Vladimír Mařík (politik)

Za druhé světové války jako student přijat do ilegální organizace Nejvyšší rady vojáků a pracujícího lidu, kde byl velitelem generál Faltus. Z jeho pověření, vzhledem k jeho určité aktivní rozvědné činnosti a přiměřené znalosti angličtiny dostal v době invaze za úkol převzít pětičlenný disent RAF v oblasti Kralupy nad Vltavou a Kladno. Tento pětičlenný disent schovával v opuštěném uhelném dole v Otvovicích, v lesích mezi Kralupy, Kladnem a Slaným. Pro tuto skupinu vojáků zajišťoval jejich úkryt, materiální a komunikační zabezpečení. Po ukončení války byl vyznamenán vrchním velitelem britských vojsk polním maršálem H. Alexandrem. Po válce byl též oceněn prezidiem Svazu veteránů.[2]

Po federalizaci Československa usedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v říjnu roku 1969. Uvádí se tehdy jako pracovník odborového hnutí a pomocník místopředsedy Ústřední rady Revolučního odborového hnutí. Působil jako člen právní komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Coby člen vědeckého kolegia státu a práva Československé akademie věd a člen komise pro práva pracujících při Světové odborové federaci se specializoval na problematiku práv pracujících.[3][4]

Ve volbách roku 1971 přešel do Sněmovny národů (volební obvod Severočeský kraj) a mandát obhájil ve volbách roku 1976 (obvod Jablonec nad Nisou-Liberec-jih-Česká Lípa-východ). Ve volbách roku 1981 se vrátil do Sněmovny lidu. V parlamentu setrval až do konce volebního období, tedy do voleb roku 1986.[5][6][7]

Je autorem prvního zákoníku práce v Československu. Po sametové revoluci se nadále zabýval problematikou pracovního práva, kdy poskytoval právní poradenství v oblasti zákoníku práce, občanského zákoníku a restitucí. Od roku 2004 přednáší a publikuje na Vysoké škole finanční a správní v Praze.[8]