Walter Minor 6

Walter Minor 6 jsou šestiválcové invertní řadové vzduchem chlazené letecké motory, vyvinuté pod vedením ing. Františka Adolfa Barvitia v roce 1936 (Minor 6-I, Minor 6-II). Motor navázal na předchozí, základní typ čtyřválcových motorů Walter Junior z roku 1932 a na svého mladšího bratra Walter Minor 4 (1934). Byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze XVII - Jinonicích. Na modernizaci řadových pístových motorů Mikron a Minor se pracovalo tajně už za války. Hned v únoru 1946 byl představen Walter Minor 4-III, krátce po něm, rovněž v roce 1946, Walter Mikron III a Walter Minor 6-III/6-III-S. Po II. světové válce vedl konstrukci těchto verzí ing. Bohuslav Šimůnek. Poslední modernizací, kterou v Jinonicích provedl, byl motor M-337 (1959).[1][2] Výroba těchto šestiválcových motorů pokračuje i v 21. století, ve s.p. LOM Praha.

Minor 6
Walter Minor 6-III, muzeum Kbely
Typřadový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktéring. František Adolf Barvitius (1936–1940), ing. Bohuslav Šimůnek (od r. 1945)
První rozběh1936
Vyrobeno kusů1508 (Walter 6-III), 1147 (Walter M-337), ca. 500 Walter/IMR Minor J-W-6/III
Výroba1936–1964 (Walter/Motorlet)
Vyvinut z motoruWalter Junior 1932–1934
Další vývojAvia: M-437 (1965), M-137 (1973)
LOM: M137A/M137AZ, M337A/M337AK/M337C (1992)
Varianty6-I, 6-II, 6-III, 6-III-S, M-337

Vznik a užití Walter Minor 6-I, Minor 6-II
Walter Minor 6-I (1936)

Výroba probíhala od roku 1936 a na svou dobu šlo o pokročilou konstrukci, která disponovala ocelovými válci, hliníkovými hlavami a rozvodem OHV. Vrtání bylo 105 mm a zdvih 115 mm. Krátce po uvedení Minoru 6 (následně označované jako 6-I) následovala vylepšená verze Walter Minor 6-II. Výkon předválečné verze Minor 6-II dosahoval jmenovitého výkonu až 140 k (103 kW) a vzletového výkonu 155 k (114 kW).[3] Tyto motory prvních dvou verzí se vyráběly v letech 1936-1939, avšak uplatnily se jen výjimečně, protože měly problémy s nedostatečným chlazením zadních válců.

Světovou premiéru si motor Walter Minor 6 odbyl od 13. listopadu 1936 na XV. mezinárodním aerosalónu v Paříži, kde byl představen na stánku továrny Walter s dalšími 4 novými motory zavedenými do výroby v roce 1936 (Walter Major 6, Walter Sagitta, Walter Scolar, Walter Super Castor).[4]

Vznik a užití Walter Minor 6-III, Walter M-337
Walter Minor 6 I - osvědčení CINA (1938)
Walter Minor 6-III (1946)
Walter Minor 6-III (1946)
Walter Minor 6-III (1946)
Walter Minor 6-III-S (1946)
Walter Minor 6-III-S (1946)
Walter Minor 6-III, 6-III-S (charakteristiky)

Po válce v roce 1946 konstrukční tým již pod vedením ing. Bohuslava Šimůnka přišel s další, vylepšenou verzi Minor 6-III (typové označení M-135). Tento motor byl vyráběn i v kompresorové verzi Minor 6-III-S (typové označení M-335) se stejným jmenovitým výkonem (1946). Pod vedením ing. Šimůnka vznikla v Motorletu v roce 1959 ještě varianta Walter M-337Sh (Walter Minor 6-III-Sh) s kompresorem a s nízkotlakým vstřikováním paliva před sací ventily o vzletovém výkonu 154 kW/210 k při 2750 ot/min.[2] Verze M-337Sh využívala 8 patentů ing. Šimůnka, které byly schváleny (1947–1959) a chráněny Patentovým úřadem v Praze.[5]

