Wettersteinský vápenec

Wettersteinský vápenec (německy Wettersteinkalk, anglicky Wetterstein Limestone) je pevný, zpravidla (světle) šedý vápenec, středně až svrchnětriasového stáří (ladin-spodní karn). Představuje horninu typickou pro jižnější jednotky Alp, Karpat a Dinarid.

Umělý odkryv ve wettersteinském vápenci ve stráni planiny Horný vrch. Hornina je prostoupena puklinami, puklinovými systémy a krasovými kavernami. Svrchní horizont se rozpadá v důsledku biomechanického vlivu kořenových soustav dřevin

Litologie

Obvykle představuje bílé až světle šedé (bílé až hnědošedé) masivní, vzácně hrubě lavicovité ogranodetritické vápence. Organický detrit je při pozornějším pohledu viditelný pouhým okem nebo standardní lupou. Pouhým okem i mikroskopicky je podobný steinalmskému vápenci, odlišuje se však stářím a přítomností rozsáhlých rifových těles. Wettersteinské vápence představují objemově i plošně nejvýznamnější část střednětriasových karbonátových platforem prostorů silicika i hronika.[1]

V rámci sekvence wettersteinských vápenců se místy nacházejí i wettersteinské dolomity. V rámci sedimentárního sledu wettersteinské vápence zpravidla překrývají steinalmské vápence a samy jsou překryty lunzskými vrstvami nebo raminskými vápenci[1].

Sedimentační prostředí

Vápenec tohoto typu představuje obvykle sedimenty mělkého moře hloubky do 50 metrů. Oblast sedimentace se nacházela v subtropickém až tropickém podnebném pásmu.[2] Horniny vznikaly v rifové až predrifové zóně (laguně).[3]

Stáří

Wettersteinské vápence představují horniny středně až svrchnětriasového stáří, přesněji stupně ladin až spodní karn (kordevol)[4]

Historie pojmu

Název je odvozen od pohoří Wetterstein v Severních vápencových Alpách v Německu a Rakousku.

Charakteristika souvrství ve slovenské literatuře

V rámci stratigrafie mezozoika Slovenského krasu podává obšírnou „charakteristiku, vymezení a zkameněliny“ wettersteinských vápenců (doslovně: světlé masivní vápence (wettersteinské)) Ján Bystrický.[5] V souvrství ho popisuje spolu s jeho ekvivalentem – wettersteinským dolomitem – jeho charakteristiku podávají M. Mišík a D. Reháková (2007).[6]

Charakteristiku wettersteinských vápenců vůči regionální geologii Západních Karpat lze nalézt také v monografii D. Andrusova (1959)[7], resp. ve II. části Regionální geologie Československa (M . Mahel, T. Buday (eds.), 1968).[8]

Paleontologie, faciální typy, rozšíření v rámci Slovenska

Dominantní skupinou fosilií wettersteinských vápenců jsou rezidua řas z čeledi Dasycladaceae (především Diplopora annulata) a plžů (srovnej[9]). Ján Bystrický[10] uvádí, že „kromě vertikálního členění se ve wettersteinských vápencích v posledních letech uplatňuje i horizontální členění. Obvykle se odlišují dvě faciální oblasti: oblast rifů a lagunární. Lagunární fácie wettersteinských vápenců tvoří např. Planinu Dolný vrch ve Slovenském krasu, fácie rifů zase například Silickou planinu.

Rozšíření

Alpy

V severních a jižních vápencových Alpách tvoří vrcholové partie nebo podloží pohoří. Vrcholovými částmi jsou:

V jižních Alpách především:

  • nejvyšší hora Marmolada
  • stejně jako vrchy na západním okraji Dolomit (kde je svrchní vrstva dolomitu už odstraněna): Geislerspitzen, Schlern a Langkofel, Rosengarten, Latemar
  • na jihu Dolomit skupina Pale di San Martino

Na Slovensku

Na Slovensku je Wettersteinský vápenec znám hlavně z mělkovodních vývojů v tektonických jednotkách silicika a hronika. Vytváří plošně i objemově rozsáhlé soubory.

V rámci silicika Slovenského krasu se značnou mocností 800-1200 m.[11] Na Slovensku je rozšířen i v Slovenském ráji, na Muránské planině, v Košické kotlině (Medzevská pahorkatina) apod.

