Wilhelm von Tegetthoff

Wilhelm von Tegetthoff (23. prosince 1827 Maribor/Marburg – 7. dubna 1871 Vídeň) byl rakouský admirál a jeden z nejvýznamnějších velitelů v historii rakouského námořnictva. Během druhé šlesvické války v roce 1864 velel flotě v Severním moři a během rakousko-pruské války v roce 1866, ve které jej nejvíce proslavilo vítězství nad výrazně silnější italskou flotou v bitvě u Visu (1866). Někteří rakouští historici ho často považují za jednoho z nejschopnějších námořních důstojníků 19. století díky své taktické vynalézavosti, velení a inspirativnímu vedení.[1][2]

Wilhelm von Tegetthoff
Wilhelm von Tegetthoff
Narození23. prosince 1827
Maribor, Rakouské císařství
Úmrtí7. dubna 1871 (ve věku 43 let)
Vídeň, Rakousko-Uhersko
Vojenská kariéra
HodnostViceadmirál
SloužilRakouské císařství
SložkaRakouské námořnictvo
Jednotkavelitel rakousko-uherského loďstva
VelelSMS Schwarzenberg
SMS Erzherzog Ferdinand Max
VálkyDruhá válka o Šlesvicko-Holštýnsko
Prusko-rakouská válka
BitvyBitva u Helgolandu
Bitva u Visu
multimediální obsah na Commons

Život

V roce 1840 nastoupil na školu námořních kadetů v Benátkách. Školu úspěšně dokončil v roce 1845. K jeho prvnímu jmenování řádným velitelem lodi (Elisabeth) došlo v roce 1854. O čtyři roky později (1858) vedl výzkumnou (tj. špionážní) expedici napříč Egyptem a pak okolo budovaného Suezského průplavu a po pobřeží Rudého moře.

9. května 1864 vedl prusko-rakouské uskupení proti dánské flotě v nerozhodné bitvě u Helgolandu, což mu vyneslo hodnost kontradmirála, čímž se zařadil mezi nejmladší vlajkové důstojníky historie. Poté byl jmenován velitelem Levantské eskadry.

Prusko-rakouská válka

Během prusko-rakouské války 20. července 1866 se hlavní síly rakouského námořnictva vedené Tegetthofem střetly u rakouského ostrova Vis s početnější a technicky vyspělejší flotou italského admirála Carla Persana a připravily jí těžkou porážku. Itálie zde ztratila tři lodě, z toho dva nové obrněnce – elitu svého loďstva – a její dosavadní námořní převaha na Jadranu zanikla. Rakouské loďstvo prošlo bitvou beze ztrát. V souvislosti s naprostou demoralizací Italského námořnictva to znamenalo, že Itálie až do konce války nebyla schopna provádět v Jaderském moři žádné vážnější akce. Bitva u Visu byla posledním významným námořním střetnutím, ve které bylo použito taranování (pro Rakušany to představovalo východisko z nouze, neboť jejich zastaralá děla nebyla schopna účinně probíjet pancíř italských bitevních lodí). Tegetthoffovo vítězství ovlivnilo konstrukci bitevních lodí, které byly opatřovány klounem až do začátku první světové války, nicméně čas ukázal, že to byl neodůvodněný krok zpět. Tegetthofův úspěch byl podmíněn neschopností jeho protivníka, nikoliv taranováním, a moderní konstrukce námořních děl odsoudila kloun jako nepotřebný balast zhoršující plavební schopnosti lodi.

Bitva vynesla Tegetthoffovi hodnost viceadmirála a mnohá vyznamenání. Následovala studijní cesta po USA a Evropě. V roce 1867 úspěšně splnil úkol dopravit tělo popraveného mexického císaře Maxmiliána do Rakouska. Na tři roky (1867–1870) se stal velitelem rakousko-uherského loďstva, rezignoval ze zdravotních důvodů.

Tegetthoff zemřel náhle na zápal plic 7. dubna 1871 ve Vídni ve věku 43 let. Jeho hrob se nachází na hřbitově St. Leonhard ve Štýrském Hradci.[3]

Galerie
  • Wilhelm Freiherr von Tegetthoff v roce 1867

Odkazy

Reference
  1. Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine. Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 185 (PDF).
  2. Antonio Schmidt-Brentano: Die österreichischen Admirale. Band I 1808–1895, Bibliotheksverlag, Osnabrück 1997, S. 176–187.
  3. Manfred Jasser: Hoch vom Dachstein an. Das Steiermark-Brevier.Paul Neff Verlag, Wien 1990 ISBN 3-7014-0131-4 S. 64. In 1871 One florin match in today's money about six euros.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.