Vlastimil Ehrenberger

Narodil se ve Svojanově v okrese Svitavy.[3] Podle některých zdrojů ve Svojanově v okrese Olomouc.[4] Na základní školu ovšem chodil do Svitav (zde se ještě v roce 2010 zúčastnil srazu absolventů).[6] V letech 1951–1961 byl horníkem v ostravsko-karvinském revíru.[4] V letech 1950–1952 byl učněm a horníkem na Dolu Eduard Urx v Petřkovicích, v období let 1955–1961 zastával pozici mistra a vrchního mistra v Dole Zárubek v Ostravě.[5] Uváděno též, že v letech 1955–1961 byl technikem v OKD.[3] Pak v letech 1963–1967 studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde získal v roce 1967 titul inženýra. V letech 1968–1970 byl zástupcem správního ředitele stavby OKD.[4] Byl autorem prací o palivoenergetickém komplexu a hornictví.[2]

Zastával i řadu stranických funkcí. Do roku 1963 byl předsedou Celozávodního výboru KSČ na Dole Stachanov a pracovníkem Krajského výboru KSČ v Ostravě.[5] V letech 1967–1968 působil na postu pracovníka oddělení ÚV KSČ pro těžký průmysl.[4] V letech 1970–1973 byl tajemníkem pro průmysl Krajského výboru KSČ pro Severomoravský kraj.[4][7][3] XV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[7] Zastával dlouhodobě vládní posty. V letech 1973–1974 coby místopředseda druhé vlády L. Štrougala a od roku 1974 až do roku 1988 jako ministr paliv a energetiky ČSSR ve druhé vládě L. Štrougala, třetí vládě L. Štrougala, čtvrté vládě L. Štrougala, páté vládě L. Štrougala a šesté vládě L. Štrougala. Zároveň byl od roku 1974 vedoucím československé delegace ve Stálé komisi RVHP pro uhelný průmysl. V roce 1985 získal Řád práce.[7][8]

Po delší dobu zasedal také v nejvyšším zákonodárném sboru. Po volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 66 – Havířov, Severomoravský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v dubnu 1974 po doplňovacích volbách vypsaných poté, co zemřel poslanec Zdeněk Gavenda. Mandát získal i ve volbách roku 1976 (obvod Havířov), volbách roku 1981 (obvod Havířov) a volbách roku 1986 (obvod Havířov). Ve FS setrval do prosince 1988, kdy dopisem rezignoval na poslanecký mandát.[9][10][11][12][13]

Po odstoupení Štrougalovy vlády byl roku 1989 jmenován posledním komunistickým velvyslancem v Maďarsku, kde se angažoval ve sporu o dokončení vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. V Maďarsku zůstal do dubna 1990, kdy byl Čalfovou vládou odvolán. Od 90. let se věnuje podnikání, byl např. členem dozorčí rady Česko-afghánské smíšené obchodní společnosti.[14]