V rámci hronika tvoří součást např. nedzovského, strážovského a příkrovu Tlsté, tedy horninových komplexů sedimentujících v tzv. mojtínské-harmanecké karbonátové plošině a plošině Čierného Váhu.[12]

Krasovění, chemické a fyzikální vlastnosti
Planinový reliéf na wettersteinském vápenci v podmínkách Slovenského krasu. Vlevo v pozadí masiv západní části planiny Dolný vrch (lagunární facie wettersteinského vápence), vpravo jihovýchodní část masivu Silické planiny (rifová facie wettersteinského vápence). V popředí zvlněný reliéf na spodnětriasových souvrstvích (Turnianska kotlina a Silické úbočí)

Wettersteinský vápenec výborně podléhá krasovatění, protože až téměř z 98 % představuje čistý uhličitan vápenatý (CaCO3). Pokud je hornina prostoupena puklinami, resp. jinými diskontinuitami, mohou v ní vznikat podzemní krasové útvary a v nich specifická výplň (speleotémy). V největším krasovém území Slovenska – Slovenském krasu – se ve wettersteinských vápencích nachází odhadem až 90 % jeskyní z celkového počtu více než 1200. Ve vztahu k mechanickým vlastnostem při speleologické činnosti (prolongace) lze wettersteinské vápence subjektivně hodnotit jako méně rigidní než napr. gutensteinský vápenec nebo pseudoreiflinský vápenec; ty kladou při mechanickém rozvolňování mnohem větší odpor.

Průmyslové využití

Wettersteinský vápenec se k průmyslovému využití těží ve velkolomu Včeláre na planině Dolní vrch (od roku 1964). Geologové J. Antaš a J. Bartalský (1995)[13] uvádějí na ložisku ve vápencovém komplexu ladinu čtyři faciálně odlišné typy vápence. Surovina se podle uvedených autorů těží pro potřeby východoslovenských železáren (v současnosti U.S. Steel) a cementárna u Turni nad Bodvou (v současnosti Holcim). Těžba masivního wettersteinského vápence probíhá i v Gombaseckém lomu na Plešivecká planině (od roku 1906).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Wettersteinský vápenec na slovenské Wikipedii a Wettersteinkalk na německé Wikipedii.

  1. Mello, J. (ed.), Filo, I., Havrila, M., Ivan, P., Ivanička, J., Madarás, J., Németh, Z., Polák, M., Pristaš, J., Vozár, J., Vozárová, A., Liščák, P., Kubeš, P., Scherer, S., Siráňová, Z., Szalaiová, V., Žáková, E., 2000, Vysvetlivky ku geologickej mape Slovenského raja, Galmusu a Hornádskej kotliny 1: 50 000. ŠGÚDŠ, Bratislava, 303 s.
  2. Vladár, J. a kol., 1982, Encyklopédia Slovenska, VI. zväzok, písmená T – Ž a dodatky. Veda, Bratislava, s. 472
  3. Carena, S., Friedrich, A.M., Lammerer, S., 2011, Geological Field Trips in Central Western Europe: Fragile Earth International Conference, Munich, September 2011. Field Guide 22. The Geological Society of America, Boulder, s. 87
  4. Bystrický, J., in Andrusov, D., Samuel, O. (Eds.), 1985, s. 337
  5. Bystrický, J., 1964, Slovenský kras. Stratigrafia a Dasycladaceae mezozoika Slovenského krasu. Ústredný ústav geologický, redakcia Bratislava roku 1964 vo Vydavateľstve SAV v Bratislave, s. 59-64
  6. Mišík, M., Reháková, D., 2007, Dolomity, dolomitizácia a dedolomitizácia v horninách Západných Karpát. Veda, vydavateľstvo SAV, Bratislava, s 36-37
  7. Andrusov, D., 1959, Geológia československých Karpát. Slovenská akadémia vied, sekcia matematických a prírodných vied, s 43-47
  8. Maheľ, M., Buday, T., 1968, Regional geology of Czechoslovakia. Part II. Geological survey of Czechoslovakia, Academia, Ústřední ústav geologický, Praha, s. 723
  9. Bystrický, J. in Andrusov, D., Samuel O., (Eds.), 1985, s. 336
  10. Andrusov, D., Samuel, O., (eds.), 1985, s. 336
  11. Mello, J., Elečko, M., Pristaš, J., Reichwalder, P., Snopko, L., Vass, D. Vozárová, A., Gaál., Ľ., Hanzel, V., Hók, J., Kováč, P., Slavkay, M., Steiner, A., 1997, Vysvetlivky ku geologickej mape Slovenského krasu 1:50 000. Vydavateľstvo Dionýza Štúra, Bratislava, s. 90-91.
  12. Havrila, M., 2011, Hronikum: paleogeografia a stratigrafia (vrchný pelsón - tuval), štrukturalizácia príkrovu a stavba. Geologické práce, Správy, 117, s. 7-113
  13. Grecula, P. (Ed.), 1995, Ložiská nerastných surovín Slovenského rudohoria. Zväzok 1. Geocomplex, Bratislava, s. 703-704

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.