Volby prezidenta USA 1816

Během druhého funkčního období prezidenta Jamese Madisona se Federalistická strana dále poškodila, protože se pokusila využít špatné situace v zemi. Naposledy pustila do boje o prezidentské křeslo svého kandidáta, kterým byl Rufus King, někdejší neúspěšný kandidát na viceprezidenta a prezidenta Spojených států. Kandidátem Demokraticko-republikánské strany se stal James Monroe, někdejší neúspěšný kandidát na prezidenta, ministr zahraničí v letech 1811–1814 a ministr války v letech 1814–1815 v Madisonově kabinetu, který byl známým zastáncem britsko-americké války. Nominaci Demokraticko-republikánské strany na viceprezidenta dostal Daniel D. Tompkins. Monroe dosáhl drtivého vítězství nad Kingem.

Volby probíhaly 1.–16. listopadu 1816 a zúčastnilo se jich 112 370 voličů. Monroe získal podporu 68,2 % voličů, King získal 30,9 %. Okolo 1 000 voličů podpořilo další kandidáty. Ve sboru volitelů 12. února 1817 vyhrál James Monroe se 183 hlasy, přičemž požadovaná většina byla 109. Prohrál pouze ve třech státech: Delaware, Connecticut a Massachusetts. Jeho protikandidát získal 34 hlasů. Daniel D. Tompkins obdžel shodných 183 hlasů a stal se viceprezidentem. Dalšími kandidáty na viceprezidenta byli John Eager Howard (22 hlasů), James Ross (5 hlasů) John Marshall (4 hlasy) a Robert Goodloe Harper (3 hlasy). Celkový počet volitelů byl 217.

Volební účast byla 1,86 %.

James Monroe složil přísahu 4. března 1817.