Wolfgang Wesselý

Wesselý se měl původně stát rabínem. Do Prahy přišel kolem roku 1815 a vystudoval tam střední školu. Poté nastoupil na pražskou univerzitu Karlovu. Kde v roce 1829 získal akademický titul doktora filozofie a v roce 1833 tamtéž absolvoval právnickou fakultu a získal titul doktora práv. Usiloval také o doktorát v kanonickém právu, ale jako praktikující žid byl odmítnut.[3] V roce 1837 se stal židovským učitelem náboženství a současně se připravoval na akademickou kariéru, roku 1844 po smrti hebrejského cenzora Karla Fischera Wesselý usiloval o pozici překladatele v úřadu cenzora, usiloval také o vznik Ústavu pro studium judaismu a rabínské literatury na Karlově univerzitě. Konzervativní vedení pražské židovské komunity však vystupovalo proti těmto návrhům.[3] V roce 1847 byl jmenován soukromým docentem hebrejštiny a rabínských jazyků a literatury na filozofické fakultě. Kromě toho v roce 1848 předložil návrhy na zřízení systému poroty, které byly rovněž implementovány.[4]

Roku 1852 byl Wesselý jmenován docentem trestního práva na Karlově univerzitě. Dne 19. srpna 1861 byl jmenován řádným profesorem práva. Byl prvním řádným profesorem židovské národnosti žijící Rakouském císařství.[3] Na filozofické fakultě vyučoval hebrejskou gramatiku, literaturu a archeologii, na právnické fakultě pak trestní právo, trestní procesní právo, encyklopedii, právní filozofii a mezinárodní právo.[5]

• Kdo je oprávněn provádět židovský svatební obřad podle zásad rakouského práva?, Borrosch a André, Praha 1839.
• Netib Emmuna. Biblický katechismus aneb průvodce prvním náboženským vyučováním izraelské mládeže , Kronberger a Rziwnatz, Praha 1840.
• תְּפִילָה יִשְׂרָאֵל (Tephilah Israel) aneb přikázání přeložená do němčiny s židovsko-německým písmem, Praha 1841.
• O společenství důkazů v rakouském občanském procesu, Haase, Praha 1844.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wolfgang Wesselý na německé Wikipedii.