Lubienia

Lubín je osada, která byla založena v roce 1777 čtyřiceti rodinami potomků českých exulantů doby pobělohorské. Toto neobydlené a pusté místo se stalo po první slezské válce v roce 1742 součástí pruského Slezska.[1] Vyměřit půdu na domky a usedlosti nové kolonie trvalo vratislavským úředníkům tři roky! 21. dubna 1780 pak byly jednotlivé usedlosti přiděleny zájemcům losem. V roce 1819 žilo v Lubíně 301 obyvatel, v roce 1845 bylo v obci 62 domů a 610 obyvatel. Z nich bylo 68 osob polského nebo německého původu, zbytek tvořili Češi. V roce 1878 si Češi postavili novou školu, stará budova nadále sloužila jako modlitebna evangelického reformovaného sboru. Dne 31.10.1898 byl vysvěcen v Lubíně nový český cihlový kostel. Během druhé světové války bylo v Lubíně zničeno téměř 70 procent budov. Po válce k hromadné reemigraci Čechů z Lubína nedošlo. Ti, poučeni zážitky reemigrantů z Husince a okolí, se z polského Lubína postupně vytráceli do Německa. Češi, kteří v místě zůstali, udrželi s několika rodinami německých luteránů i svůj evangelický kostel.[2] V druhé polovině 20. století žilo v Lubíně dvanáct českých rodin.[3]

• V roce 1803 se několik českých rodin přestěhovalo do Zelova a patří k zakladatelům tohoto města.[2]
• V roce 1904 potomci českých exulantů z Lubína pomohli Čechům z Friedrichova Hradce a společně založili novou českou osadu Vilémov.[2] Od 1. ledna 2007 je polský název Vilémova Bzinica Nowa a dne 4. července 2008 přijala tato obec i německé jméno Wilhelmshort.
• Dne 30. září 2014 dostala i obec Lubín (Lubenia) v Polsku oficiální německé místní jméno Sacken.