Wilhelm Friedrich Ernst Bach

Hrob skladatele.

Wilhelm Friedrich byl nejstarším synem Johann Christopha Friedricha Bacha a vnukem Johanna Sebastiana Bacha, který se proslavil jako hudební skladatel.

Studoval u svého otce a v roce 1778 absolvoval krátkou stáž u svého strýce Carla Philippa Emanuela v Hamburku. Ještě téhož roku odcestoval za dalším strýcem Johannem Christianem do Londýna, kde se živil jako klavírní virtuóz a učitel hudby. Po strýcově smrti se vydal na dlouhou koncertní cestu, při níž navštívil Holandsko a Paříž.

V roce 1784 se Wilhelm Friedrich Ernst Bach stal hudebním ředitelem v Mindenu, nedaleko svého rodiště.[1] Při příležitosti návštěvy pruského krále Fridricha Viléma II. v roce 1789 zkomponoval kantátu Westphalens Freude ihren vielgeliebten König bey sich zu sehen (Radost Vestfálska z návštěvy svého milovaného krále), která zanechala na krále takový dojem, že Bacha jmenoval kapelníkem a cembalistou na dvoře královny Frederiky Luisy Hesensko-Darmstadtské, kterou též vyučoval hudbě. V roce 1795 se neúspěšně ucházel o místo dvorního kapelníka v Bückeburgu. Po smrti Fridricha Viléma II. pokračoval ve funkci dvorního kapelníka i u manželky Fridricha Viléma III. Luisy Meklenbursko-Střelické. Byl učitelem pruských princezen až do roku 1819, kdy odešel do výslužby s platem 300 tolarů.

Zemřel 25. prosince 1845 v Berlíně. Je pochován na hřbitově II. Sophiengemeinde Berlin.