Oproti předválečným verzím byly použity častěji výkovky než odlitky a použité oceli Poldi byly komplexněji legovány. Kliková skříň byla odlita z hořčíkové slitiny (elektron), z chromvanadiové oceli Poldi byl vykován klikový hřídel, měl 7 kluzných ložisek z olovnatého bronzu a 1 válečkové ložisko, čepy a válce z výkovků byly nitridovány, ojnice a písty byly vykovány z hliníkové slitiny, odlitá hlava válců ze slitiny hliníku byla snímatelná, rozvod OHV s nitridovanými zvedacími tyčinkami, tlakové mazání oběžné se suchou skříní.[6]

Jmenovitý výkon vzrostl na 160 k (118 kW) při 2500 ot/min a cestovní výkon dosahoval hodnoty 120 k (88 kW) při 2300 ot/min. Zdvihový objem při vrtání 105 mm a zdvihu 115 mm byl zachován na „předválečné“ hodnotě 5,97 l. Rovněž se nezměnil kompresní poměr 6:1, pronikavě však byla snížena hmotnost na 128,5 kg. I současně uvedená verze s vypínatelným kompresorem měla jen 135,5 kg. Kompresorová verze Walter Minor 6-III-S měla stejný nominální výkon, avšak maximální startovací činil 180 k (132 kW) při 2600 ot/min. Kompresor pracoval s převodem 1:7,4.[2]

Příslušenství obou motorů Minor 6-III bylo v zásadě zachováno s předválečnými verzemi, až na několik nutných změn vyvolaných poválečnými odběratelsko-dodavatelskými vztahy se zahraničními firmami a také vývojem některých komponent jinonickou továrnou. Zdvojené karburátory typu Walter 45, zdvojená zapalovací magneta Scintilla typu NVK-6 Z2 a AVK-6 Z2, na přání byla dodávána dvojité palivové čerpadlo Walter 2M50, 1–2 dynama. Spouštění motoru bylo možné buď ručně (Walter R25) a nebo i elektricky (Walter RE25). Později byl alternativně montován elektrický startér Walter E70.[6]

V roce 1959 byla v Motorletu po úspěšné státní zkoušce zahájena sériová výroba posledního šestiválcového invertního vzduchem chlazeného pístového motoru, Walter M-337 s vyšším vzletovým 210 k/154 kW a jmenovitým výkonem 170 k/125 kW, s vypínatelným kompresorem a s přímým vstřikováním paliva.[7] Na tomto motoru byly využito celkem 8 patentů ing. B. Šimůnka (CS 76219 , CS 77523, CS 79572, CS 80021, CS 82317, CS 89934, CS 94425 a CS 102610)[5]. Kompresor prodloužil délku motoru na 1 410 mm.[8] Tyto motory byly úspěšně jak u tuzemských, tak i u zahraničních aplikací. V rychlém sledu po sobě přibývají aplikace, jako choceňský letoun M-3 Bonzo (1948), experimentální letoun Praga XE-55 (1949), od roku 1956 dlouhá řada Trenérů, Bohatýrů a Akrobatů (Z-226, Z-326, Z-526) a konečně na sklonku 50. let Let L-200 Morava.

Šestiválcových motorů Minor 6-III bylo v letech 1947–1963 vyrobeno 1508 kusů a motorů M-337 1147 ks v letech 1960–1964. Celkem to bylo 2655 motorů.[9] V tomto počtu nejsou zahrnuty motory vyrobené v jugoslávské Rakovici, kterých bylo přes pět set.[10]

