Walter Jupiter

Walter Jupiter byl v licenci vyráběný, britský 9válcový hvězdicový motor původně vyráběný firmou Bristol Engine Company (Bristol Jupiter). Vznikl na konci první světové války. Celá řada vylepšení a postupný vývoj z něj udělaly jeden z nejlepších motorů své doby. Ve 20. a 30. letech se montoval do celé řady různých letounů a byly vyrobeny tisíce motorů Jupiter všech verzí, a to jak firmou Bristol, tak i licenčně v zahraničí. Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol. v Praze-Jinonicích pro výrobu jeho dokumentaci nakoupila jako sublicenci francouzského motoru Gnome-Rhône 9A Jupiter, protože původní vlastník práva prodal právě francouzské společnosti.[1] Francouzská sublicence byla zakoupena proto, že měla dokumentaci zpracovánu v metrických mírách, zatímco anglická byla v mírách palcových.

Walter Jupiter IV (1927)
Jupiter
Hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI
Typhvězdicový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktérlicence Gnome-Rhône Jupiter
První rozběh1927
Vyrobeno kusů276
Výroba1927–1933
VariantyJupiter IV, Jupiter VI, Jupiter VII, Jupiter VIII-R

Vznik a vývoj

Ve druhé polovině dvacátých let 20. století byly na československých vojenských i civilních letadlech poměrně hojně používány výkonné lehké hvězdicové devítiválce Walter Jupiter. Jejich potřebu vyvolalo Ministerstvo národní obrany (MNO) tak, aby byly tyto motory k dispozici pro připravované letouny Aero, Avia a Letov vyšších kategorií. Nejednalo se ovšem o „prostou“ licenční výrobu. V objednávce si MNO vymínilo svým zadáním, že sice motory musí být vyráběny přesně podle licenčních výkresů s dodržením tolerancí, ale v maximální míře musí být pro výrobu použity československé materiály a československé subdodávky komponent. To v podstatě znamenalo nový vývoj a zkoušení motoru včetně následné, nezbytné homologace takového motoru.[2]

S výrobou hvězdicových motorů měla sice jinonická továrna řadu zkušeností, neboť od roku 1923 vyráběla motory řady NZ vlastní konstrukce, ovšem s výkonem jen 60-120 k (44-88 kW). Nyní před ní stál úkol zhostit se výroby motoru o výkonu 420 k (309 kW). Současně s tím bylo nezbytné významně změnit výrobní technologie a pracovní postupy. Veškeré druhy ocelí byly nakupovány od Hutě Poldi z Kladna, odlitky pístů byly ze slévárny Škody Plzeň a součásti ze slitin hliníku byly odlity v jinonické slévárně. Mimo jiné byly v zapalování použity československé zapalovací svíčky Jiskra firmy Eisner a spol., Praha.[2]

První Jupiter označený jako Walter Jupiter IV absolvoval 100hodinovou zkoušku (homologaci) na nové brzdě Heenan-Fround pod dohledem certifikační státní zkušebny 15. března 1927,[2] a poprvé byl vystaven na IV. mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala v červnu 1927.[3] Po Jupiteru IV následovala v srpnu 1929 verze Walter Jupiter VI, která se vyznačovala zlepšeními na ojničním systému, v uložení hřídele, válců a rozvodu. Motor dostal nová magneta Scintilla GN9DA a svíčky Jiskra 240.[4] Po verzi VI následoval Walter Jupiter VII s kompresorem a posléze reduktorová verze Walter Jupiter VIII-R. Motory Walter Jupiter se vyráběly až do roku 1932. Dalším licenčním motorem vyráběným v jinonické továrně, který následoval po Jupiteru, byl od roku 1934 hvězdicový devítiválec Walter Pegas, který vyvinula firma Bristol Engine Company (Bristol Pegasus) a byl uvedenV Anglii na trh v roce 1931.

Podle firemních podkladů Walter bylo vyrobeno 59 motorů Walter Jupiter IV a 217 motorů Walter Jupiter VI.[5] Celkem všech variant Jupiterů bylo v letech 1927-1933 vyrobeno 276 kusů.[6] Počty vyrobených variant VII a VIII-R nejsou známy.

