LWD Zuch

V roce 1948 byl konstrukčním týmem Tadeusze Sołtyka vyvinut výcvikový a akrobatický letoun LWD Zuch. Toto letadlo bylo navazující variantou k vojenskému letounu LWD Junak (1948), bylo však určeno pro polské civilní aerokluby. První prototyp Zuch-1 byl osazen československým šestiválcovým invertním motorem Walter Minor 6-III o jmenovitém výkonu 160 k/118 kW. Prototyp (výr. č. 17) zalétal 1. září 1948 Anton Szymański na lodžském letišti Lublinek (IATA: LCJ, ICAO: EPLL).[3] Letové zkoušky prokázaly dobré letové vlastnosti a schopnost provádět všechny figury vyšší letecké akrobacie.[4] Tovární testy trvaly od podzimu 1948 do jara 1949.[2] Státní zkoušky letoun absolvoval ve varšavském Ústředním leteckém ústavu (Główny Instytut Lotnictwa) od července 1949. do listopadu 1949.[5]

LWD Zuch-1, prototyp (Letectví, květen 1949)

Přes dobré letové vlastnosti nevstoupil do sériové výroby, protože Polsko nezískalo licenci k výrobě motorů Walter Minor 6.[3] Polsko sice usilovalo o zakoupení licence k výrobě tohoto motoru, ale k dohodě o prodeji s podnikem Motorlet, n.p., Praha - Jinonice, resp. s jeho nadřízeným orgánem Československé závody kovodělné a strojírenské (ČZKS), národní podnik přes PZO Kovo Ltd. nedošlo.[6]

Proto bylo rozhodnuto použít německé, sedmiválcové hvězdicové motory Siemens Bramo Sh 14. Letadlo s tímto motorem bylo označeno jako Zuch-2. První let se uskutečnil 1. dubna 1949, zalétavajícím pilotem byl na letišti Lublinek opět opět Anton Szymański.[7] Zuch-2 byl v prototypu hotov o měsíc dříve, než ukládal plán, jako splněný závazek zaměstnanců LWD k 1. máji.[4] Výkonově (rychlostí) byl na tom Zuch-2 o něco hůře než Zuch-1 vzhledem k většímu aerodynamickému odporu. Schvalovací zkoušky byly prováděny opět v Ústředním leteckém ústavu (Główny Instytut Lotnictwa) od května do listopadu 1949. Tato verze byla potom vyrobena pro polské aerokluby v sérii 5 letounů.[8]

LWD Zuch-1, pohled na vztlakové klapky a kabinu (Letectví, květen 1949)

V roce 1949 byly Experimentální letecké dílny (Lotnicze Warsztaty Doświadczalne) převedeny z působnosti ministerstva spojů na ministerstvo těžkého průmyslu. Následně byl podnik přejmenován na WSK (Wytwórnie Sprzętu Komunikacyjnego) č. 6. Továrna LWD v Lodži byla zrušena v první polovině roku 1949. Většina techniků přešla do experimentálního centra CSS ve Varšavě (Centralne Studium Samolotów). Do Varšavy byla přepravena letadla, nedokončené projekty, stroje a veškerá technická zařízení. V říjnu 1950 konstruktér, ing. Tadeusz Sołtyk nastoupil na pozici hlavního projektanta v PZL WSK č. 4 Okęcie, vytvořeného z rozpuštěného podniku CSS.[5]

Torzo letounu LWD Zuch-1

Konstrukce Zucha byla podobná LWD Junaku-1. Hlavní rozdíl byl v motoru, Junák používal sovětský hvězdicový pětiválec Švecov M-11 FR. Na rozdíl od Junáka měl Zuch jednoduché, samonosné podvozkové nohy s kapotovanými koly.[9] Zuch byl také vybaven dělenými křidélky a měl mírně zvětšené kormidlo (podobná vylepšení byla později použita i u Junáku-2).

