Vladimír Sommer

Dětství strávil v Dolním Jiřetíně u Mostu. Otec mu zemřel v mládí. Spolu s matkou utekli před henleinovci ze Sudet. Část Druhé světové války strávil v německém pracovním táboře. Po studiu na konzervatoři (housle u Bedřicha Voldana, skladba u Karla Janečka) se stal jeho učitelem kompozice na Akademii múzických umění v Praze Pavel Bořkovec. Absolvoval v roce 1949 houslovým koncertem. Jeho komorní a orchestrální skladby však už tehdy narážely na komunistickou ideologii a byl jim vytýkán formalismus Aspiranturu na AMU nedokončil. Na této škole se však stal postupně odborným asistentem a docentem na katedře skladby. Od roku 1953 byl tzv. tvůrčím tajemníkem Svazu čs. skladatelů. Pracoval také jako redaktor hudební redakce zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Posléze se stal profesorem hudební teorie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jeho manželkou byla dokumentaristka Olga Sommerová, jeho syn Jakub Sommer je režisérem.[1] Jeho dcera z třetího manželství Anna Sommerová je houslistka.

Ve své tvorbě vycházel z díla klasiků 20. století, Sergeje Prokofjeva, Igora Stravinského, Arthura Honeggera či Dmitrije Šostakoviče. Záhy si však vytvořil vlastní osobitou hudební řeč. Základní tendence jeho tvoření směřovala k vyjádření závažných momentů lidské existence. Žádnou skladbu nepovažoval za stoprocentně uzavřenou a tomu se připisuje, proč jeho dílo není rozsáhlé.

Nevyhnul se společenské objednávce té doby. Řada jeho vokálních děl byla adresována mládežnickým souborům na čistě politickou objednávku. Za Kantátu o Gottwaldovi pro sólový bas, sbor a orchestr byl odměněn státní cenou. Z dnešního hlediska však jde o tvorbu okrajovou.

Jeho patrně nejvýznamnějším dílem je Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr vzniklá v letech 1957 až 1959, ale provedena byla až v roce 1963. Velkou pozornost si také získaly jeho instrumentální koncerty. Houslový koncert g-moll byl absolventskou prací na závěr studia u P. Bořkovce. Klavírní koncert fis-moll pochází z roku 1952 a violoncelový z let 1956 až 1959. Věnoval se rovněž komorní tvorbě, z níž nejvýznamnější jsou dva smyčcové kvartety.

Širší veřejnosti je znám zejména svou hudbou pro film.