Vladimír Zeman

Narodil se v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1964 se oženil. S manželkou Ludmilou rozenou Váňovou měli dva syny.[2] Vystudoval Vysokou školu dopravní (Fakulta provozu a ekonomiky dopravy). Před rokem 1989 pracoval u Československých státních drah na různých technických a správních pozicích.[4] V letech 1965–1974 působil na traťové distanci ČSD v Kolíně.[2] Do politiky vstoupil po sametové revoluci, kdy patřil mezi předáky Občanského fóra v Kolíně. Působil pak jako předseda Okresního národního výboru, později Okresního úřadu, v Kolíně.[5]

Po rozkladu OF přešel do ODS. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do Sněmovny lidu (volební obvod Středočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[1][6][7]

V období let 1992–1996 byl náměstkem ministra vnitra. V pozici náměstka řídil civilněsprávní úsek a Hasičský záchranný sbor České republiky.[4]

V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za senátní obvod č. 26 – Praha 2, coby kandidát ODS. Získal přes 53 % hlasů a mandát nabyl již v 1. kole. Během rozkolu v ODS na přelomu let 1997-1998 vstoupil do Unie svobody, za kterou (respektive za formaci Čtyřkoalice) ve volbách v roce 2000 obhajoval svůj mandát (v kampani používal slogan: „Jmenuji se Zeman, vypadám jako Klaus, ale mně můžete věřit.“[8]). V 1. kole získal 31 % hlasů a skončil na druhém místě, v 2. kole ho porazila a senátorkou se stala Daniela Filipiová z ODS.[9][10]

Od roku 2001 byl ředitelem odboru pro místní správu na ministerstvu vnitra. Od 1. září 2002 pracoval jako náměstek ministra vnitra Stanislava Grosse pro sociální oblast a archivnictví.[4] Na ministerstvu se udržel i později. Za Ivana Langera byl od roku 2006 náměstkem ministra vnitra pro ekonomiku a provoz.[11] V volbách v roce 2004 neúspěšně kandidoval do senátu za senátní obvod č. 40 – Kutná Hora jako nestraník za SNK-ED. Získal ale jen necelých 5 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[12]

V září 2007 byl při autonehodě vážně poraněn na levé noze.[13] Ta mu musela být ve Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech v Praze amputována. Autem ho srazila starostka Zbýšova Květa Němcová, když stál na okraji silnice u svého auta.[14] K roku 2001 se uvádí jako ženatý, z prvního manželství měl dva dospělé syny.[4]

Zemřel náhle 8. dubna 2013.

• Osobní stránka na webu Senátu České republiky