Motor Walter Minor 6-III se od roku 1950 vyráběl v licenci jugoslávskou továrnou Industrija Motora Rakovica (srbsky Индустрија Мотора Раковица, ИМР) z Bělehradu pod označením Walter/IMR Minor J-W-6/III. V Jugoslávii dosáhl poměrně širokého rozšíření. Byl zastavován do letounů Polikarpov Po-2W (licence), Ikarus 211, Ikarus 231, Ikarus 451, Ikarus Aero 2D, KB-6 Matajur, Let LK-1 ... [11] Tato továrna licenci dále „rozvinula“, když v polovině 50. let doplnila tento motor reduktorem. Reduktorová verze tohoto motoru byla označena jako Walter/DMB DM-6R. Vzletový výkon byl z původních 160 k/118 kW snížen na 155 koní/114 kW a jmenovitý ze 140 k/103 kW na 116 k/85 kW. Takto modifikovaný motor měl problémy s vibracemi (při některých režimech), které se přenášely na celý letoun, kde byl použit, Ikarus Kurir. O mnoho let později se o stejný krok pokusila Avia (Automobilové závody n.p.), když v letech 1964-5 připravovala motor Avia M-337 s reduktorem označený jako M-437, ale tato verze zůstala pouze v prototypu.[2]

Další vývoj po roce 1964

Poté, co se Motorlet n.p. soustředil pouze na vývoj a výrobu proudových (M701) a turbovrtulových motorů (M601, M602), byla v roce 1964 výroba pístových motorů rozhodnutím nadřízených orgánů převedena do společnosti Avia v Praze 9 – Letňanech (tehdy Automobilové závody n.p.), která motory Walter M-337 dále vyvíjela, čímž vznikly verze jako Avia M-337, Avia M-437 s reduktorem (1965) a dvě verze Avia M-137 (1973, 1980). Touto delimitací byla předána konstrukční a výrobní dokumentace (technologické postupy), přípravky, speciální nářadí i jednoúčelové stroje, speciální stojany a zařízení za zkušeben. Ing. Bohuslav Šimůnek na to vzpomínal: „Tehdy nás ve Waltrovce v roce 1964 naložili na ‚lopatu‘ a i s obráběcími stroji nás vyvezli do Avie. Tehdy do Avie jsme nakonec přešli jen tři konstruktéři a pomáhali jsme tam při zahájení výroby našich řadových motorů. Té bylo určeno jen malé místo v koutě továrny.“[12]

V Avii v tom období byla ukončena výroba dvoumotorového dopravního letounu Avia Av-14 (Iljušin Il-14) a pístových motorů Avia M-82 (Švecov AŠ-82T), které tam byly licenčně vyráběny v období 1954–1961.[13] Vývoj motorů v „delimitované“ konstrukční skupině ing. Bohuslava Šimůnka v Avii pokračoval, roce 1970 byl zaveden motor M-337A určený pro letoun Z-43, v roce 1973 motor M-137A (bez kompresoru) a konečně v roce 1980 model M-337AK určený i pro víceúčelový letoun Z-142. Tyto nové modely se lišily od původních verzí Sc a Sh adaptací olejového a palivového systému umožňujícího akrobatický provoz. Poslední nové motory typu M-137A/AZ a M-337A/AK pro akrobacii umožňovaly tzv. vysokou pilotáž, všechny modely pak měly delší provozní lhůtu v porovnání s výchozími modely. V letech 1964–1965 probíhal vývoj nejsilnější verze M-437 (s kompresorem a s reduktorem, výkon 184 kW/250 k), ale tento motor zůstal jen v prototypu. O něco menší výkon než M-437 měly speciální verze M-338 (180 kW/245 k) pro dvoumotorový kunovický letoun L-210, ale ani tento letoun (a motor) se nedostaly do sériové výroby.[2]

V letech 1964-1992 bylo v Avii vyrobeno přes 2 000 ks těchto motorů.[7] Ale ani v tomto podniku výroba Minorů nevydržela, po téměř 30 letech byla výroba opět přemístěna. Proces delimitace z již přejmenované společnosti na AVIA, a.s. do LOM PRAHA s.p. byl ukončen v roce 1992. Od tohoto roku se LOM PRAHA stal hlavním projektantem invertních pístových motorů s výhledem pokračovat ve vývoji a sériové výrobě motorů a náhradních dílů. Tento podnik Minory dále modernizoval a vyrábí je i v 21. století.[7]

Walter M-337 (LM Kbely)

Varianty

Walter/Motorlet Praha-Jinonice (1936–1964)

