Vladimír Josef Procházka

Narodil se v Tišnově. Studoval německou techniku v Brně. Později českou techniku a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[3] Věnoval se zde studiu geologie a paleontologie. Jeho trvalý zájem o geologii byl ovlivněn jeho učitelem geologem Janem Krejčím.[2] Po studiích působil v říšském geologickém ústavu ve Vídni[3] a později jako asistent profesora Alfreda Slavíka na české technice v Praze. Psal články o geologii a paleontologii do denního tisku a vydával překlady různých cizojazyčných odborných knih. Později působil v Brně, kde se dostal do Moravského zemského muzea.[2] Po promoci na doktora technických věd roku 1911 se stal kustodem tohoto muzea.[4] Později se habilitoval na docenta.

Ve svých pracích se zabýval moravsko-slezským miocénem a krasem. Vytvořil řadu prací z oboru praktické geologie, sestavoval geologické bibliografické publikace, publikoval referáty a populární články v Živě, Vesmíru, Rozhledech, České revui, Moravské orlici, naučném obzoru Lidových novin, Zlaté Praze a ve Světové knihovně. Byl spolupracovníkem Ottova slovníku naučného. Sběratelskou činností obohatil třetihorními zkamenělinami sbírky vídeňské, pražské a zvláště pak v Moravském zemském muzeu v Brně.

Zemřel v Tišnově při návštěvě své matky dne 30. října 1913 na srdeční infarkt.[1]