Walter Jupiter IV, skica, pohled zezadu (1927)

Letecký motor Walter Jupiter VI je vystaven v expozici leteckého muzea ve Kbelích. Další motor tohoto typu je upraveným výukovým řezem a je prezentován veřejnosti v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém Potoce pod Smrkem.[7]

Popis motoru

Ocelové válce motoru, obrobené z výkovků, byly nasazeny na klikovou skříň válcového tvaru. Hlavy válců byly z hliníkové slitiny, chladicí žebra byla obráběna z plného materiálu. Hliníkový píst měl 3 kroužky, horní 2 byly těsnící, spodní byl stírací. Tenkostěnné pístní čepy byly vyrobeny z oceli a kaleny na vzduchu. Mazání těchto čepů se dělo olejem, odstříknutým z klikové ojniční pánve.[8]

Obě poloviny motorové skříně (odlitek z hliníkové slitiny) se dvěma víky byly spojeny 9 svorníky. V přední části komory byla vlastní rozvodová skříň. Byla zakryta víkem z hliníkové slitiny. Zadní díl klikové komory měl po vnějším obvodu prstencovou dutinu, do níž ústily otvory přírub pro sací potrubí. Ventilový rozvod OHV se 4 ventily v každé hlavě. Pohon rozvodovým bubnem (vačkovým kotoučem) se 2 vačkami, vnější byla pro sací ventily a druhá, vnitřní výfukové ventily. Rozvodový buben měl dlouhý náboj s bronzovou vložkou a byl vložen mezi hlavní válečkové ložisko motoru a výstředný čep distanční vložky. Hlavní ojnice a 8 vedlejších průřezu H byly obrobeny z chromniklové oceli Poldi Victrix a leštěny. Vyvrtaný, jednou zalomený klikový hřídel z chromniklové oceli byl uložen ve třech válečkových ložiscích. Hlavní ložiska byla vsazena do ocelových pouzder a byla zalisována do stěn komory.[9]

Walter Jupiter IV, skica, podélný řez motorem (1927)

Mazání se suchou skříní (olej se z ní odčerpával pumpami, sací a tlačná). Olej se rozváděl dutinami hřídele ke všem ložiskům. Výrobce motoru doporučoval použití oleje Caroil (Mobiloil).[8] Pohon olejových čerpadel zajišťoval svislý hřídel od hlavního hřídele motoru s kuželovým soukolím o nestejné velikosti kol. Na obou koncích byl hřídel uzavřen zátkami. Větší ozubené kolo zabíralo současně do ozubených kol dvou magnetek. Od každé z nich vedlo 9 kabelů ke svíčkám. Kabely (celkem 18) byly ukryty v kovovém pouzdru. Zapalování dvěma magnetkami Scintilla. Karburátory Zénith byly na tomto motoru 3, každý karburátor zásoboval 3 válce.[10]

Odlehčený vrtulový náboj byl připojen přes kuželové drážkování ke skříni 10 svorníky. Pohon zpravidla dřevěnou, dvoulistou vrtulí s pevným nastavením listů.[11]

Walter Jupiter VI (1929)

Použití

Motory řady Walter Jupiter byly využívány československými leteckými výrobci Aero, Avia a Letov.

Avia

První letoun, na kterém se motor Walter Jupiter IV o výkonu 315–330 kW (420–450 k) objevil, byl dvoumístný stíhací letoun Avia BH-26 vzniklý roku 1926. Byl představen v závěru roku na aerosalonu v Paříži[12] a od roku 1927 do něj byly montovány licenční Jupitery IV z jinonické továrny. O rok později začal létat s Jupiterem IV dopravní dvouplošník Avia BH-25J (podle imatrikulace prototypu L-BABA, dostaly všechny stroje přezdívku Baba, 1927).[13] Dopravní Avia BH-25J byl první československý letoun, který byl nasazen v mezinárodní přepravě. Všechny z vyrobených 5 letounů BH-25J sloužily u ČLS (L-BABA až BABF resp. OK-ABA až ABF), po čase dva z nich koupil Aeroklub vysokoškolského sportu (1933–4) a jeden letoun odkoupila letecká společnost firmy Baťa (OK-ABC, 1931). Šestý kus A 38 byl zakoupen MNO. V Avii v roce 1928 rekonstruovali původně 2 holandské letouny Fokker F-VIIa a osadili je motory Jupiter IV. Provozovala je ČLS s imatrikulacemi L-BAAH a L-BAAI (OK-AAH, OK-AAI) až do přelomu let 1934–5.

