Voděrady (okres Ústí nad Orlicí)

Obec Voděrady (německy Wodierad) se nachází v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji, něco přes 8 km západo-jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Žije zde 341[1] obyvatel.

Voděrady
dům čp. 10
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0534 581143
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Orlicí
Okres (LAU 1)Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Kraj (NUTS 3)Pardubický (CZ053)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°56′59″ s. š., 16°17′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel341 (2022)[1]
Rozloha7,79 km²
Nadmořská výška380 m n. m.
PSČ565 52 až 566 01
Počet domů133 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduVoděrady 77
56601 Vysoké Mýto
[email protected]
StarostaJan Dlouhý
Oficiální web: www.voderady-dzbanov.cz
Voděrady
Další údaje
Kód obce581143
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džbánov patří k obci Voděrady jako její evideční část od roku 1985. Na obecním webu voderady-dzbanov.cz se jako název obce používá označení „Obec Voděrady a Džbánov“ a Džbánov je na něm zmiňován jako obec.[3]

Části obce
  • Voděrady (k. ú. Voděrady u Českých Heřmanic)
  • Džbánov (k. ú. Džbánov u Litomyšle)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1292.

Exulanti

V dobách protireformace (zde v 18. století) v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Už v době pobělohorské vycházela různá nařízení, např. místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726, který zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky – a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Voděrady (panství litomyšlské) prokazatelně využili pozvánku pruského krále Fridricha Viléma I. a uprchli:[4]

  • Vojtěch Málek (*1754 Voděrady – 4.12.1774 Berlín). Emigroval v r. 1746 s bratrem Matějem. Jejich otec Jakub Málek pomáhal uprchlíkům a byl za to jezuity bit, vězněn i pokutován.
  • Václav Mikulecký (*22.9.1712 Voděrady – 26.4.1771 Berlín). Emigroval 1733 do Gerlachsheimu, kde se oženil k Kateřinou Jirečkovou z Heřmanic. Poté se přestěhovali do české čtvrti v Berlíně.

Za vlády Marie Terezie emigrovali z Voděrad další tajní nekatolíci. Tentokrát do nově nabytého pruského Slezska na pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého: [5]

  • František Dostal (syn Františkův) se v exilu dne 20.9.1768 v Husinci oženil s Kateřinou Janečkovou (otec Matěj z Voděrad) . Tam je oddával Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Později rodina odešla do Čermína.
  • Tobiáš Dostal *(1742), syn Františkův. Ženil se rovněž v Husinci dne 21.5.1776. Později rodina odešla do Sacken.

Ve Voděradech byl prokazateně v roce 1745 vyslýchán pro kacířství Matěj Dočkal a v roce 1752 František Dočkal s dětmi Františkem, Janem, Kateřinou a manželkou Dorotou. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně dalších zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii... někteří se po 2. světové válce vrátili.

Pamětihodnosti
  • Venkovský dům čp. 10

Galerie
  • Voděrady - čp. 12
  • Voděrady - obecní úřad
  • Voděrady - škola
  • Voděrady - farma

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Obec Džbánov Archivováno 3. 1. 2017 na Wayback Machine, obec Voděrady a Džbánov
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 s. ISBN 80-7017-253-3. S. str. 335, 408–410.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.