Wilhelm Friedemann Bach

Narodil se ve Výmaru, kde byl jeho otec zaměstnán jako varhaník a komorní hudebník ve službách vévody sasko-výmarského Arnošta Augusta I. (1707–1748). V červenci 1720, když bylo Wilhelmovi 9 let, matka náhle zemřela a Johann Sebastian Bach se v prosinci 1721 znovu oženil. Hudebnímu vzdělání syna věnoval Johann Sebastian velkou pozornost. Pro výuku klavíru zkomponoval už v roce 1720 v Köthenu Clavier-Büchlein für Wilhelm Friedemann Bach (Klavírní knížka pro Wilhelma Friedemanna Bacha), do které přispíval prvními skladebnými pokusy i Wilhelm. Další studium zahrnovalo části z Francouzských suit, Dvouhlasých invencí, Tříhlasých invencí, první svazek Temperovaného klavíru a šest Triových sonát pro varhany. Ve věku 16 let byl poslán do Merseburgu, aby studoval hru na housle u Johanna Gottlieba Grauna.

Vedle hudebního vzdělání se Wilhelmovi dostalo i dobrého klasického vzdělání. Když J. S. Bach přijal v roce 1723 místo ředitele kůru v chrámu sv. Tomáše v Lipsku zapsal Wilhelma a jeho mladšího bratra Carla Philippa Emanuela do školy u svatého Tomáše, prestižního lipského gymnázia. Bach sám, který byl sirotkem od svých deseti let, se vyjádřil, že zaměstnání v Lipsku přijal zejména proto, aby zajistil svým dětem kvalitní vzdělání. Po absolvování Thomasschule studoval nejprve práva na Lipské univerzitě a později přešel na univerzitu v Halle a vedle práv studoval také matematiku. Matematika se stala jeho celoživotním koníčkem a ve studiu matematiky pokračoval i v době svého prvního zaměstnání v Drážďanech.

V roce 1733 byl Wilhelm jmenován varhaníkem v chrámu sv. Sofie poblíž Zwingeru. Jako soutěžní skladbu při konkurzu na toto místo hrál novou verzi otcova Preludia a fugy G-dur, BWV 541. Porota ocenila Wilhelma jako jasně převyšujícího další dva kandidáty. Pověst vynikajícího varhaníka ho pak provázela po celý život. Mezi mnoha jeho žáky v Drážďanech byl také Johann Gottlieb Goldberg jehož jméno je zvěčněno v názvu skladby J. S. Bacha z roku 1742 Goldbergovské variace. Údajně si tuto skladbu u Bacha objednal ruský velvyslanec hrabě Hermann Carl von Keyserlingk a Goldberg, který byl u Keyserlinga zaměstnán, je hrál, když hrabě trpěl nespavostí.[1] Jiná verze je, že Variace byly psány přímo pro Wilhelma jako koncertní skladba.

Památník skladatele v Berlíně

Pamětní deska Wilhelma Friedemanna Bacha, (Oberwallstraße 9, Berlin-Mitte)

V roce 1746 se Wilhelm stal varhaníkem v kostele Panny Marie v Halle. V roce 1751 se oženil s Dorotheou Elisabeth Georgiovou (1721–1791), která byla o 11 let mladší a o 7 let ho přežila. Byla dcerou výběrčího daní. Pozemky, které zdědila způsobily, že se na rodinu vztahovalo vyšší daňové pásmo. Po zvýšení daní které si vyžádala úhrada nákladů sedmileté války musela část pozemků v roce 1770 prodat. Měli dva syny a dceru Friedericu Sophii, která jediná se dožila dospělosti. Její potomci se vystěhovali do Oklahomy.[2]

Wilhelm nebyl v Halle spokojený od samého počátku. V roce 1749 se přidal konflikt s ředitelem kůru Gottfriedem Mittagem, který zneužil prostředky, které byly určeny pro Wilhelma. V roce 1750 byl napomenut církevními úřady za to, že si protáhl volno povolené k vypořádání otcovy pozůstalosti v Lipsku. Učinil několik marných pokusů najít si jiné působiště: V roce 1753 se ucházel o post varhaníka v Žitavě, v letech 1758 a 1759 se zajímal o místo kapelníka ve Frankfurtu nad Mohanem.[3] Ani snaha stát se dvorním kapelníkem v Darmstadtu roku 1762 nebyla úspěšná. Z nejasných důvodů se jednání protahovalo. Místo sice nezískal, ale nějakou dobu zřejmě užíval titul „Hofkapellmeister of Hessen-Darmstadt“, jak je uveden na dedikaci Cembalového koncertu e-moll.

V červnu 1764 opustil své zaměstnání v Halle aniž by měl zajištěno náhradní. Jeho finanční situace se zhoršila natolik, že v roce 1768 požádal o návrat do Halle, nebylo mu však vyhověno. Živil se nadále pouze výukou hudby, takže není divu, že zemřel v chudobě. V roce 1770 opustil Halle a žil několik let v Braunschweigu, kde marně žádal o místo varhaníka v chrámu sv. Kateřiny. Živila ho výuka hudby a příležitostné koncertní vystupování. Roku 1774 se natrvalo přestěhoval do Berlína, kde byl zprvu příznivě přijat princeznou Annou Amálií (sestrou Fridricha II. Velikého), která sama byla schopnou cembalistkou a varhanicí. Později však, za dosud nevyjasněných okolností, upadl v nemilost. V roce 1779 se bezúspěšně pokoušel získat místo varhaníka při kostele Pany Marie. Zemřel roku 1784 v Berlíně na zápal plic.