Dále se Jupitery uplatnily na vojenských stíhacích dvouplošnících Avia BH-26 (1926) a BH-33 (1928). V roce 1928 v závodě okružní let Okolo Malé dohody a Polska (II. ročník pořádaný Aeroklubem RČs.) štkp. Miloš Zelený na letounu Avia BH-26 s motorem Jupiter VI obsadil 9. místo.[14] V roce 1929 3 letouny Avia BH-33 obsadily na tomto závodě 2.–4. místo. Druhý byl škpt. Karel Mareš (BH-33, Walter Jupiter VII), na třetím a čtvrtém místě byli jugoslávští piloti Bajdak a Cintič (oba s Avia BE-33E).[15] Walter Jupiter VII byl „výškový“ motor s kompresorem, který si zachovával výkon 510 k až do výše 4000 m.[16] Téhož závodu Okolo Malé dohody a Polska v roce 1929 se měl zúčastnit i štkp. František Malkovský na stíhacím letounu Avia B-133 s motorem Jupiter VI, ale samotném závodě nestartoval, protože stroj se nepodařilo před soutěží dokončit včas. S letouny Avia BH-33E (1929), kde se postupně uplatnily motory verzí IV, VI a VII, byly zaznamenány mnohé sportovní (Walter Jupiter VII) i exportní úspěchy vč. varianty BH-33E. Pro export BH-33E do Jugoslávie, Řecka atd. nebyly letouny dle licenčního ujednání vybaveny československými motory. Poslední aplikací s motorem Jupiter IV byl vojenský, třímotorový bombardovací hornoplošník Avia F-IX (1932), kterých bylo vyrobeno v letech 1932–1933 celkem 12 kusů.[17]

Aero

V roce 1927 k aplikacím Jupiteru IV přibyl dopravní dvouplošník Aero A-23 až pro 8 cestujících vč. posádky.[18] Sedm sériových strojů A-23 zařadily ČSA do služby v roce 1928, zpočátku létaly na lince Praha – Brno – Bratislava – Užhorod, později na „lázeňských“ linkách v Čechách (do Karlových Varů a do Mariánských Lázní).[19] Kromě dvoučlenné posádky pojal pět až šest cestujících a jejich zavazadla.

Walter Jupiter VIII-R

Již o rok později (1928) byly veřejnosti představeny s motorem Walter Jupiter IV letouny: přestavěný Ab-11.17 na prototyp víceúčelového vojenského dvouplošníku Aero A-11J, vojenský bitevní dvouplošník Aero A-32 (vznikl z prototypu Aero Ab 11J), dopravní dvouplošník Aero A-38 (1928), což byla zdokonalená verze letounu Aero A-23. Z pěti letounů A-38 sloužily 3 u ČSA (L-BACB až BACD, OK-ACE až ACC) a 2 u společnosti CIDNA (L-BACE, L-BACF). I v tomto případě došlo k odprodejům 2 ze 3 letounů ČSA odkoupila letecká společnost Baťa (OK-ACB, OK-ACC, 1933–4) a oba od CIDNA odletěly do Francie pro novou imatrikulaci F-AJLF a F-AJLG.[1]

Následně homologovaný Walter Jupiter VI o výkonu 330–399 kW (450–543 k) se od roku 1929 uplatnil na nových letounech, ale také na již provozovaných, kde nahrazoval i verzi Jupiter IV: bitevní letoun Aero A-32 (1927), vč. variant Aero AP-32 a APb-32. V letech 1927–31 bylo vyrobeno 31 strojů A-32, dalších 16 bylo v roce 1929 exportováno do Finska (finské letouny byly vybaveny motorem Issota Frascini Asso Caccia a originálními Gnome-Rhône Jupiter, export motorů Walter Jupiter licence nepovolovala).[20] V letech 1929–1931 následovala série 76 letounů AP-32 (Jupiter IV) a již se silnějším motorem Jupiter VI dalších 35 letounů verze APb-32 (1930–1932). Následně na standard AP-32 byly přestavěny i dosud vyrobené letouny A-32. Dodávky pro československé letectvo byly zahájeny v roce 1930 a letouny zůstaly ve výzbroji jako bitevní a později jako cvičné resp. jako pozorovací u Četnických leteckých hlídek až do roku 1939.[21] Celkem ve verzi AP-32 a APb-32 bylo vyrobeno 114 letounů.[20]

Letov

První aplikací byla instalace motoru Jupiter VIII-R na prototyp vojenského stíhacího dvouplošníku Letov Š-20J.[22] V roce 1927 při zkouškách letounu Letov Š-20J s motorem Jupiter VIII-R (o výkonu 480 k) vystoupal tovární pilot Letova Bohumil Kovanda do výšky 8700 m, což byl na tu dobu skvělý výkon a získal tak cenu pplk. Viplera za nejlepší výkon na výšku.[23] Letov Š-20J se do sériové výroby nedostal, ale zkušenosti byly využity v následném stíhacím dvouplošníku Letov Š-31, který byl osazen motorem Jupiter VI (1929).[24] V letech 1931–1932 bylo postaveno 32 sériových letounů Š-31.