  • Minor 6-I, Minor 6-II, Minor 6-III, Minor 6-III-S, M-337

Avia (Automobilové závody n.p., Avia s.p., Avia a.s.) Praha-Letňany (1964–1992)

  • Avia M337/M337A/M337AZ, Avia M437, Avia M338, Avia M137A/M137AZ

LOM PRAHA s.p. (1992–)

  • M137A/AZ, M337A/AK/B/C

Použití

Walter Minor 6, Walter Minor 6-II, Walter Minor 6-III, Walter Minor 6-III-S, Walter M-337

Avia M-337, Avia M-437, Avia M-137/137A/137AZ, Avia M-337A/AK, LOM M137A/AZ, M337A/AK/B/C

Specifikace (Minor 6-I)

Technické údaje
  • Typ: vzduchem chlazený, pístový, invertní, letadlový řadový šestiválec
  • Vrtání: 105 mm
  • Zdvih: 115 mm
  • Objem válců: 5 975 cm3
  • Délka: 1 119 mm
  • Šířka: 440 mm
  • Výška: 630 mm
  • Suchá hmotnost: 148 kg

Součásti
  • Ventilový rozvod: Jeden sací a jeden výfukový ventil jeden válec, rozvod OHV.
  • Palivová soustava: Karburátor
  • Předepsané palivo: benzín, oktanové číslo min. 77
  • Spotřeba paliva: 250–260 g·k−1·h−1
  • Mazací soustava: Suchá kliková skříň
  • Chladicí soustava: Chlazení vzduchem

Výkony
  • Nominální výkon: 140 k (103 kW) při 2 300 ot/min
  • Maximální výkon: 155 k (114 kW) při 2600 ot/min
  • Kompresní poměr: 6 : 1
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,76 kW/kg na cestovní výkon

Galerie
  • CSS-11, prototyp (SP-BAH, 1948)
  • Ikarus Aero 2
  • Ikarus Kurir
  • Let L-200 Morava
  • Let L-200 (LM Kbely)
  • LIBIS KB-6T Matajur-Trised
  • LWD Zuch 1 (torzo)
  • M-3 Bonzo (1948)
  • M-3 Bonzo (1948)
  • Moravan Z-135 (1965)
  • Zlín Z-226T Trener 6
  • Zlín Z-326 Trenér Master
  • Zlín Z-326A Akrobat

Odkazy

Reference
  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 220–222, 272–273.
  2. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 161--163, 208–209.
  3. Gunston 1989, p.174.
  4. BENEŠ, Pavel. Československý průmysl na XV. mezinárodní letecké výstavě v Paříži. Letectví. Listopad 1936, roč. XVI. (1936), čís. 11, s. 433–4. Dostupné online.
  5. zadat "původce: Bohuslav Šimůnek". Databáze patentů [online]. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2020-02-05 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
  6. FABINGER, F. dr. ing. a kol. OK - Československo. I. vyd. Praha: ČS. ZÁVODY KOVODĚLNÉ A STROJÍRENSKÉ, národní podnik, PRAHA XVII. - Jinonice, 1946, p. 120
  7. O nás - pístové motory [online]. Praha - Malešice: LOM PRAHA s.p., 2002 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  8. FULTON, Ken. Piston Engine Survey. Flight International. 19.7.1973, roč. Volume 104. (1973), čís. 3338, s. 98–99. Dostupné online.
  9. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice [cit. 2019-05-03]. Dostupné online.
  10. GRČAR, Stane. KB-6 Matajur, Kako smo ga ustvarjali [online]. peterkarner.webs.com [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
  11. Walter / IMR Minor J-W-6/III [online]. Bělehrad: Muzej vazduhoplovstva [cit. 2019-12-17]. Dostupné online.
  12. ŠIMŮNEK, Bohuslav. Letadlové pístové motory u nás. Letectví a kosmonautika. Roč. 1989, čís. 23, s. 2–3.
  13. NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. I. vyd. Praha: NADAS, 1981. 392 s. S. 313–314.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.