Štěnovice (zámek)

Nejstarším panským sídlem ve Štěnovicích byla od čtrnáctého století stará tvrz, která stávala na ostrožně nad soutokem Úhlavy a Losinského potoka na místě raně středověkého hradiště.[2] Někdy v průběhu první poloviny šestnáctého století ji nahradila renesanční tvrz, která nejspíše stála v místech hospodářského dvora, ale jeho polohu neznáme.[3]

Za zakladatelku zámku se tradičně považuje Anna Dorota ze Schirndingu, která jej podle data na portálu nechala založit roku 1723.[4] Podle nápisu, který je součástí portálu, však zakladatelkou byla Marie Rozina ze Schirndingu, rozená Vinklerová z Heimfeldu, která vesnici zdědila nejspíše po Anně Dorotě ze Schirndingu.[5] Podle typu vstupního portálu zámeckou stavbu navrhl Jakub Auguston mladší. Marii Rozině panství zůstalo asi do roku 1738 a po ní se novou majitelkou stala hraběnka Terezie Pöttingová, rozená Michnová.[6]

Majitelem připomínaným roku 1788 byl hrabě Karel Michna z Vacínova. K panství tehdy kromě samotných Štěnovic patřily Čižice a Štěnovický Borek. Od Karla Michny statek koupil Matyáš Leština, který zemřel roku 1809, a majetek po něm zdědil syn Karel Leština. Ten Štěnovice v roce 1834 prodal svobodnému pánovi Vojtěchu Mladotovi ze Solopisk. V roce 1840 se majitelem stal Ferdinand z Weissenbachu, ale o dva roky později zemřel, a majetek připadl vdově hraběnce Antonii Weissenbachové, rozené z Trauttmansdorfu, které zůstal do roku 1851, kdy jej od ní koupil svobodný pán Antonín Starck. Po Starckovi zámek zdědil doktor práv Ludvík Fritsch.[7]

Od roku 1899 se majitelem statku stal Šebestián Klička, kterého v roce 1913 vystřídal Antonín Veltrubský z Veltrub a v roce 1915 Josef Vykoukal, jehož synové Jaroslav a Karel na statku společně hospodařili až do roku 1945. Od roku 1946 byl jediným majitelem Karel Vykoukal. V roce 1948 se zámek stal sídlem místního národního výboru.[8] Sídlem samosprávy zámek zůstal až do roku 1991, kdy jej obecní úřad předal synovi posledního majitele, Jaroslavu Vykoukalovi.[9]

Zámek je obdélníková jednopatrová stavba se zaoblenými rohy (sedm a čtyři okenní osy), na delší straně při řece je hranolová věž s hodinami. Přízemí je zaklenuté valenými klenbami s lunetami, v předsíni zrušené kaple je freska od F. J. Luxe.[10] V parku u levé stěny zámku se dochovaly tři barokní sochy světců, svatého Floriána, svatého Josefa a svatého Iva z let 1723–1725.[6] Na podstavcích soch je alianční znak Schirndingerů ze Schirndingu a Winklerů z Heinfeldu[6] spolu s letopočtem 1723.