V roce 1928 v závodě okružní let Okolo Malé dohody a Polska (II. ročník pořádaný Aeroklubem RČs.) zvítězil štkp. Josef Kalla na letounu Letov Š-216.1 s motorem Walter Jupiter VIII-R.[14] Na trati dlouhé 3112 km s nákladem 1000 kg dosáhl Kalla průměrné rychlosti 201,2 km/h a do výšky 3000 m vystoupal za 28,9 min. Dále s Jupiterem VI létal vojenský bombardovací a pozorovací dvouplošník Letov Š-128 (1930), kterých bylo československému letectvu dodáno 16 v roce 1931 z celkem 19 vyrobených.[1]

Jeden v licenci Letovem vyrobený (červen 1929) dopravní letoun Farman F.62 Goliath (L-BAGH, OK-AGH) měl nainstalován pohonnou jednotku Jupiter IV a změnil se tak na standardní typ Letov/Farman F-63 "Goliáš". Od 6. června 1929 jej provozovaly ČSA a po nich od roku 1932 Ministerstvo národní obrany. Datum výmazu z leteckého rejstříku je uváděn ve 2 variantách: 24. 12. 1932.[25] resp. 29.12.1932[1]

Použití v letadlech

Technická data

Data dle[1][8]

Výroba dílů motoru Jupiter v továrně Walter Jinonice (1927)

Hlavní technické údaje
  • Typ: devítiválcový, vzduchem chlazený hvězdicový motor
  • Vrtání válce: 146 mm
  • Zdvih pístu: 190 mm
  • Celková plocha pístů: 1 507 cm2
  • Objem válců: 28 630 cm3
  • Délka: 1 350 mm (IV), 1 054 mm (VI), 1 297 mm (VIII-R)
  • Průměr: 1 384 mm (IV), 1 400 mm (VI), 1 416 mm (VIII-R)
  • Hmotnost motoru s nábojem vrtule a příslušenstvím: 354 kg (IV), 379 kg (VI), 410 kg (VII), 395 kg (VIII-R)

Součásti
  • Rozvodový systém: OHV, 2 sací a 2 výfukové ventily na válec
  • Karburátor: Zénith 55 TJ
  • Palivo: 73–77oktanový benzín nebo směs benzín-benzol
  • Zapalování: 2× magneta Scintilla GN9 DA
  • Startér: Viet, na stlačený vzduch
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem
  • Mazání: 2 x čerpadlo, pod tlakem se suchou skříní
  • Reduktor: 1:2 (VIII-R)
  • Spotřeba paliva: 230–250 g·h−1·k−1 / 313–340 g·h−1·kW−1
  • Spotřeba oleje: 15–20 g·h−1·k−1 / 20–27 g·h−1·kW−1

Výkony
Označení motoru Walter Jupiter IV Walter Jupiter VI Walter Jupiter VII Walter Jupiter VIII-R
Jmenovitý výkon při zemi: 308 kW / 420 k při 1750 ot/min 330 kW / 450 k při 1750 ot/min 338 kW / 460 k 353 kW / 480 k při 2000 ot/min
Maximální, vzletový výkon: 330 kW / 450 k při 1850 ot/min 353 kW / 480 k při 2000 ot/min 375 kW / 510 k ve výšce 4000 m 441 kW / 600 k
Kompresní poměr 5:1 6,5:1 5,3:1 5,3:1
Specifický výkon 10,8 kW/l (14,7 k/l) 11,5 kW/l (15,7 k/l) 11,8 kW/l (16,1 k/l) 12,3 kW/l (16,7 k/l)
Specifická hmotnost 1,15 kg/kW (0,84 kg/k) 1,17 kg/kW (0,86 kg/k) 1,21 kg/kW (0,89 kg/k) 1,11 kg/kW (0,82 kg/k)

