Volba prezidenta České republiky 1993

Václav Havel nebyl 3. července 1992 opětovně zvolen Federálním shromážděním do funkce československého prezidenta. 17. července přijala Slovenská národní rada Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky, čímž fakticky došlo k zániku federace, o jejíž zachování Havel usiloval.[2] Poslední československý prezident Václav Havel abdikoval dne 20. července 1992.

1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Podle tehdy platné Ústavy České republiky měly prezidenta volit obě komory Parlamentu České republiky, tedy Poslanecká sněmovna a Senát. Problémem ale bylo, že Senát nebyl počátkem roku 1993 ještě ustanoven, k tomu došlo až v roce 1996.[1] Někteří poslanci se na základě této skutečnosti snažili volbu prezidenta odložit.[3]

O úřad hlavy státu se ucházeli tři kandidáti. Bývalý československý prezident Václav Havel byl podporovaný vládní koalicí. Koalice Levý blok navrhla svojí předsedkyni doc. RNDr. Marii Stiborovou, CSc., a Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa navrhlo rovněž svého předsedu Miroslava Sládka.

• 
  Václav Havel
• 
  Marie Stiborová (Levý blok)
• 
  Miroslav Sládek (SPR-RSČ)

Před samotným aktem volby byl stanoven časový prostor pro rozpravu o prezidentských kandidátech, využívaný především republikánských poslanci, kteří volbu úmyslně zdržovali.[1][2] Váhající poslanci Liberálně sociální unie nakonec vyslovili podporu Václavu Havlovi.[4] V průběhu schůze došlo k potyčce mezi prezidentským kandidátem Miroslavem Sládkem a fotografem.[5] Televizní divák dále narušil schůzi tím, že telefonicky oznámil uložení nálože semtexu v budově parlamentu.[5]

Václav Havel byl zvolen prezidentem hned v prvním kole tajné volby, když z celkového počtu 200 hlasů získal potřebnou nadpoloviční většinu 109 poslanců.

Celkově byla míra podpory pro vítězného kandidáta hodnocena jako nízká, jelikož samotná vládní kolice (ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA) měla 105 hlasů a podporu Havlovi přislíbila i část opozice. Je tedy možné, že část poslanců ODS a KDS pro Havla nakonec nehlasovala.[2] Tento fakt byl soudobými komentátory vnímán jako pozitivní znamení nových demokratických časů, v nichž „doby manifestační jednoty již pominuly“.[4]

Dne 2. února 1993 složil Václav Havel prezidentský slib na slavnostní schůzi Poslanecké sněmovny ve Vladislavském sále Pražského hradu a stal se tak prvním prezidentem České republiky. Inaugurace se zúčastnili německý prezident Richard von Weizsäcker, maďarský prezident Árpád Göncz, polský prezident Lech Wałęsa, rakouský prezident Thomas Klestil a místopředseda slovenské vlády Roman Kováč.[6] Havel tím zahájil své třetí volební období v prezidentské funkci.[2][1]