Yuri Dojc

Yuri Dojč vyrůstal ve městě Humenné na východě Slovenska. Jeho otec pracoval jako ředitel střední školy a matka jako učitelka. V roce 1954 se rodina s tehdy osmiletým Yurim přestěhovala do Bratislavy. V roce 1968 dokončil v roce 1968 střední průmyslovou školu a jako student se zúčastnil letního studijního programu v Londýně, když vojska Varšavské smlouvy vpadla do tehdejšího Československa.[3] Poslechl radu svého otce a rozhodl se, že se domů nevrátí. Koncem roku požádal o kanadské vízum, které obdržel, takže o rok později emigroval do Kanady a usadil se s pouhými 6 dolary v kapse v Torontu.[4]

Po vystudování v oboru strojírenství pokračoval studiem psychologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Krátce na to bylo jeho studium přerušeno sovětskou invazí. Po příchodu do Kanady začal studovat fotografii na Ryerson University v Torontu, kde se mu podařilo získat stipendium.[5] Už během studia pracoval jako fotoeditor studentského týdeníku Eyeopener a spolupracoval po boku budoucí novinářky Christie Blatchfordové a s lidmi jako například reportér CBC Paul Workman, reportér City TV Jojo Chintoh a komik Paul Chata. Po absolutoriu dostal nabídku pracovat pro nejlepšího kanadského fotografa.[6] Začal se tedy fotografii věnovat naplno.

Jeho práci v začátcích ovlivnili fotografové Edward Weston, Irving Penn, Man Ray nebo Guy Bourdin, ale i malíři René Magritte, Egon Schiele a Amedeo Modigliani. Ze začátku se věnoval fotografování interiérových prvků jako dveře, okna, židle a květiny, později ho začalo přitahovat fotografování lidí.

V roce 1975 si otevřel vlastní fotografický ateliér, kde tvořil a pracoval pro společnosti jako FedEx, American Express, Canon, Seagrams, General Motors, Eastman Kodak, Porsche, Club Med, Brooks, Panasonic i pro reklamní agentury po celém světě.[7]

V 80. letech 20. století, v době vrcholu éry plakátů, se jeho fotografie objevily i ve filmu D.C. Cab. Jeho třemi nejprodávanějšími fotografiemi byly Legs, Bicycle a Chair. Po třiceti letech práce se stal jedním z hlavních hráčů na fotografickém hřišti.

Od roku 1975 vystavoval mnohokrát samostatně, ale i společně s dalšími umělci v Kanadě, USA, Velké Británii, Belgii, Polsku, Česku a samozřejmě také na Slovensku.

Pod názvem Last Folio se 1. září 2011 konala Fotografická cesta s Yurim Dojčem v umělecké galerii Grunwald Gallery of Art na Univerzitě v Indianě v americkém Bloomingtonu. Fotografie zachycují krajinu, synagogy a předměty, tedy to, co lidé z četných slovenských židovských komunit opustili a zanechali kvůli deportaci do koncentračních táborů v roce 1942.[8] „To, co zůstalo“ je zároveň jedním z podtitulů této výstavy.

Tato výstava byla původně uvedena ve Slovenském národním muzeu, následovaná prezentacemi v Gonville and Caius Lower Library v anglickém Cambridge, v Muzeu židovského dědictví v New Yorku, v sídle Evropské komise v Bruselu.

K jeho nejznámějším dílům patří knihy The American Dreams věnované vlastním mladickým snům o Americe. Podobně vznikla i sbírka Praha.[4] Snad nejpopulárnější Dojcovou knihou je jeho Marble Woman, o níž řekl, že je „vlastně oslavou ženy“.[4] A když se italský časopis L’espresso rozhodl vytvořit sérii knih nazvanou Eros e Fotografia, přizval Dojce ke spolupráci s takovými fotografy, jako Robert Mapplethorpe, David LaChapelle, Man Ray a Bill Brandt.

• DOJC, Yuri, KRAUSOVA, Katya: Last Folio: Textures of Jewish Life in Slovakia. Indiana University Press, 2011. 128 s. ISBN 978-0-253-22377-7.
• DOJC, Yuri: Honour. Chartwell, 2010. ISBN 978-0-9781155-1-7.
• DOJC, Yuri: Eros Fotografia. Gruppo Editoriale L'Espresso, 2003. ASIN: B001BQ4KPI.
• DOJC, Yuri: Marble Woman. Firefly Books Ltd, 1993. 96 s. ISBN 978-1-895565-26-3.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yuri Dojc na anglické Wikipedii.

• Fotografie v Kanadě

• YuriDojc.com – oficiální stránky
• Yuri Dojc on PhotoSensitive.com
• What Remains? A Photographer and a Filmmaker Go Back to Slovakia. Dan Friedman, 3. listopadu 2010, Forward.com.
• New Work: Last Folio at the Museum of Jewish Heritage. 4. dubna 2011, Pentagram.com.
• Last Folio: A living Monument to Holocaust Archivováno 15. 10. 2014 na Wayback Machine. Marie Tobias, 27. července 2011, Times.com.