William Eugene Smith

William Eugene Smith se narodil v kansaském městě Wichita, kde pak chodil do školy a v patnácti letech začal svou fotografickou kariéru přispíváním do místních novin.[1] V letech 1936–1937 studoval fotografii na University of Notre Dame v Indianě. Po studiu se přestěhoval do New Yorku, kde fotografoval pro Newsweek, Life, Coliers, Harper's Bazaar a New York Times. Během druhé světové války, od roku 1942, se účastnil jako fotoreportér bojů v Atlantiku a zejména Pacifiku, kde byl v květnu 1945 vážně zraněn.[2]

Po válce fotografoval pro časopis Life, pro který vytvořil sérii fotografických esejů Vesnický lékař, Těžké časy na Broadwayi, Porodní sestra, Španělská vesnice a Milosrdný člověk. Neshody Smithe s redakcí časopisu ohledně poslední fotoeseje o dr. Schweitzerovi vyústily v roce 1955 k přerušení spolupráce.[2][3]

V roce 1955 se stal členem agentury Magnum Photos,[4] pro kterou během tří let, rovněž díky stipendiu Guggenheimovy nadace, nafotografoval reportáž z hornického prostředí Pittsburghu.[5] V období let 1957–1965 nahrával a fotografoval na Manhattanu jazzové hudebníky.[6]

V letech 1971–1973 žil a fotografoval se svou druhou ženou Aileen v Minamatě, japonském rybářském městě, jehož obyvatelé trpěli otravou rtutí, kterou do moře vypouštěla chemická továrna Chisso Corporation. Jejich fotografie byly otištěny ve významných světových denících a časopisech. Továrna nakonec musela vyplatit obětem odškodné a udělat příslušná opatření k zastavení znečišťování životního prostředí.[5]

V roce 1977 se W. Eugene Smith usadil v Tucsonu v Arizoně, kde učil na univerzitě a vytvářel archiv svých fotografií v Center for Creative Photography.[7] O rok později zde předčasně zemřel.[4]

Jako jeho asistent pracoval japonský fotograf Džun Morinaga.

• Zlatá medaile Roberta Capy (1974)
• World Understanding Award (1975)