Dřívější životopisci předpokládali, že Wilhelmova vzpurná a obtížná osobnost snižovala jeho schopnost získat a udržet bezpečné zaměstnání. Nicméně hudební vědec David Schulenberg uvádí, že to mohlo být také způsobeno změněnými společenskými podmínkami v té době, kdy se stalo obtížným pro samostatného virtuóza uspět ve vztazích k chrámu a dvoru. Kromě toho byl zřejmě méně schopen než jeho mladší kolegové psát hudbu přístupnou širší veřejnosti.[4]

Vždy byla obdivována jeho improvizační schopnost. Spekulovalo se o tom, že jeho otec nastavil ve skladbě laťku tak vysoko, že syn se spíše soustředil na rozvoj improvizačních schopností než na kompozici. Důkazem pro toto tvrzení měl být fakt, že množství jeho vlastních skladeb se výrazně zvýšilo v Drážďanech a v Halle.

Jeho dílo obsahuje mnoho chrámových kantát a instrumentálních skladeb, z nichž jsou nejpozoruhodnější fugy, polonézy, fantasie pro klavír a dueta pro dvě flétny. Obsahují mnohem více kontrapunktických prvků, které se naučil od svého otce, než skladby jeho tří bratří skladatelů. Jejich provedení má mimořádné individuální a improvizační rysy, které si získaly obdiv hudebníků koncem 19. století, kdy nastalo oživení zájmu o jeho dílo.

Wilhelm Friedemann Bach bývá zaměňován se skladatelem Wilhelmem Friedrichem Ernstem Bachem, který byl jeho synovcem. Wilhelm sám byl jedním z modelů pro filosofický dialog Denise Diderota Le Neveu de Rameau (Rameauův synovec).

Bach přitahoval pozornost umělců, kteří v jeho osobnosti spatřovali směsici geniality a dekadence, skladatele, který se nedokázal vyrovnat se životem ve stínu svého slavného otce. Roku 1858 vyšel román Alberta Emila Brachvogela Friedmann Bach, který se dočkal mnoha pozdějších vydání. Jiný německý spisovatel, Hans Franck, uveřejnil v roce 1964 román Friedemann. Der Sohn des Johann Sebastian Bach. V roce 1941 byl v Německu natočen životopisný film Friedemann Bach, který režírovali Traugott Müller a Gustaf Gründgens, který si zahrál titulní roli. Jeho otce Johanna Sebastiana hrál Eugen Klöpfer.[5]

Soupis díla zpracoval v roce 1913 dr. Martin Falck. Je dostupný např. ZDE. V závorce je uvedeno číslo Falckova seznamu a přibližný letopočet vzniku díla.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Friedemann Bach na anglické Wikipedii.

• Bitter, Carl Heinrich, Carl Philipp Emanuel und Wilhelm Friedmann Bach und deren Brüder, 2 díly, Müller, Berlin 1868, přístupné online
• Borysenko, Elena. The Cantatas of Wilhelm Friedemann Bach. Thesis (Ph.D.) Eastman School of Music, University of Rochester, 1981.
• Falck, Martin. Wilhelm Friedemann Bach; Sein Leben und seine Werke, mit thematischem Verzeichnis seiner Kompositionen und zwei Bildern. Leipzig: C. F. Kahnt, 1919.
• Helm, Eugene. "Wilhelm Friedemann Bach", in Christoph Wolff et al., The New Grove Bach Family. NY: Norton, 1983 (ISBN 0-393-30088-9), pp. 238–50.
• Kahmann, Ulrich. Wilhelm Friedemann Bach. Der unterschätzte Sohn. Bielefeld: Aisthesis, 2010.
• Schulenberg, David. The Music of Wilhelm Friedemann Bach. Rochester: University of Rochester Press, 2010.
• Peter Wollny: Studies in the Music of Wilhelm Friedman Bach. Sources And Style. Diss. Harvard 1993.
• Daniel Hensel: Wilhelm Friedemann Bach. Epigone oder Originalgenie, verquere Erscheinung oder großer Komponist?; Stuttgart, April 2011, ISBN 978-3-8382-0178-8
• Percy M. Young: Die Bachs 1500–1850; Leipzig: VEB Deutscher Verlag für Musik, 1978

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Friedemann Bach na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bach v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Friedemann Bach
• Volně přístupné partitury děl od Wilhelma Friedemanna Bacha v projektu IMSLP
• Wilhelm Friedemann Bach na projektu Musopen
• The New Grove Dictionary
• W. F. Bach - opomenutý syn
• Cembalové koncerty Wilhelma Friedemanna Bacha
• Dueta pro dvě flétny v MP3
• Seznam díla