, 2015. Dostupné online.
  3. Vývoj schwarzenberské pozemkové držby v Čechách - Domovské stránky zámku Český Krumlov. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
  4. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.06.1921, s. 2. ISSN 1805-0905.
  5. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 22.02.1922, s. [1].
  6. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  7. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
  8. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
  9. NS RČS 1925-1929, PS, tisk 301. www.psp.cz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
  10. Zlatá stezka, Tiskem Ant. Dvořáka, 1931, s. 82.
  11. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 01.11.1922, s. [9].
  12. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online.
  13. Kratochvíle. www.zamek-kratochvile.cz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (česky)
  14. Mikroregion Netolicko - Zámek Kratochvíle. www.netolice.cz [online]. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-01.
  15. Kratochvíle - státní zámek, Muzeum českého animovaného filmu
  16. Tomáš Sachr: Kupte si broučka - Krátký film a jeden pozoruhodný příběh divokého kapitalismu v Čechách[nedostupný zdroj]
  17. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné v archivu.
  18. KUBÁT, Petr. Památky přilákaly skoro milion lidí. Dnes začíná zimní sezona. Mladá fronta DNES. 2013-11-01, s. B3. Dostupné online.
  19. POKORNÝ, Pavel. Památkáři brzy přivítají miliontého návštěvníka. Mladá fronta DNES. 2011-11-08, s. B2.
  20. Zprávy. www.npu.cz [online]. [cit. 2022-02-24]. Dostupné online.
  21. Kolonie netopýrů opět obsadí zámek Kratochvíle. Každoročně tu bývá přes 200 jedinců. České Budějovice [online]. 2021-05-09 [cit. 2021-08-06]. Dostupné online. (česky)
  22. Kratochvíle: Netopýři. www.zamek-kratochvile.cz [online]. [cit. 2021-08-06]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • BŮŽEK, Václav; JAKUBEC, Ondřej. Kratochvíle posledních Rožmberků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 308 s. ISBN 978-80-7422-174-3.
  • HAJNÁ, Milena; PAVELEC, Petr; VAVERKOVÁ, Zuzana. Zámek Kratochvíle. 2. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2013. 120 s. ISBN 978-80-87890-00-4.
  • JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 76–78.
  • TROUP, Vojtěch. Kratochvíle. Zámek - Castle - Le Château - Schloss - Дворец. 1. vyd. Praha: ČTK-Presfoto, 1991. 22 s. ISBN 80-7046-072-5. (česky, anglicky, francouzsky, německy, rusky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.