Galerie
  • Aero A-23 (L-BAAC) a Walter Jupiter IV
  • Aero A-23 s motorem Walter Jupiter IV (1928)
  • Aero AP-32, doprovodný stíhací nebo bitevní letoun (1929)
  • Aero Aero AP-32 s motorem Walter Jupiter VI (1930)
  • Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV (1928)
  • Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV
  • Avia BH-21J s motorem Jupiter IV (1926)
  • Avia BH-25J Československé letecké společnosti
  • Avia BH-25J (L-BABC, OK-ABC) s motorem Jupiter IV (1928)
  • Avia BH-25J s motorem Walter Jupiter IV nad Rotterdamem (L-BABF, 1929)
  • Avia BH-26, stíhací letoun (1927)
  • Avia BH-26 s motorem Walter Jupiter IV (1927)
  • Avia BH-33 s motorem Walter Jupiter IV (1927)
  • Avia BH-33E s motorem Walter Jupiter VII, se kterým škpt. K. Mareš obsadil 2. místo v závodu Okolo Malé dohody a Polska (1929)
  • Avia-Fokker F-VIIa (L-BAAI) a Walter Jupiter VI (1930)
  • Avia F-IX a Walter Jupiter VI (1932)
  • Tovární pilot Bohumil Kovanda před letounem Letov Š-20J s motorem Walter Jupiter VIII-R (1927)
  • Sériový Letov Š-31 s motorem Walter Jupiter VI (1929)
  • Letov Š-31 s motorem Jupiter VI
  • Letov Š-216 a pilot Josef Kalla s motorem Walter Jupiter VIII-R (1928)

Odkazy

Reference
  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 40–45, 52, 149–150, 219–220, 274–275, 284–285.
  2. Motor Walter-Jupiter. Letectví. Duben 1927, roč. 7. (1927), čís. 4, s. 83–84. Dostupné online.
  3. HOF, Em. dr. Po IV. mezinárodní výstavě v Praze. Letectví. Červenec 1927, roč. VII. (1927), čís. 7, s. 156–159. Dostupné online.
  4. Homologace motoru "Walter Jupiter VI". Letectví. Září 1929, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 319. Dostupné online.
  5. Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948, 23.3.1948, Technická kancelář, Letecké závody, n.p.
  6. BLATNÝ, Jiří. Walter - historie a současnost. Letectví & kosmonautika. 1996, roč. 72, čís. 21, s. 24–27 (1352–1355).
  7. Letecký motor Walter Jupiter VI [online]. Praha: VHÚ Praha [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.
  8. Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. A13-14
  9. ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (1. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 10, s. 151–156. Dostupné online.
  10. ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (3. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 20, s. 1–5. Dostupné online.
  11. ČERMÁK, E. prof. ing. Letecký motor Bristol Jupiter (2. část). Vynálezy a pokroky. 1927, roč. XVI. (1926-7), čís. 12, s. 181–185. Dostupné online.
  12. -, al. X. mezinárodní letecká výstava v Paříži. Letec. 15.1.1927, roč. 2, čís. 22, s. 1–2. Dostupné online.
  13. FOLPRECHT, Radek. Československá letecká společnost měla zahraniční linky dříve než ČSA [online]. Praha: MAFRA, a. s. (Technet), 22.1.2017 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  14. Několik poznámek k letu Okolo Malé dohody a Polska. Letectví. Srpen 1928, roč. 8. (1928), čís. 8, s. 241, 242a. Dostupné online.
  15. HARTMAN, Antonín Robert. Třetí závod Kolem Malé dohody a Polska. Letec. 15.9.1929, roč. 5. (1929), čís. 9, s. 460–462. Dostupné online.
  16. HÁJEK, Jan ing. Letecké motory na pařížském aerosalonu 1930. Letectví. Leden 1931, roč. 11. (1931), čís. 1, s. 10–20. Dostupné online.
  17. FLIEGER, Jan. Walter Jupiter VI [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.
  18. Nový typ dopravního letounu. Letec. 15.11.1927, roč. 3. (1927), čís. 6, s. 42. Dostupné online.
  19. PUNČOCHÁŘ, J. Jednomotorový dopravní dvojplošník A-23 s hvězdicovým motorem [online]. Brno: J. Punčochář, 7/2010 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  20. ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 46–56, 75–81, 94–97, 129–135, 154–156, 163–166, 223.
  21. Popis letounu Aero Ap-32. I. vyd. Praha - Kbely: Vojenský historický ústav, Letecké muzeum Kbely 1 s. S. 1.
  22. FLIEGER, Jan. Walter Jupiter IV [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.3.2008 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.
  23. XV. výroční valná hromada Aeroklubu RČs.. Letectví. Únor 1928, roč. VIII. (1928), čís. 2, s. 57–59. Dostupné online.
  24. Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. L49
  25. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Letov F-63 Goliath (OK-AGH) [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-06-18]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.