Občanská demokratická aliance

Počátky Občanské demokratické aliance sahají až do roku 1978, kdy Daniel Kroupa založil seminář pro mladé filosofy nazvaný Kampademia.[4] Zastřešující organisací této skupiny se stalo Hnutí za občanskou svobodu (zkracováno HOS), založené 15. října 1988. V Hnutí za občanskou svobodu se vytvořila dvě významná křídla: budoucí jádro Občanské demokratické aliance kolem Pavla Bratinky a Daniela Kroupy; a budoucí jádro Křesťanskodemokratické strany kolem Václava Bendy. ODA se od KDS rozlišovala takto: „V ODA byli lidé, kteří uznali křesťanské hodnoty za natolik posvátné, že odmítli jejich zatahování do politických her. Politicky však nebyl nikdo nikdy bližší ODA než KDS.“

Občanská demokratická aliance vznikla ještě v podzimních dnech roku 1989, oficiálně zaregistrovaná ministrem vnitra byla na jaře roku 1990. Jejím zakládajícím předsedou byl Pavel Bratinka. Zpočátku působila v rámci Občanského fóra, jehož byla nejpravicovější složkou. Od roku 1990 byli její představitelé na základě dohody s představiteli ODS^[zdroj?!] v čele nově vzniklého Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a pak Fondu národního majetku, zatímco představitelům ODS bylo ponecháno Ministerstvo financí, vliv na veškerý finanční majetek, jeho toky, banky a finanční instituce, úvěrovou a dotační politiku a pak Ministerstvo hospodářství.

Po zániku hnutí Občanského fóra působila ODA samostatně. Ve volbách se obtížně prosazovala v konkurenci s ideově příbuznou Občanskou demokratickou stranou. Obě strany oslovovaly zhruba stejnou skupinu voličů, ODA se tedy od ODS pokoušela distancovat v aspektech občanské společnosti či regionální politiky, byla však vnímána pouze jako jakási ODS s lidskou tváří.[5][6][7] Nejvýrazněji se strana vymezovala proti tehdejšímu předsedovi ODS Václavu Klausovi.

V roce 1992 se samostatně účastnila voleb jak do Federálního shromáždění, tak do České národní rady. Zatímco ve volbách do Federálního shromáždění neuspěla ani v jedné komoře, do České národní rady se dostala a obsadila zde 14 mandátů. Společně s Občanskou demokratickou stranou, Křesťanskou a demokratickou unií - Československou stranou lidovou a Křesťanskodemokratickou stranou zasedla Občanská demokratická aliance ve vládě České republiky (První vláda Václava Klause). Po rozdělení Československa se tato vláda stala vládou nezávislé České republiky. Na místní úrovni získala po komunálních volbách v roce 1994 ODA post starosty či primátora v osmi okresních městech (Český Krumlov, Jeseník, Hradec Králové, Chomutov, Mladá Boleslav, Opava, Tábor, Uherské Hradiště).[8]

Fungování strany bylo silně ovlivněno mnoha skandály především finančního rázu. Naposledy se ODA sama účastnila voleb v roce 1996, kdy se rovněž dostala s 13 mandáty jako nejmenší strana do Poslanecké sněmovny. Po uzavření staronové koalice s ODS a KDU-ČSL se stala nejmenší stranou v druhé Klausově vládě. Po skandálech s financováním ODS však ministři za ODA podali na podzim roku 1997 demisi, následovanou vládní krizí. Členové ODA zasedli ještě v úřednické vládě Josefa Tošovského, ale po předčasných volbách v roce 1998 z Poslanecké sněmovny vypadli, jelikož se jich neúčastnili.

O něco úspěšnější byla ODA v Senátu, již v roce 1996 získala sedm senátorů (mezi nimi budoucí ministr kultury Václav Jehlička, zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová či prezidentská kandidátka Jaroslava Moserová). Po roce 1998 uzavřela ODA společně s dalšími středopravicovými stranami (KDU-ČSL, Unie svobody a Demokratická unie) tzv. Čtyřkoalici, oponující stranám tzv. Opoziční smlouvy. Pro její dluh však byli členové ODA vyškrtnuti z kandidátek Čtyřkoalice do voleb v roce 2002, což znamenalo faktický zánik Čtyřkoalice a od té doby již ODA fakticky pouze přežívala. Ze senátorů jí zbyl jediný – Karel Schwarzenberg. V prosinci roku 2007 si strana sama odhlasovala zánik k 31. prosinci téhož roku.