Konstrukce letounu zůstala bez zásadních změn. Celodřevěná vnější křídla a trup s centroplánem, svařený z ocelových trubek a potažený plátnem.[4] Letoun Zuch byl smíšené konstrukce (ocel a dřevo), dolnokřídlý jednoplošník, konvenční dispozice. Trup tvořil ocelový rám pokrytý plátnem, vpředu opláštěný kovovým plechem. Měl dřevěná křídla lichoběžníkového tvaru, pokrytá plátnem a překližkou. Byl vybaven vztlakovými klapkami.[1] Uzavřený kokpit se dvěma sedadly v tandemovém uspořádání pod vícedílným krytem. Konvenční pevný podvozek s ocasním kolem. Zadní kolo zlepšilo manévrování stroje na zemi.[5] U Zucha-2 bylo zdokonaleno pérování podvozkových kol, jejichž vidlice byla výkyvná.[4]

Motor byl osazen dvoulistou dřevěnou vrtulí. Zuch-2 osazený sedmiválcovým hvězdicovým motorem Bramo Sh 14 měl aerodynamický kruhový kryt NACA, z něhož "vyčnívaly" kapkovitými výběžky pouze hlavy válců.[10]

Walter Minor 6-III (1946) použitý u LWD Zuch-1

První varianta Zuch-1 byla poháněná motorem Walter Minor 6-III v prodloužené, šikmé přídi letounu. Tento prototyp sloužil v aeroklubech od srpna 1950 do prosince roku 1955 s imatrikulací SP-BAD. Byl to první poválečný polský akrobatický letoun.[5]

Druhý prototyp Zuch-2 (SP-BAG) byl vybaven hvězdicovým motorem Bramo Sh 14A. Přes osazení motoru aerodynamickým krytem NACA dosahoval letoun kvůli zvýšenému odporu vzduchu nižší maximální rychlosti 222 km/h ve srovnání s 244 km/h u verze Zuch-1. Tento prototyp létal do roku 1959.[10]

Zásadním důvodem pro použití motorů Bramo Sh-14A se ukázala skutečnost, že ustupující německá vojska Wehrmachtu zanechala v letech 1944-5 na polském území velké množství motorů Sh 14A (asi 200).[1] Později se uvádělo, že Polsko dostalo od Německa tyto motory jako část reparací.[4] Továrna LWD v roce 1950 postavila s těmito "trofejními" motory prototyp a sérii 5 strojů Zuch-2. Nesly imatrikulace SP-BAL č. 21, SP-BAM č. 22, SP-BAN č. 23, SP-BAO č. 24, SP-BAP č. 25 a sloužily v aeroklubech v letech 1952 až 1955, s výjimkou letounu s imatrikulací SP-BAM (výr. č. 22), který sloužil od února 1952 až do prosince 1963.[11]

Letadla byla provozována v aeroklubech jako výcviková a turistická letadla.[2]

Všechny tři dochované letouny jsou umístěny v Muzeu polského letectví v Krakově (Muzeum Lotnictwa Polskiego) v různém stavu zachovalosti. Muzeum, které vzniklo v polovině 60. let, využívá některá zařízení bývalého vojenského letiště v Krakově (Rakowice-Czyzyny).

K dnešnímu dni přežily tři kopie těchto letadel: prototyp LWD Zuch-1 (SP-BAD) a dvě sériová letadla LWD Zuch-2 (SP-BAM, SP-BAO). Pouze SP-BAM (výr. č. 22) je vystaven v expozici letadel, ostatní letouny jsou částečně poškozené, popř. nekompletní.[6]

Prototyp Zuch-1 byl předán v roce 1956 do dílen technické části Národního muzea ve Vratislavi (Muzeum Narodowe Wrocław). Od roku 1963 je deponován v nekompletním stavu v Muzeu polského letectví v Krakově.[2]

Letoun LWD Zuch-2 (SP-BAM) byl v roce 1964 dopraven do dílen opravny APRL v Krosně (Zakładady Naprawczne Aeroklubu PRL w Krośnie). Po opravě byl exponátem na výstavě 20. výročí Polské lidové republiky, která se konala v roce 1965 na bývalém letišti Kraków-Rakowice-Czyżyny. Po výstavě zde letoun zůstal jako exponát vznikajícího leteckého muzea.[12] V roce 2015 letadlo prošlo komplexní obnovou z dotace Ministerstva kultury a Národního dědictví,[7] kterou provedla od května do listopadu 2015 společnost Opravna leteckých zařízení Antoni Nowak (Zakład Naprawczy Sprzętu Lotniczego Antoni Nowak).[11]

• Zuch-1 (SP-BAD): první prototyp osazený motorem Walter Minor 6-III, 1 letoun
• Zuch-2: druhá, sériová verze (prototyp SP-BAG a 5 sériových SP-BAL až SP-BAP), 6 letounů s motorem Siemens Bramo Sh-14A

LWD Zuch-2 v Krakově

• Polsko Polsko
  • Aeroklub republiky Polské (A.R.P.)

LWD Zuch-1, skica (Letectví 1949)

Data pro Zuch-1 a (Zuch-2) dle[2][13]